Byly EU-volby, na ulicích stojí prý neplacené fronty proti Benešové, tak se podívejme, jak se v neoliberalismu provozuje svoboda tisku. Začněme Českem, kde MediaGuru po zveřejnil podrobnou mapu o vlastnictví českých médií a o dosahu jejich největších vlastníků. Stáhněte si celou sestavu obrázků zde. Můžete si porovnat současný stav se změnami vlastníků, protože stejnou analýzu dělali v roce 2016. Jednoduše řečeno, zahraniční vlastníci se stáhli a prakticky všechna mainstreamová média patří několika českým miliardářům. To je jistě správné a dobré. Když nám oligarchové vládnou, tak jimi vlastněný nezávislý tisk je také musí kvalitně kontrolovat, jako hlídací pes demokracie.
Ještě větší komedie panuje v USA, která je naším vzorem ve svobodě miliardáři kontrolovaného tisku. Nechci kopírovat všechny tabulky, tak se pro přehled podívejte na tuto analýzu, kde jsou všechny důležité mainstreamové kanály, včetně Facebooku. Přidal jsem z citovaného blogu akciové portfolio Facebooku.
V roce 1983 ovládalo většinu amerických médií 50 korporací, ale v roce 1992 se jejich počet snížil o polovinu a do roku 2000 zůstalo pouze 5 korporací. Tato zlatá demokratická pětka má prakticky totální kontrolu nad US-médii: pokrývá televizi, filmy, rádio, knihy, hudbu, informační kanály. Trochu širší je skupina US-tisku, kde si pár oligarchů jako Bezos a spol. koupilo pro potěchu nějaké ty velké noviny, jako třeba Washington Post. A co je mnohem horší, prakticky všechny velké US noviny zrušily zahraniční korespondenty v různých zemích. Takže 3-4 tiskové agentury dělají veřejné mínění v celém světě tím, jak referují o zahraničních událostech. A tyto agentury jako Reuters opět patří úzkému jednomu promile těch nejbohatších, protože i tuto agenturu spolkla korporátka Thompson. K modelu fungování korporátního fašismu je dobré přečíst starší článek Plíživá destrukce demokracie a nástup korporátního fašismu. A vliv kliky oligarchů na politické rozhodování skrze koupená média zkoumaly vědecké studie, viz článek Výzkum potvrdil, že vlády států slouží zbohatlíkům a korporacím.
Paradoxně nyní došlo k tomu, že zájmy českých oligarchů jsou pluralitní, protože každý z nich krade a lže na svůj vlastní specifický způsob. Společný stát na zlodějny je jen jeden a velkých loupežníků je na to hned několik, takže každý korporátní baron musí bojovat ve veřejném prostoru za své vlastní zájmy. Proto ta názorová pluralita. Ale asi málokdo má chuť jako za komunistů číst Rudé právo jako křížovku a přemýšlet, proč ta a ta věta nebo článek vyšel zrovna teď a proč jej podepsal ten či onen presstitut, který přece normálně píše úplně jiné věci a pro někoho jiného. Jistěže, milovníci spiknutí mají pole otevřené a spekulace na tomto poli jsou prakticky neomezené. Ale problém je jinde, a to je třídní zájem jednoho promile českých miliardářů. Pokud mají společného nepřítele, což by normálně mělo být našich 99, 999 % demokratické populace, tak se okamžitě spojí jako ti bývalí Marxovi proletáři. Ejhle, další paradox. Zdánlivá pluralita českého miliardářského tisku je ve skutečnosti chmurné znamení, že jsme s demokracií úplně na hnoji.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!