Se zájmem sleduji komentáře a tzv. analýzy voleb do EP v několika českých a zahraničních médiích a ptám se: лdo opravdu vyhrál volby? V české kotlině identifikoval ctěný Zbyněk Fiala Masaryka a Brusel (vaševěc.cz), s čím částečně souhlasím. Osobně mám ne méně vážné důvody pro ohlášení jiných vítězů: prezidentů Trumpa a Putina. Proč?

Oba prezidenti, a to každý z jiných důvodů, nemohou mít prioritní zájem na jednání s někým, komu jsou třetím v pozadí psána jednací skripta. EK a také EP patří do této kategorie. Oba prezidenti vyhráli, protože po 40 letech došlo i v EP k citelnému rozdělení mezi těmi, co požadují více Evropy a těmi, co požadují obnovu národního státu. A to je v jejich zájmu. Suverenita v dané úvaze nehraje rozhodující roli. Opravdovou suverenitu EU, EP, ani žádný členský stát EU nemá. Vměšování do voleb je na tom podobně. Došlo k němu na více frontách, ale ze strany spojence USA. Proto je ticho po pěšině. Politicky korektním výrazem pro vměšování se mi jeví označení: Přípravné práce na příští prezidentskou kampaň prezidenta Trumpa. K dnešnímu dni nemám totiž pochyb, že bývalý důstojník amerického námořnictva, investiční bankéř (Goldman Sachs) a výkonný předseda zpravodajského portálu Breitbart News, pan Stephen Kevin Bannon (1953) se vrátí do náruče prezidenta Trumpa již ke konci tohoto roku, nejpozději v příštím roce. Ticho po pěšině vytvořené panem Bannonem umožnilo prezidentu Putinovi vyhnout se obvinění z vměšování se Ruska do voleb a nepřerušit přípravu na hru s ukrajinským prezidentem Zelenským. Bruselu ticho po pěšině umožnilo se koncentrovat na výsledek voleb a připravovat se na komplexní hru o trůny: prezidenta EK, EP a RE, šéfa ECB, zplnomocněnce (zplnomocněnkyně) pro zahraniční záležitosti, atd.  

Jestliže volby do EP vyhráli prezidenti, jeden spojenec (USA) a druhý nepřítel (RF), tak musel někdo prohrát. Kdo prohrál? Prohrála evropská elita a tradiční politické strany. Prohra však neznamená jejich konec. Naopak. Pud sebezáchovy v nové parlamentní různorodosti posílí rusofobii, vydírání a hloupost. Ta je mocnější než chamtivost, skrupulóznost a moc.

Nevím, kolik měsíců se bude tentokrát bojovat o trůn prezidenta EK. V roce 2014 to byly tři měsíce. Během nich se odehrály tři summity, než se vrchnost dohodla na Jean-Claude Junckerovi. Dnes si dala Evropská rada čas na dohodu o kandidátovi do příštího summitu. Ten se má konat 20. - 21. 6. 2019. Ustanovující zasedání EP se má konat 2. července 2019.  Mám velké pochyby, že se do té doby najde jeden společný kandidát. Proč?

Mnozí státní a vládní lídři členských států EU si přejí změnu: zrušit systém špičkových kandidátů (z německého Spitzenkandidaten – red.) a přenést právo rozhodnutí o prezidentu EK přímo na ně. Kromě tohoto přání, které se zcela určitě nelíbí a nebude líbit ani novému EP, se bude rozhodovat o dalších důležitých pozicích samozřejmě ne jenom podle schopností a zkušeností, ale i s ohledem na důležité variabilní hodnoty: příslušnost k politické straně, instituci a genderu, abych jmenoval několik kritérií. Bude-li udržen dosavadní systém špičkových kandidátů, dojde s pravděpodobností hraničící s jistotou k nezvratné ztrátě moci představitelů členských států EU (prezidentů a premiérů) na dlouhá léta. Něco, co se asi nebude líbit nejenom českému premiérovi.

To indikuje dnešní hlášení z V4. Ta si přeje jako kandidáta na prezidenta EK pana Maroše Ševčoviče (1966). Kdyby se stal špičkovým kandidátem EU, musela by ho ještě schválit většina EP, aby se mohl ujmout funkce prezidenta EK. Kancléřka Merkelová, chtěně – nechtěně musí podporovat pana Manfreda Webera, prezident Macron podporuje hned dvě osobnosti: paní Margrethe Vestagerovou a pana Michela Barniera, jednajícího jménem EK o brexitu. To, že má EP samostatné právo návrhu kandidáta na prezidenta EK, je jedna věc. Tu druhou věc představují jazyk a formulace EU smlouvy.

Stačí si přečíst čl. 17, odst. 7, a nikdo nedokáže jasně, specificky a bez kompromisu interpretovat, co to vůbec znamená brát ohled na výsledky voleb do EP. O tom, že v uvedeném článku ústavy EU, ani nikde jinde není ani slovo o špičkovém kandidátovi (Spitzenkandiat), nemluvě. Pro doplnění připomínám, že jazyková problematika se řeší v Bruselu nejméně již pět let. Třetí věc ke zohlednění představuje role prezidenta Macrona.

Nic nevyhrál, a přesto bude hrát první housle. Proč? Protože nebyl součástí dosavadní elity a politických stran v EP, domluvil se s liberály, frakcí ALDE a se státy Beneluxu. Ty jsou proti německému kandidátovi Weberovi. To je výzva ke kompromisu. Jinak hrozí skandál ve vztahu Francie - SRN. Jak se budou chovat čeští poslanci EP, nevím. Ve hře o trůny budou v roli komparsů, i kdyby se chlubili červenými diplomy Masarykovy nebo jiné univerzity.

Pro fanoušky aut a s nimi spojenými skandály může být zajímavější než sledovat hru o trůny, dění u Porsche Stuttgart. Tam dnes zasáhlo 10 státních zástupců, 176 vyšetřovatelů a několik dalších příslušníků daňové policie, aby zajistili materiál dokazující nezákonné plýtvání velkými penězi (enorm hohe Beiträge – enormně vysoké částky). Diví se někdo cenám aut a platům ředitelů a členů představenstev společností, o které se zajímají vyšetřovatelé v SRN, USA a Japonsku?

Pro fanoušky IT a telefonů může být zajímavé sledovat vývoj prvního kvantového telefonu. Nazývá se VipNet QSS Phone, šifruje hlas i text, byl vyvinut a vyzkoušen na MGU (Moskevské státní univerzitě) a dnes představen veřejnosti. Použitý QSS – quantum security system – dovoluje bezpečnou komunikaci zatím v okruhu 100 km.

Pro zájemce o konspirologii uvádím, že dnes byla identifikována, podle masových médií, příbuzná ruského oligarchy, která spolu způsobila pád rakouské vlády. Tzv. příbuznou ruského oligarchy je studentka ze zbídačené Bosny a Hercegoviny. Tam se nacházejí, pokud se nemýlím, druhé největší zásoby pitné vody v Evropě, pod spojeneckou kontrolou USA.

Největší turistickou skupinou, která kdy přijela do Evropy, byla čínská. 12 000 výtečníků - zaměstnanců čínské kosmetické firmy Jeunesse Global splnilo plán, a ne jak vedení společnosti očekávalo 3 000. Jako odměnu si mohli splnit své přání: navštívit Švýcarsko. 95 autobusů odvezlo (v polovině května t.r.) skupinu turistů z letiště do hotelů. 6 dnů se přemisťovali s vlastními pořadateli, aby švýcarská policie neměla stres. Číňané navštívili vše, co se dalo vidět mezi Titlis a Rheinfall (Aareschlucht, Vierwaldstaettersee, Bern, Luzern, Interlaken, Vaduz, Zureuch) a utratili podle odhadu švýcarské turistické organizace cca 14 milionů CHF. Nedovedu si představit, co by se dělo v matičce Praze, kdyby se v ní objevila taková skupina Číňanů. Člověk by měl žít již kvůli zvědavosti.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce