V roce 2014 národní památkový ústav odmítl hrad vydat v rámci církevních restitucí. Následnou žalobu zamítl okresní soud a později také olomoucká pobočka krajského soudu.

„Okresní soud provedl všechny potřebné důkazy, vyložil správně zákon o majetkovém vyrovnání a aplikoval přitom judikatury z předchozích sporů,“ řekla v té době soudkyně krajského soudu Ivana Pikalová.

Řád o hrad usiluje už od roku 1998, pokládá jej za svůj historický majetek. Chce využít všechny možné prostředky, včetně stížnosti k Ústavnímu soudu a Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Za zakladatele hradu Bouzov se považují Búzovi z Búzova, o nichž se prameny prvně písemně zmiňují v roce 1317. Búzov je staročeský název pro Bouzov. Původní hrad byl gotický bergfritového typu a během druhé poloviny 14. století a ještě v 15. století se rozšiřoval. Do 17. století se majiteli hradu Bouzov stalo několik šlechtických rodů z Moravy a Čech. V roce 1695 byl prodán i s celým panstvím řádu Německých rytířů. Hrad bohužel chátral a stal se téměř ruinou. V roce 1850 se podařilo právně dostat ze závislosti na panství řádu Německých rytířů a Bouzov se stal součástí okresního hejtmanství v Litovli. V 19. století byl hradem učarován Evžen Habsburský a zafinancoval rekonstrukci hradu ze svých zdrojů. Právě po této nákladné a rovněž náročné přestavbě získal hrad Bouzov svoji pohádkovou podobu. Majetkem Řádu však zůstal hrad až do 1. října 1939. Tehdy došlo ke konfiskaci a správcem se stal tzv. Hlavní hospodářský a správní úřad SS se sídlem v Berlíně. Po válce byl zkonfiskován dekretem prezidenta a v roce 1945 se stal státním majetkem. Od roku 2004 spravuje hrad Bouzov Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci. V roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku.