Ledy se hnuly? Čeští politici prozřeli? Může se zdát, že ano. Před volbami do Evropského parlamentu asi otevřeli noviny a zjistili, že hrozbou nejsou jen mediálně propírané Rusko a Čína. Evropskou unii ohrožují Spojené státy americké. Zaznělo to z úst českých volebních lídrů. Budou to tvrdit i po zvolení do unijního parlamentu?

Česká tisková kancelář uspořádala anketu mezi volebními lídry českých stran kandidujících do Evropského parlamentu. Politiků se agentura zeptala, jakým hlavním zahraničněpolitickým výzvám bude evropský svazek v nadcházejícím období čelit. Samozřejmě zazněly obavy z Číny a Ruska. To už je takový náš tradiční syndrom kafemlejnku. Prostě o tom politici musí mlít. Nečekaně lídři eurovoleb z parlamentních stran vyjádřili obavu ze Spojených států.

Europoslankyně za ANO a lídr téhož hnutí do evropských voleb Dita Charanzová pro ČTK uvedla, že je nutné stabilizovat sousedství EU, ať už se jedná o Sýrii, Libyi, anebo východní Ukrajinu. Poukázala také na vztahy s USA a vliv Číny. Pavel Poc, volební lídr České strany sociálně demokratické, za největší zahraničně politickou výzvu pokládá nalezení vyváženého vztahu s USA, Ruskem a Čínou.

Spojené státy jako výzvu zmínil Jan Zahradil, kandidující za ODS s aspirací na šéfa Evropské komise. Český spitzenkandidát (opravdu hezké české slovo pro kandidáta na nástupce Jean-Claude Junckera) prohlásil pro ČTK, že je třeba dokončit rozjednané obchodní dohody a začít znovu vyjednávat s USA. Kateřina Konečná, lídr KSČM do eurovoleb, chce učinit EU skutečně nezávislou na zájmech jiných zemí a zajistit její bezpečné vnější hranice.

Proč se přední české politické strany zaměřily v evropských volbách také na Spojené státy? Časy euroatlantické jednoty zmizely v propadlišti dějin. Pamatujete na loňský výrok amerického prezidenta Donalda Trumpa, že Evropská unie je nepřítel Spojených států? Evropští politici dělali, že spojence číslo 1 neslyšeli. Pak přišlo neúprosné vystřízlivění.

Myslíte, že Trump válčí, prozatím ekonomicky, pouze s Čínou? Jste na omylu. Hned zkraje letošního roku se objevila zpráva, že USA v tichosti snížily status diplomatů Evropské unie ve Spojených státech ze zastupitelů samostatné země na reprezentanty mezinárodní organizace. Maličkost? Jdeme dál.

Washington v první polovině letošního května zrušil cla na ocel a hliník uvalená na Kanadu a Mexiko. Stejná omezení platí také pro Evropskou unii, ta se ale zrušení nedočkala. Naopak, zdá se, že v příštích měsících by Spojené státy mohly uvalit cla na dovoz evropských automobilů.

Pořád je vám to málo? Dvě americké političky, náměstkyně ministra obrany Ellen Lordová a náměstkyně pro kontrolu zbrojení Andrea Thompsonová, napsaly šéfce unijní diplomacie Federice Mogheriniové dopis, v němž prý nešetřily výhrůžkami. Proč? Protože bylo oznámeno, že Evropa chce vyvíjet své vlastní zbraně. To se nelíbí Spojeným státům, které nyní tlačí na unii, aby provedla změny ve svých pravidlech pro obrannou spolupráci. Jinak prý přijdou postihy.

Dokážete si představit, že by s námi takhle jednalo Rusko? To by byl panečku bugr. Evropě se chování Trumpa nelíbí. Došlo to i našim politikům. Ale zatím útrpně sledujeme Trumpův diktát.

„Na obecný úvod musím konstatovat, že kapitalismus, jako takový, je stále nucen hledat odbytiště pro svoji výrobu a nadprodukci svých zdrojů, které společně zajišťují úzké vládnoucí vrstvě jeho elit příslušný blahobyt. Ideologie hospodářského soupeření si tak hledá rozličné terče, které však bývají, a to i pro některé jeho dominantní aktéry, velice proměnlivé. Nejinak Evropská unie, jako uměle vykonstruovaný propletenec nesourodých a logicky i kulturně odlišných národních států, potřebuje svá odbytiště a dostatečnou výši ekonomického profitu. Hospodářská válka mezi kapitalistickými zeměmi celého světa ale nezná bratra, a jestliže někteří eurovolební lídři dnes jakoby nově zjišťují, že Spojené státy jsou spíše koulí na noze nejen evropské suverenitě, ale i prosperitě než skutečným přínosem pro kvalitu života, logicky se stávají i ony konkurenční výzvou. Co se týče té výzvy politické, tak ta přímo vyplývá z již zmiňované národnostní nesourodosti EU. Slovanské národy a zcela jistě nejen ony, alespoň dle mého přesvědčení, i přes vytrvalé vymývání mozků nikdy americkou indoktrinaci pansvětovým imperialismem nepřijmou zcela za svou, to znamená, že i tato výzva stále spíše trvá, o nějakém novém prozření kohokoliv, tedy ani eurolídrů, bych nehovořil. Snad možná ve smyslu jejich individuálního populismu, nikoliv ale v zájmu celku," říká pro Sputnik Jiří Valenta, místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti a poslanec za KSČM.

Pan Valenta míní, že vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými státy jsou poměrně kvalitativně nevyvážené, a to v neprospěch starého kontinentu. „USA se v poslední době zmítají v jakési křeči z rychle postupující ztráty ekonomické dominance na planetě, přesně od toho se i jejich chování ke konkurentům, včetně EU, odvíjí. Stále více slýcháme z jejich strany nabubřelé hrozby silou, ať již ekonomickou či dokonce vojenskou. EU je ovšem také, alespoň tedy z ekonomického hlediska, obrovským trhem, a jestli si chce zachovat i do budoucna alespoň své základní postavení a plnit pro své občany to, pro co vlastně nyní existuje, musí být plně emancipovaným subjektem a zjevně nepřijatelné hospodářské a politické diktáty ze strany Spojených států striktně negovat. Bohužel se tomu tak neděje! Aktuálně obrovskou výši servility ze strany EU, ale i ČR, můžeme registrovat prostřednictvím transatlantických vazeb v paktu NATO, byť navenek se toto prezentuje jako naprostý soulad politických myšlenek. Významná část evropské populace si však myslí něco zcela jiného. Odpověď na vaši otázku tedy zní, že vztahy mezi prostými lidmi v Evropě a USA jsou běžné a často mohou být přínosem pro obě strany, ovšem vztahy na úrovni politických reprezentací jsou disbalanční a jsem si jist, že mnoho lidí to cítí takto obdobně jako já," říká známý český politik.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce