A zatímco experti odhadují eventuální rozmístění v Evropě ještě nevyrobených amerických raket různého typu, nabízí vám Sputnik řadu hypotéz o tom, čím může Rusko překvapit v době po INF.

Vzájemná likvidace raket

Nahlédněme trochu do dějin. Smlouva o snížení počtu raket středního a krátkého doletu byla uzavřena SSSR a USA v roce 1987. Podle této smlouvy byla zakázána výroba a rozmístění raket s pozemní základnou o doletu 500-5500 km. Zákaz se týkal raket s plochou dráhou letu a balistických. Podle této smlouvy bylo úplně zakázáno několik typů útočných raketových systémů obou zemí: v SSSR byly zlikvidovány mobilní balistické rakety středního doletu RSD-10 Pioner (západní klasifikace SS-20), rakety s plochou dráhou letu RK-Relief a ještě několik typů, v USA zlikvidovali raketové systémy Pershing II a Griffon (spolu s raketami s plochou dráhou letu Tomahawk). O několik tisíc bojových hlavic byl snížen souhrnný jaderný potenciál obou konfrontujících zemí.

Byla smlouva INF pro Sovětský svaz nevýhodná?

V posledních letech se v Rusku hodně mluvilo o nespravedlnosti smlouvy INF. Hlavní příčina rozhořčení byla jednoduchá: SSSR zlikvidoval víc zbraní než USA, byly dost dokonalé a umožňovaly účinnou likvidaci velkého počtu cílů v Evropě, což bylo zárukou bezpodmínečného respektování zájmů SSSR v této části světadílu.

Kritici INF zapomněli na to, že jednou z hlavních příčin uzavření smlouvy byla snaha Kremlu, který za každou cenu chtěl z mezinárodní arény dostat americké rakety Pershing II, jež byly nejen vysoce přesné, ale měly minimální čas doletu do cílů v SSSR. Nasazení těchto raket proti Sovětskému svazu mohlo zničit vedení země ještě před přijetím rozhodnutí o odvetných akcích.

Zaměření na Čínu

Na podzim 2018 americký prezident Donald Trump informoval o vystoupení z INF a uvalil vinu na Rusko, které podle mínění amerického lídra nedodržovalo smlouvu. Rusko má rovněž řadu výtek vůči USA, například ohledně porušení smlouvy při zkouškách systémů protivzdušné obrany a také eventuální instalace raket zakázaných INF na systém AEGIS. Moskva varovala Washington, že odstoupení z INF může způsobit nepředvídané horečné zbrojení, byla však nakonec nucena učinit totéž. Jestli se situace nezmění, pak USA nebudou po 2. srpnu 2019 účastníkem INF a smlouva přestane existovat.

Jaké následky bude mít tento vývoj událostí? Za oceánem budou pravděpodobně vyvinuty prostředky kratšího a středního doletu s pozemní základnou, které mohou být rozmístěny nejen v Evropě, ale také na Blízkém a Dálném východě. A nejen proti Rusku, ale také například proti Číně.

Jaké raketové systémy mohou být vyvinuty v době po INF v Rusku? Neznáme reálné plány ruského ministerstva obrany, máme však představu o dnešním rozvoji raketových systémů, proto můžeme uvažovat o eventuálních variantách reakce Moskvy.

Pozemní raketa Kalibr s větším doletem

Jednou z možností je vývoj pozemní verze mořských raket s plochou dráhou letu Kalibr, jež se dobře osvědčily v syrské kampani.

Připomeneme, že tato pozemní raketa existuje fakticky již deset let, je to raketa s plochou dráhou 9M728 raketového systému Iskander-M. Její první vypuštění se konalo již v roce 2008. Tato raketa má hodně společného s mořskými Kalibry, ale její dolet byl kvůli INF omezen na 500 km. Dnes ale může být legitimně a odůvodněně vyvinuta zdokonalená verze, která může mít dolet 2500 km a více.

USA obviňují Rusko z toho, že tato raketa již byla vyrobena a dokonce rozmístěna. Raketa má název 9M729 a podle amerických údajů má dolet přes 500 km. Ruská strana to ale popírá. Je třeba poznamenat, že vyzbrojení raketových brigád se systémy Iskander-M pozemními variantami mořských Kalibrů je z technického hlediska reálné, a to v maximálně krátkém termínu.

Nová raketa SS-20. Protivzdušná obrana nepomůže

Mobilní balistická raketa Pioner (SS-20) vyvinutá v SSSR a široce rozmístěná v Evropě byla svého času vyrobena na základě první mobilní mezikontinentální rakety na tuhé palivo Temp-2S. Stejně tak může být dnes vyvinuta mobilní balistická raketa středního doletu, která pojme buď několik obyčejných termojaderných bojových hlavic anebo řízený hypersonický bojový blok.

Zajistí to rychlou reakci proti území nepřítele a neodvratné zničení nejdůležitějších terčů dobře chráněných prostředky protivzdušné obrany. Vývoj tohoto raketového systému si nevyžádá moc času. Ruský průmysl bude samozřejmě nucen si osvojit výrobu nového raketového systému, možná dokonce na úkor jiných strategických raketových projektů.

Iskander-M. Nová strategická úroveň

Unikátnost raketového systému Iskander-M spočívá v tom, že jeden raketový systém může stejně dobře zajistit použití technicky velmi různých palebných prostředků: několik modifikací balistických raket 9M723 (maximální dolet 400 km) a raket s plochou dráhou letu 9M728 (maximální dolet 500 km). Modifikace systému Iskander-M se zdokonaleným samohybným odpalovacím zařízením může také používat modernější rakety s plochou dráhou letu 9M729 (SSC-8), které, jak jsme již uvedli, podle USA porušily smlouvu INF.

V době po smlouvě může být tedy dost rychle vyvinuta řízená raketa o doletu 1000-1500 km s použitím střely 9M723 jako druhého stupně. Bude to vysoce přesná raketa s minimálním časem doletu, která může být nasazena ve velkých operacích na bojišti, a nejen v taktických.

Cirkon. Náhlý útok v malé výšce

Další zajímavý raketový systém by mohl vzniknout v případě „uzemnění“ mořské hypersonické rakety Cirkon. Mohla by mít následující charakteristiky: dolet asi 1000 km a nezranitelnost zajištěná nejvyšší rychlostí letu a možností manévrů při zničení cílů protivzdušné obrany. Čas doletu těchto raket by se blížil času doletu balistických raket, nízká trajektorie letu by ale mohla zajistit maximální neočekávanost raketového útoku. Tyto rakety by se daly nasadit proti cílům zjištěným v reálném čase, tedy možná dokonce s jistým předstihem před analogickými prostředky potenciálního nepřítele.

Závěr. Závody v raketovém zbrojení jsou nevyhnutelné

Všechno, o čem jsme napsali, jsou samozřejmě hypotézy. I přesto, že se zakládají na těch nebo jiných technických řešeních převzatých z jiných zbrojních systémů. Je třeba poznamenat, že všechny systémy, o kterých mluvíme, budou po vystoupení z INF vybaveny jadernými bojovými hlavicemi. Jsou to systémy „velké“ války. Vybavit raketu jadernou hlavicí je snadnější a jednodušší, než vyvíjet vysoce účinnou nejadernou bojovou hlavici. Takže všechny rakety, které strany uvedou jako nejaderné, se mohou snadno a jednoduše stát jadernými.

Scénář vývoje raketových systémů bude záviset na politické vůli a ekonomických možnostech účastnických států „závodů“, o jejich zahájení v případě zániku INF se bohužel nedá pochybovat.

Názor autora se se nemusí shodovat s názorem redakce