„Je velmi důležité najít ta odvětví, která zplodila tyto škodliviny. Je zcela možné, že tyto emise signalizují pouze malou část skutečně vyrobeného freonu-11. Ostatní zásoby tohoto plynu se skrývají uvnitř materiálů nebo chladících zařízení a dostanou se do atmosféry v následujících desetiletích,“ oznámil Matthew Rigby z Bristolské univerzity ve Velké Británii.
V roce 1985 chemik z USA Susan Solomon a jeho kolegové zjistili, že freony a další halogenové sloučeniny ničí ozonovou vrstvu. V některých regionech Antarktidy už to vedlo ke vzniku ozonových děr, což jsou zóny, přes které se ultrafialové záření Slunce bez překážek dostává na povrch Země.
Rychlé přijetí a realizace podobných plánů, jak vědci zjistili před dvěma lety, zastavilo zvětšování ozonové díry, která se udržela v hranicích Antarktidy a Arktidy, ale nevedlo to k jejímu zmenšení. První viditelné výsledky od zákazu výroby freonu vědci očekávali až ve druhé polovině 20. let 21. století, ale tento proces podle hodnocení některých expertů už v posledních letech začal.
Všechny plusy, které se objevily po zákazu freonu, mohou podle objevu vědců z před dvou let zmizet v nejbližším desetiletí v důsledku toho, že se v atmosféře Antarktidy začal shromažďovat jiný typ molekul, který ničí ozonovou vrstvu, rozpouštědlo dichlormethan (CH2Cl2).
Původně vědci nevěděli, odkud tato látka pochází, ale měli podezření, že zdrojem může být Čína nebo další státy východní a jihovýchodní Asie. Navíc ekologové později zaznamenali další podobnou látku klasického freonu-11. Zdá se, že ho produkují stejné rozvíjející se ekonomiky Asie.
„V posledních desetiletí se koncentrace těchto plynů v atmosféře postupně snižovala díky přijetí Montrealského protokolu. Proto nás překvapilo, že asi od roku 2013 začala úroveň emisí nejnebezpečnějšího freonu nečekaně růst,“ uvádí Rigby.
Při vyšetřování podezření o „čínských“ stopách těchto úniků vědci zanalyzovali údaje ze sledovacích stanic na japonském ostrově Hateruma a v jižních regionech Koreje, které sousedí s největšími průmyslovými centry Číny na území provincií Che-pej a Šan-tung a také ze stejných zařízení v Evropě, na Havaji a v Austrálii.
Tyto údaje vědci vložili do klimatického modelu Země, který bere v úvahu to, jak větry roznáší freony a další plyny po jejich úniku do atmosféry. Zároveň chemici spočítali, kolik freonu-11 se mohlo do vzduchu dostat „legální cestou“, když vzali v úvahu množství zásob plynu na Zemi, které byly vyrobeny do úplného zákazu jeho výroby, ke kterému došlo v roce 2010.
Jak vědci předpokládají, jejich zdrojem jsou různé nelegální průmyslové podniky, které jsou v posledních letech vybudovány na severu Číny a obchází všechny normy a zákony republiky. Část z nich už byla čínskými úřady objevena a uzavřena. Chemici doufají, že jejich měření a výsledky modelování pomohou v likvidaci ostatních zdrojů freonu a zastaví jeho hromadění v atmosféře.
Látka CFC-11 (freon-11), která ničí ozonovou vrstvu, patří k takzvaným chlorfluorovaným uhlovodíkům. Montrealský protokol její používání zakázal v roce 1987. Do tohoto zákazu se této látky vyrábělo téměř 300 000 tun, látka byla používána zejména k chlazení.
Freon-11 vznikl už ve 30. letech minulého století. V atmosféře se drží velmi dlouho – 65-75 let. Což znamená, že látky, které se nyní rozpadají, jsou z poloviny 20. století. Dnešní nelegální látky se tak rozpadnou až na konci našeho století.