Václav Klaus na dnešním shromáždění britské Brexit Party |
Potřebujeme v politice mnohem lepší lidi. Británie je na dně a potřebuje změnu. Musíme vyhrát a musíme vyhrát o hodně. Nejezděte na víkend, nezapomeňte na to a jděte volit,“ burcuje lidi a krátce na to přivítá na pódiu „železnou Ann“, jak překřtil jeden z internetových fanoušků jedenasedmdesátiletou Ann Widdecombovou, která má tak zvučný hlas, že málem strhne mikrofon. Víc takových důchodců…
„Náš parlament je plný zbabělců,“ hříme bělovlasá dáma, „který věří, že jeho vůle je důležitější než vůle lidí. Chci se zeptat na pár věcí. Když zůstaneme v EU, můžeme mít kontrolu nad našimi zákony? A druhá: je možné zůstat v EU a mít zároveň kontrolu nad našimi hranicemi? A je možné tam být a kontrolovat vlastní obchod? A nakonec zůstat tam a sami si demokraticky vládnout? Odpověď je jasná. Ne. Přesto nám někdo tvrdí, že jsme nevěděli, pro co jsme hlasovali. Ale my jsme přesně věděli, pro co jsme hlasovali. A taky víme, pro co hlasovali ti, kteří chtějí v EU zůstat. Zbytek národa chce, abychom nemohli rozhodovat o vlastním národě. Kdo by s trochou hrdosti na Británii mohl takto volit?“ pokládá řečnické otázky politička. „Slibovali nám v roce 2016, že jakékoli rozhodnutí v referendu bude respektováno. V roce 2017 obě velké strany řekly, že budeme mít Brexit…“
Jak to dopadlo, víme… Ann Widdecombová přidává na otáčkách. „Buď nechají odejít ti ve Westminsteru Británii z EU, nebo se postaráme, aby oni odešli z Westminsteru. Čtvrtek je začátek, není to konec. (Britové začínají volit již ve čtvrtek.) Je to začátek demokracie v této zemi. Abychom si mohli být jisti, že můžeme rozhodovat o vlastním národě a že bude plněna vůle tohoto národa a ne těch, kteří jdou proti lidem. Máme národ, který chce odejít z EU, a parlament, který tam chce zůstat. Je na čase ukázat, kdo je tady boss. Nikdo mi nemůže namluvit, že si můžeme sami vládnout. Byla jsem sedm let ve vládě, a tak vím, jak bylo nemožné přijmout zákon, který EU nechtěla, a odmítnout zákon, který jsme nechtěli my. To je realita.“
„Jestli tohle není inspirace, tak už nevím co,“ komentuje její vstoupení moderátor a šéf strany Richard Tice, než přivítá Václava Klause, jehož představuje jako euroskeptika, vášnivého obhájce demokratických národních států a muže, který nevěří v politickou korektnost.
Václav Klaus je z divoké atmosféry v londýnské Olympii lehce zaskočen a sám přiznává, že na podobné mítinky, ač v cizině mluví často, není úplně zvyklý. „V Česku máte mnoho přátel, možná to nevíte. To je velmi důležité. Musím vám říct, že když jsme slyšeli výsledky referenda, mnoho Čechů otevíralo šampaňské. Byl to velký večer i pro nás. Nebylo to jen vaše vítězství, ale vítězství celé Evropy. Mnoho díků za to,“ sděluje za nadšeného potlesku publika. „Sdílíme s vámi stejnou kritiku EU, nedemokratičnosti, nesmyslnosti a arogance. Chceme také rozhodovat sami o sobě v Praze jako vy v Londýně, ne v Bruselu. Takto je to jednoduché, všechny další interpretace jsou chybné.“
Britské strany selhaly totálně a zradily britské občany, své voliče. Mělo to jeden pozitivní vedlejší efekt, že vytvořily Brexit Party. Stvořily vás a velmi vám pomohly. Vím, že jste neplánovali účastnit se těchto voleb, ale musíte. Musíte vyhrát tyto volby a získat silný mandát.“
Nakonec zavzpomínal na odcházení Slovenska z Československé federativní republiky, které v raných 90. letech „organizoval“. Tehdejší situaci se pokusil srovnat s brexitem. „Tehdy jsme chtěli najít řešení. To byla úplně jiná situace, protože tady se o to snaží jen Velká Británie s EU žádné řešení najít nechce. Brexitoví přátelé, nezklamte Evropany,“ vyzval český exprezident za velkého aplausu přítomných.
To už ale znělo sborové „Nigel, Nigel, Nigel“. „Stranu jsme založili před pěti a půl týdny. S tímto fantastickým týmem kandidátů jsem za tak krátkou dobu dokázali ovlivnit veřejné mínění. Nejen vystrašit establishment, ale absolutně jej vyděsit,“ směje se nejznámější euroskeptik na kontinentu Nigel Farage. „Co jsme za tu dobu zvládli, je dát milionům lidí v této zemi, kteří byli frustrovaní, zklamaní a naštvaní, naději, víru a optimismus v demokratický proces. Slíbili nám, že když je zvolíme, budou respektovat výsledky referenda, že odejdeme v březnu 2019, s dohodou nebo bez dohody. Udělal jsem největší politickou chybu, protož jsem tomu věřil, věřil jsem, že jsme demokratická země. Sledoval jsem tuto zradu a pomyslel jsem, že jsem 25 let života strávil kampaněmi za to, aby z nás byla nezávislá a demokratická země, a viděl jsem, co provedl náš parlament. Rozhodl jsem se povstat a bojovat, a proto jsme dneska tady. Chceme Evropu národů, ne Junckerů.“
Rozhodne se již tento týden. Mimochodem, poslední dobou jsme byli propagandou masírováni, že se Britové s referendem o Brexitu unáhlili a že kdyby bylo referendum podruhé, už by určitě volili „správně“ a uvědoměle a v EU chtěli zůstat. Nigelu Farageovi stačilo pět týdnů od založení strany, která má Brexit v názvu, a už vede volební průzkumy. Někde asi soudruzi udělali chybu…