List se odvolává na Rahíma Zarého, který je členem parlamentní komise pro ekonomiku. Výjimku z amerických sankcí, které míří na íránský energetický sektor a export ropy, Washington poskytl Číně, Řecku, Indii, Japonsku, Jižní Koreji a Turecku. Tyto země v březnu kupovaly celkem 1,6 milionu barelů ropy denně. Poté, co výjimka byla v dubnu zrušena, obchod skončil.

„Sankce skutečně dodržují,“ cituje WSJ íránského poslance.

V polovině května na íránském ostrově Kharg v Perském zálivu došlo k načerpání ropy do čínského tankeru. Analytici se proto nejdříve domnívali, že Čína pokračuje v nákupu íránské ropy. Jak se ale později ukázalo, tanker se nejdříve vypravil do Indonésie a teď se nachází v Ománském zálivu.

Podle zdroje v íránském ropném průmyslu kvůli nedostatku odběratelů došlo k naplnění všech skladišť na pevnině a ropu nyní skladují v tankerech. Další zdroje potvrdily, že Čína s nákupem ropy přestala.

V Teheránu stále doufají, že se jim podaří obnovit dodávky ropy do Číny. Jeden z íránských soukromých obchodníků s ropou vyjednává o prodeji dvou milionů barelů ropy malé čínské rafinérii. Obchod ale musí ještě schválit úřady obou zemí.

V polovině května agentura Reuters psala, že Čína nadále kupuje íránské ropné produkty. Podle Reuters v ropném terminálu Čou-šan bylo odbaveno 130 tisíc tun topného oleje z Íránu. Podle novinářů se jednalo o nelegální schéma, při kterém se topný olej přečerpával z tankeru na tanker, a příslušné dokumenty potvrzující původ nákladu byly padělány.

Spojené státy v loňském květnu vystoupily z jaderné dohody s Íránem a uvalily na Islámskou republiku nové sankce. Jejich cílem je zcela zabránit íránskému ropnému exportu. V květnu Washington uvalil sankce i na vývoz íránských průmyslových kovů.

Íránský prezident Hasan Rúhání začátkem letošního května uznal, že současné americké sankce drtí ekonomiku země více než válka s Irákem v 80. letech.

„Čelíme nebývalému tlaku našich nepřátel v dějinách naší islámské revoluce,“ uvedl. Dodal ale, že je přesvědčen o tom, že země dokáže tyto podmínky překonat, ale pouze za předpokladu, že zůstane sjednocena.

Íránský prezident v současnosti čelí rostoucí kritice ze strany konzervativní opozice, která je nespokojena s jeho reformními snahami a skutečností, že investoval tolik času a prostředků na uzavření jaderné dohody, ze které Washington nakonec vystoupil.