Poprvé se to podařilo Petru Velikému. Avšak podruhé po rozpadu SSSR bylo toto úsilí marné nehledě na snahu Michaila Gorbačova, Borise Jelcina a Vladimira Putina.

Podle názoru vědkyně souvisí tyto nezdary se strachem, opovržením a neprozíravostí Evropy. V EU chápali, že období adaptace bude pro Rusko komplikované. Evropské státy se bály eventuálních obtíží, proto se rozhodly, že zůstanou pod ochranou amerického štítu.

Carrère d’Encausse poznamenala, že v Evropě tradičně považují Rusko za autoritářskou „zemi mužiků“. Když se však podíváme do hloubky dějin, uvidíme, že v této zemi vládly ženy a že Petr I. vykázal upřímnou snahu o evropské hodnoty.

Podle jejího názoru se všichni v Evropském parlamentu v letech 1994-1999 chovali vůči Rusku s respektem, nikdo neměl mánii stále poučovat Rusy v oblasti lidských práv.

„Všechno se zdálo možné, nebylo nepřátelského ovzduší anebo strach,“ řekla.

Historička má za to, že i dnes může existovat různé vnímání Ruska, na tom bude záviset budoucnost dvoustranných vztahů.

„Rusko je pro Evropu most, nebo bariéra. A je-li to bariéra, je to nebezpečné,“ řekla Carrère d’Encausse.