Český ekonóm a podnikateľ Radek Novotný pred rokmi založil nadáciu Pravda o vodě, prostredníctvom ktorej sa snaží upozorňovať na závažný problém týkajúci sa aj Slovenska. Privatizáciu dodávok pitnej vody považuje za jeden z najväčších podvodov, ktorý nemá nič spoločné s poctivým podnikaním. Zároveň ide o proces, ktorý skryto vedie k strate suverenity štátu. Nadnárodné korporácie by najradšej sprivatizovali všetky prírodné zdroje a skorumpovaní politici im to umožňujú. V prípade vody je to o to vážnejšie, že je nevyhnutná pre život. Súkromný kapitál ju síce priamo nevlastní, no pod zámienkou strategického investovania získava kontrolu nad jej predajom. Občania sa tak doslova stávajú rukojemníkmi nenásytných akcionárov.

Prečo ste začali riešiť práve vodu? Pokiaľ viem, nie ste vyštudovaný vodohospodár.

Nejsem vodohospodář, vystudoval jsem Vysokou školu báňskou v Ostravě, ekonomiku řízení hutnictví. K vodě jsem se dostal oklikou, protože jsem založil firmu, která se zabývala fúzemi a vstupy strategických investorů do společností. Od roku 2001 jsem začal mapovat, co se děje ve  vodárenství v České republice. Zajišťovali jsme organizaci veřejné soutěže na vstup strategického investora do společnosti Vodovody a kanalizace Prostějov. Když jsme viděli nabídky soukromých firem, pochopili jsme, že k nám žádní strategičtí investoři nepřichází. Naopak. Firmy, které politici prezentovali jako zahraniční investory, přicházejí s cílem rozdělit městské vodárny, to, co vydělává, vyvést do svých rukou, a to, do čeho se musí investovat, nechat městům nebo městským vodárnám. Když jsem to pochopil, zpracoval jsem si celorepublikovou analýzu vodáren.

Čiže ste to začali riešiť ako celospoločenský problém?

Na počátku jsem celou velikost problému neviděl. Tehdy jsem si říkal: ano, žádný strategický investor do vodáren nepřichází, tak to doložíme politikům, zastavíme to a budeme radit tam, kde chce přijít opravdový strategický investor. Až později jsem pochopil, oč kráčí a co se hraje. Rozdíl mezi tím, co proběhlo v roce 1968, a tím, co proběhlo v roce 1989, je jen jeden. V roce 1968 přijela internacionální pomoc s tanky, a proto všichni lidé věděli, o co se jedná. V roce 1989 přijela internacionální pomoc bez tanků a pod heslem: Přicházíme vám pomoct, jsme partneři. A šlo o totéž jak v roce 1968 – šlo o moc a o peníze. A žádná z těch internacionálních pomocí se neobešla bez kolaborace části politiků. Existují zvací dopisy z roku 1968. V podstatě existují zvací dopisy i z roku 2002 nebo 2004, kdy se dělala výběrová řízení na strategického investora.

Ve skutečnosti o vstup žádného investora do vodárny nikdy nešlo. Šlo o to, za jakoukoliv cenu vyvést správu a zisky z veřejného monopolu do rukou soukromníka, který na tom bude vydělávat. Část politiků to nedělala z neznalosti a z naivity. Většina ano, ale hlavní organizátoři tohoto procesu působili jako trojské koně v městech a městských vodárnách. Ti fungovali vysloveně stejně jako ti v roce 1968.

Když jsem pochopil, co nekalého se děje, začal jsem na to upozorňovat ministerstva. A když jsem jim poslal svoji analýzu, za měsíc a půl mi u domu shořelo auto.

…

Autor: Marián Benka

KÚPIŤ ZEM&VEK JÚN 2019

Zopár slov o autorovi...