Řekněme proto velmi rozhodně: studenti na středních školách mají důsledně studovat ty vyučovací předměty, které na tyto školy patří. Nemají být obětmi indoktrinací obskurních hlasatelů „nových pořádků“. Mají se věnovat češtině, cizím jazykům, matematice, fyzice, chemii, dějepisu a zeměpisu – nemají být vystavováni „nalejvárnám“, které se od těch komunistických liší pouze tím, že probíhají v moderních kulisách.
Kdyby se totiž studenti učili to, co se skutečně učit mají, kdyby pedagogové vahou vlastní síly osobnosti trvali na výuce odfiltrované od jakékoliv politiky, pak by dnešní mladá generace měla k dispozici širokou paletu takových znalostí a dovedností, které by jim snadno umožnily orientovat se ve světě bez pomoci jakýchkoliv aktivistických agitátorů a bez nutnosti účastnit se na „politických školení“ v lekcích jakéhosi mediálního vzdělávání. Prostě, chodit se má do školy učit, ne se o pátcích poflakovat po městech a maskovat to účastí na „školních stávkách pro klima“.
Je příznačné, že se týdnů mediálních masáží na středoškolské mládeži ujala „nezisková“ společnost Člověk v tísni. Jednak proto, že z jejího lůna vycházejí zdatní a osvědčení bojovníci za „nový a lepší eurosvět“, jednak proto, že tahle mise je bezpochyby dobře zaplacená.
A tak nám nezbývá, než i novodobým soudruhům z Člověka v tísni připomenout, že kdyby chodili více do školy a méně do škol prosazovat svoje politické agitky, věděli by, že když studenty na svých webových stránkách vyzývají, aby pořizovali dokumentaci z toho, „jak Vaše debata s hostem či seminář probíhali“, se ve slově „probíhaly“ píše tvrdé „y“. V době mediálního vzdělávání, bohužel i pro Člověka v tísni, stále platí: ty debaty probíhaly, proto tvrdé y.
Holt, chce to více gramatiky!