Problémy Korejců na jejich jediné stavbě v zahraničí v UAE se stupňují nyní každý měsíc a najevo vychází i pro Evropu nepřijatelné pozadí této stavby včetně bezpečnostních parametrů. Nemine ale také ani týden, aby nepřišla nějaká negativní zpráva týkající se i ostatních původních zájemců o českou zakázku jako Westinghouse či Areva. O ruských projektech v Maďarsku a Finsku se raději mlčí. Je jasné, že i zde jsou původní plány zcela mimo výseč původně slíbeného času a ceny. Další a další prodlužování a prodražování staveb bloků na Slovensku, ve Finsku či Francii, nulový pokrok v Maďarsku už tak nikoho ani nepřekvapuje. Jenže v posledním půlroce došlo také ke zrušení stavby projektů šesti bloků v Turecku či Británii, a to hlavně z důvodu raketovému nárůstu investičních nákladů plánovaných bloků během posledních pár let, které se například v Turecku proti původním rozpočtům až zdvojnásobily.

Paradoxem celé situace je fakt, že největší problém budoucnosti energetiky a její přerod, což je nyní výzva nejen pro Evropu, ale pro celý svět, na sebe v rámci domácí diskuze vztáhlo Česko, od kterého to v EU nejen nikdo nechce, ale ani nečeká. Přitom z pohledu kvality i struktury našeho aktuálního energetického mixu není v celé Evropě už nyní na přicházející změny připravenější a v tomto směru na minimálně dvě desítky let zabezpečenější země, než je právě Česko. Naše velké sousedy (jak Polsko, tak Německo) v tomto směru čekají s námi nesrovnatelné výzvy, ale nikdo z nich nepanikaří tak jako čeští politici a státem ovládaný ČEZ.

Řešení, která ale ČEZ a vláda předkládají, se v čase navíc sama vyprazdňují. Nejen že mamutí bloky nejdou nyní rozumně postavit, ale tento „hardware“ se kvůli stále většímu důrazu na obnovitelné zdroje, plyn a skladování energetiky v našem regionu ukazuje do budoucna i problematicky kompatibilní s těmito změnami vynucenou proměnou fungování energetických sítí a přenosové soustavy neboli „softwaru“.

A co je ten poslední vlásek, na kterém naděje na stavbu jaderného bloku v Česku visí? Jen slušně řečeno „nepřesné“ našeptávání jistých zájmů slibujících, že postavíme blok až 1200 MW za 140 mld. Kč, když reálný benchmark z EU i USA, projektů realizovaných jadernými velmocemi, je dvojnásobný. No a pak už je to jen trojčlenka. Dopočet ceny elektřiny, která vzejde z takové investice a predikovatelných variabilních nákladů a která bude násobná proti nyní se nabízejícím paroplynových zdrojům. Ty by dokonce mohly posloužit jako dočasná alternativa k dnes už téměř jistému budoucímu vstupu výkonově menších, do sítí vhodnějších a cenově levnějších menších jaderných reaktorů na trh. Jedno je ale jisté. Smlouva mezi státem a ČEZem, jak byla nedávno představena jako řešení českých jaderných složitostí, je jen další bludný omyl vycházející ze špatných předpokladů.