V tiskové zprávě na webových stránkách IMD se uvádí, že Singapur obsadil první místo žebříčku poprvé od roku 2010. Důvody jeho vyskočení na první místo je pokroková technologická infrastruktura, kvalifikovaná pracovní síla, příznivé migrační zákony a efektivní způsoby zahájení podnikání. Na druhém místě je Hongkong. Česká republika si pohoršila o čtyři místa a je na 33. pozici. Česko je například i před Španělskem, Polskem, Portugalskem a jinými evropskými státy. Rusko si drží stálou pozici a je na 45. místě.

„Podle žebříčku to vypadá, že počáteční impuls posílení důvěry k první vlně daňové politiky prezidenta Donalda Trumpa v USA zmizel. Nehledě na to, že země stále udává globální tempa růstu úrovně infrastruktury a ekonomických ukazatelů, konkurenceschopnost největší světové ekonomiky ovlivnily vysoké ceny paliv, nižší export vysoce technologického zboží a kolísání ceny dolaru,“ uvádí se ve zprávě.

Uvádí se, že vyšší příjmy z obchodu pomohly producentům ropy a plynu, například Saúdské Arábii, jejíž růst je letos největší – země poskočila o 13 míst na 26. pozici, a Kataru, který se do první desítky dostal poprvé od roku 2013.

Značný růst zaznamenala i Indonésie, která se posunula o 11 míst na 32. místo a ukázala nejaktivnější růst v regionu. Na druhou stranu se Spojené arabské emiráty poprvé dostaly do první pětky lídrů a obsadily pátou pozici žebříčku.

Podíváme-li se na státy visegrádské čtyřky, vede si Česká republika nejlépe. Polsko drží 38. pozici (propad o čtyři místa), Maďarsko je stejně jako loni na 47. pozici a Slovensko se aktuálně nachází na 53. místě, oproti loňsku si o dvě místa polepšilo.

Venezuela zůstala na posledním 63. místě kvůli inflaci, omezenému přístupu k úvěrovým prostředkům a slabé ekonomice. „Ekonomické ukazatele jihoamerické ekonomiky jsou nejnižší ve třech ze čtyř hlavních skupin kritérií – ekonomickým ukazatelům, efektivnosti práce vlády a infrastruktuře,“ uvádí Mezinárodní institut pro rozvoj managementu.

Žebříček konkurenceschopnosti IMD (celý žebříček ZDE) je zveřejňován každoročně od roku 1989. Sleduje 63 zemí, analyzuje jejich konkurenceschopnost na základě 235 indikátorů, z nichž 143 je založeno na dostupných statistických údajích a 92 vyplývá z průzkumu mezi předními manažery v jednotlivých zemích. Základními kategoriemi konkurenceschopnosti, které žebříček sleduje, jsou výkonnost hospodářství, efektivita vlády a podnikatelského prostředí a infrastruktura.