Volby do Evropského parlamentu prohráli eurohujeři. Přísné tvrzení? Kdepak. Česká republika se před patnácti lety připojila k Evropské unii. Mainstreamová média to oslavovala jako významný svátek. Liberálové výjimečně pěli slova chvály na Václava Klause a Miloše Zemana, kteří se o vstup Česka do unie zasloužili. A také se objevil sociologický průzkum o vztahu Čechů k Evropské unii. To bylo slávy, když agentura CVVM zjistila, že vyloženě nespokojeno s členstvím v EU je pouze 26 procent Čechů.

Ani ne po měsíci od zveřejnění průzkumu se konaly volby do Evropské unie. Výsledek už známe. Volební účast byla 28,72 procenta. Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v České republice hnutí ANO. Získalo 21,18 procenta hlasů, druhá skončila ODS s 14,54 procenta hlasů. Na třetím místě jsou Piráti s 13,95 procenta hlasů. Čtvrtá je koalice Starostů a TOP 09 s 11,65 procenta, pátá je SPD s 9,14 procenta hlasů. Dále se do Evropského parlamentu dostala KDU-ČSL s 7,24 procenta a KSČM s 6,94 procenta hlasů.

Zkusme lehkou politickou algebru. Podle průzkumu CVMM má EU jasný vztah, kladný nebo záporný, 63 procent Čechů. Volební účast byla pod 29 procent. Jestliže se účast neočekávala od odpůrců unie, tak její zastánci měli přijít k urnám v plném počtu. Nepřišli. Kolik procent celkově uhrály probruselské strany? Když k nim připočítáme ANO a samozřejmě Piráty, TOP 09 a KDU-ČSL, tak nám vychází, že ve volbách hlasovalo pouze asi 15 procent českých eurohujerů z celkové volební účasti. Zbytek hlasů šlo protibruselským stranám nebo vyšuměl do prázdna.

Je jasně vidět, že ani údajné stoupence Evropské unie volby do jediného přímo voleného orgánu této organizace nezajímají. Naopak, a teď už bráno v celoevropském měřítku, zajímají evropské volby ty, kteří jsou s unií nespokojeni. Chtějí s ní něco dělat. Tak či onak ji reformovat. Tyto strany si uvědomují příkop, který vykopala bruselská byrokracie mezi zatuchlými kancelářemi a skutečnými zájmy obyvatel jednotlivých členských států Evropské unie.

Nadvláda lidovců a socialistů v Evropském parlamentu padla. Nastal čas pravé evropské demokracie, kterou si vynutí strany označované jako krajně pravé nebo krajně levé, jinými slovy skeptické k současné podobě Evropské unie. Frakce unijního parlamentu Evropa národů a svobody vedená italským vicepremiérem Matteem Salvinim si zajistila 71 hlasů. Bude mít poslance nejen z Itálie nebo Francie, kde volby vyhrála Marine Le Penová, ale i z Belgie, Německa, Rakouska, Dánska, Finska nebo Estonska. A k ní se připojí i dva čeští poslanci zvolení za SPD.

Na stejné straně politického kompasu stojí unijní skeptici z frakce Evropa svobody a přímé demokracie. Ta si vybojovala 44 hlasů v Evropském parlamentu. Získala je ve Velké Británii, Itálii a Chorvatsku. Evropská euroskeptická levice má 39 poslanců z Francie, Španělska, Portugalska, Řecka, Kypru, Belgie, Nizozemí, Velké Británie, Irska, Německa, Dánska, Švédska, Finska a samozřejmě z Česka.

Dále tu jsou euroskeptické strany čistě z politických důvodů připojené k eurohujerským frakcím jako Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána nebo polské Právo a Spravedlnost. Nebo zatím bez unijní politické příslušnosti jako slovenská Lidová strana Naše Slovensko. To eurohujerští politici nemohou přehlížet.

„Výsledky voleb se do jisté míry daly očekávat, protože tento typ voleb většinou motivuje pravicově orientované voliče. Čtrnáct dní před volbami jsem zkoušel predikci pomocí velkých dat na internetu a vycházelo to zajímavě. Dokázal jsem v rámci statistické chyby odhadnout volební účast. Tipoval jsem ji na 24 procent. Pořadí stran se mírně lišilo, ale vše ukazovalo na nárůst ODS a Pirátů. Překvapilo mě hnutí ANO, kterému jsem přisuzoval nižší pozici. Přesně se mi podařilo uhodnout pozici SPD a KSČM,“ říká známý sociolog, analytik a bývalý poslanec za KSČM Jan Klán.

Expert říká, že růst popularity krajní pravice je způsoben jednak strachem z migrace a nejisté budoucnosti. „Zatímco demokraté jen prostě žvaní, tak krajní pravice mluví lidem z duše. Je v tom velké nebezpečí, protože se šíří nenávist a zloba. Poté už je jen krůček k nějakým excesům. Nechť jsou varováním 30. léta minulého století. Demokraté, ale stejně i socialisté a komunisté si musí uvědomit, že se společnost změnila pod tlakem globalizace, kapitálu, ale právě i strachu z budoucnosti. Musí se předkládat řešení, ve kterých lidé uvidí jistotu. Obviňování někoho za něco, je cesta do pekla,“ míní Klán.

Politik si myslí, že zcela jistě úspěch krajní pravice ovlivní další směřování unie: „Někteří budou volat po jejím rozpadu, někteří předělání. Otázkou je, co Británie, kde zvítězila Strana pro brexit. Každopádně je jasné, že proces multikulturalismu selhal. Lidé mají čím dal větší strach z nově příchozích, kteří nekontrolovaně putují kontinentem bez dokladů. Bojí se teroru, že přijdou o práci."

Pana Klána jsme se zeptali, jestli existuje řešení situace. Podle jeho názoru ano, ale je hodně zdlouhavé, protože problémů v Evropě je více než dost. „Unie si musí uvědomit, že nejde, aby vládla nikým nevolená komise. Je nutné zavést více prvků decentralizace, protože řídit vše z jednoho centra je špatně. Národní státy by měly mít více pravomocí. Umím si představit, že by některé státy spolu vystupovaly v rámci řešení nějakého problému. Rovněž dotační politika je naprosto šílená, protože umožňuje jednak korupci, a poté i možnost, že získá peníze i ten, kdo je fakticky nepotřebuje. Dvourychlostní Evropa je dalším problémem, protože rozděluje na dva tábory - zakládající země a ty ostatní. Tohle se projevuje například dvojí kvalitou potravin. Naši zástupci v EP musí bojovat za naše vlastenecké zájmy, nesklouznout jen k tlachání, ale předkládat jasná a účinná řešení," říká známý analytik.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce