Ženy jsou menší

Doktorka Sharon DeWitteová z Univerzity Jižní Karolíny (USA) společně se skupinou vědců zkoumala ostatky 800 lidí, kteří žili před epidemií dýmějového moru a po jejím skončení. Výsledky tohoto zkoumání ukázaly, že „černá smrt“ udělala lidi celkově zdravější a prodloužila délku života: potomci lidí, kteří přežili epidemii, se začali dožívat 70-80 let, což bylo dříve vzácností. Je to vysvětlováno tím, že následkem nemoci umírali nejdříve ti, jejichž imunita byla oslabená, a ti, kteří přežili, neboť měli silnější „obranný mechanismus“, měli zdravější potomstvo.

Kromě toho vědci zjistili, že mor ovlivnil i pohlavní dospívání dívek, které začalo přicházet dříve. To vedlo k tomu, že výška žen, a to i dnešních, je menší než by mohla být, neboť v době přechodného období se růst kostí zpomaluje.

Mor přispěl k upevnění anglického jazyka

V roce 1066 Normané hovořící normanským nářečím francouzského jazyka dobyli Anglii a díky tomu se tento jazyk stal státním, přičemž prakticky vytlačil angličtinu z oblasti řízení a vzdělávání. Rolníci však nadále mluvili svou rodnou angličtinou.

Po epidemii moru se angličtina vrátila do měst společně s rolníky: jak je známo, vesnické obyvatelstvo zasáhla „černá smrt“ mnohem méně než městské. Současně i jazyk začal získávat zpět ztracené pozice, protože bývalí vesničané neovládali pro ně cizí normanské nářečí. V roce 1362 byl přijat zákon, podle něhož všechny dekrety musely být od této chvíle psány a čteny anglicky a po padesáti letech král Jindřich V. opět začal psát dopisy anglicky.

Zkrátka, kdyby nebylo epidemie moru, nyní by byl mezinárodním jazykem nejspíš právě ten francouzský dialekt, který přinesli do anglické země Normané v čele s Vilémem Dobyvatelem.

V Evropě zesílil antisemitismus

V roce 2011 provedla skupina vědců výzkum, jehož cílem bylo zjistit příčiny antisemitismu v Evropě, který v konečném důsledku vedl k holocaustu. Ukázalo se, že právě „černá smrt“, která zachvátila Evropu 700 let před druhou světovou válkou, byla jedním z katalyzátorů strašné tragédie XX. století.

Jde o to, že právě Židé byli během epidemie moru obviňováni z toho, že otrávili vodu ve studnách s cílem vyhubení křesťanského obyvatelstva. Podobná obvinění byla samozřejmě slyšet i dříve, neboť antisemitismus vznikl dávno před nástupem novověku, ale právě v tomto období dosáhl jednoho ze svých vrcholů.

Důvodem byla nižší úmrtnost mezi Židy než mezi ostatními obyvateli měst zachvácených dýmějovým morem. Současní vědci se domnívají, že to bylo proto, že Židé dodržující kašrut pečlivě dbali o svou hygienu. Existuje také názor, že nejvíce byli ohroženi morem majitelé krevní skupiny nula, která převládala u tehdejších Evropanů, ale prakticky se nevyskytovala u židovského obyvatelstva.

Zrychlil se rozvoj lékařství

Před vypuknutím moru v Evropě nemocnice připomínaly spíše hotely, kde dávali krev a jídlo nejen cestovatelům, ale i chudým lidem, a léčení bylo věnováno mnohem méně pozornosti.

S příchodem „černé smrti“ se vše změnilo: lékaři a vědci začali hledat příčiny nemoci a způsoby boje proti ní. Začalo být jasné, že před morem se není možné schovat ani za vysokými zdmi zámků: bohatí a vznešení umírali stejně jako chudí.

Jedním z největších „úspěchů“ moru byl vznik pojmu „karanténa“ – slova, které v překladu z italštiny znamená „doba trvající 40 dní“. V roce 1348 vedení Benátek začalo všechny lodě připlouvající do přístavu posílat k nedalekému ostrovu Lazaretto, kde stály 40 dní. Po uplynutí této doby přišli na palubu lodě lékaři a hledali ty, kteří byli nakaženi morem. Pokud tam nikdo takový nebyl, loď mohla zaplout do přístavu. Mimochodem, v tomtéž roce byla na ostrově otevřena nemocnice, kde se nacházeli nemocní morem.

První „karanténní“ zákon byl přijat v roce 1374 v italském městě Reggio Emilia. Předepisoval nejen 40denní karanténu lodí, ale i vystěhování lidí, u nichž se vyskytly příznaky onemocnění morem, na oddělené území a zákaz jejich kontaktů se všemi ostatními.