List píše, že Rusko prý zasahovalo do voleb buď s pomocí nějaké reklamy na Facebooku, jak se domnívá poradce amerického prezidenta Jared Kushner, anebo rozsáhle a systematicky, jak prohlásil Mueller. Ruští agenti ale nezavítali do štábu Republikánské strany, aby přispěli několika miliony k vítězství jejího kandidáta ve volbách, jako to udělali agenti CIA během italských voleb roku 1948.

Poradci ruského prezidenta Vladimira Putina nenavázali žádné styky s vysokými americkými vojáky, aby zorganizovali převrat a zavraždili prezidenta Baracka Obamu. Učinil tak poradce bývalého prezidenta USA Richarda Nixona Henry Kissinger, který těsně spolupracoval s chilskými vojáky na státním převratu v září 1973, v jehož důsledku přišel k moci místo legitimně zvoleného prezidenta Salvadora Allendeho Augusto Pinochet.

Rusko se nikdy nepokoušelo o změnu režimu v USA, aby zlikvidovalo americké zbraně hromadného ničení a sestavilo loutkovou vládu. Tohle všechno se pokusila udělat s Irákem vláda bývalého prezidenta George Bushe mladšího po teroristickém útoku 11. září 2001.

The Nation trvá na tom, že tyto příklady jsou jenom malou částí nekonečného seznamu událostí, o kterých se nemluví v Muellerově zprávě. Přitom nehledě na jisté úspěchy množství pokusů o převrat, zvlášť v zemích Východního paktu, zkrachovalo, anebo způsobilo více škody jejich obyvatelům než užitku a také přineslo málo výhod samotným USA.

Po rozpadu SSSR měly USA za to, že zůstaly „jedinou supervelmocí“, které patří svět, což znamená, že již není třeba zasahovat do záležitostí jiných států. Avšak teroristický útok 11. září způsobil zahájení otevřeného vměšování a několik podobných invazí, například v Afghánistánu, pokračují dodnes.

Bez ohledu na to, nakolik se podařil ruský zásah do prezidentských voleb 2016, stalo se to jedním z témat, o kterém se v USA nejvíc mluví, a dalším potvrzením „americké výjimečnosti“ v očích občanů. USA se ale pouze připojily k dlouhému seznamu jiných států, ze kterých se mnohé do něj dostaly vinou samotného Washingtonu.