Samozřejmě opak je pravdou. V minulém roce odešlo z českých zemí kolem 800 miliard korun do zahraničí. Jedná se především o německé majitele, ale nejen o ně. Část mizí beze stopy v takzvaných daňových rájích tolerovaných německým vedením EU a jeho slouhy typu Junckera. V rámci dotační komedie se vrací jen část z uvedené sumy, přičemž i tak mnohdy způsobem, který opět vydělává peníze cizákům. Hlavními domácími uživateli jsou slouhové cizáků v zavedených partajích, s mnohdy neprůhlednými projekty a různé politické neziskovky. Oprava dálnice na věčné časy,most pro neexistujícího medvěda, solární, větrníková a řepková zlodějina. Stačí se rovněž podívat na přehled úvěrů, dluhové portfolio našeho údajně nejlepšího premiéra a multimiliardáře. Kolik má půjček u našich bank? Prakticky žádné, naprostou většinu v EU, případně v USA. Je s nimi totálně provázaný, a kdyby neposkakoval jako opička německého koloniálního vedení EU a jeho amerických šéfů, euromarxistů typu Sorose a Allbrightové, brzy by byl s Agrofertem konec, protože by musel začít platit dluhy.
Takže Babišovo tvrzení, že budou s Charanzovou ochraňovat Česko, tvrdě a nekompromisně je drzá lež určená pro prázdné hlavy. Ostatně se stačí podívat, jak Charanzová hlasovala v europarlamentu o důležitých věcech. Podpořila, stejně jako všichni námi placení europoslanci, kromě Jiřího Payna africkou deklaraci zvýhodňující černochy. Hlasovala pro potrestání naší republiky za odmítání migrace. Stejná, ne-li horší, pokud je to možné, je další Babišova hvězda euromarxismu a cizích zájmů Jourová. A to Babiš beze studu vykřikuje, jak je proti migraci a kvótám a lže, jak jsou deklarace z Marákeše a migrační kompakty OSN nezávazné. Ohlupuje voliče stejně, jako většina pražské havlérky a jejich europoslanců, včetně socialistického krále pokrytců Kellera, jenž může soutěžit s bývalým komunistickým kádrovákem Halíkem, který se tváří jako katolický kněz a přitom dostal v předlistopadovém období zvláštní ocenění od komunistického ateistického centra v Brně za svoji práci o prolhanosti církve a hlouposti věřících. Vzorná ukázka euromarxistického charakteru spjatá se sudeťáky a německou EU. Babiš vykládá, jak nemůžeme bez EU žít a přitom myslí jen na svoje konto. Mezi řečmi a činy je u kápů pražské havlérky obrovský rozdíl a nedá se jim věřit ani slovo. Takoví nás opravdu a bezpečně neochrání. Nanejvýš nás budou v zájmu cizáků svých koryt chránit s pomocí evropských totalitních zákonů, protinárodní ČT a politických neziskovek před statečnými a zodpovědnými vlastenci, kterým vlast, národ, zodpovědnost, čest, rodina, rasa a odkaz předků nejsou prázdnými slovy.
Nicméně čecháčkové opět potvrdili, že jsou Lojzové na druhou. Už tím, že údajně roste počet těch, kteří chtějí být v současné euromarxistické EU, kde je jim vyhrazena pozice ponížených slouhů, děvek a levných pracovních sil. Pokud jsem se nepřepočítal, tak na přehledu stran a hnutí je 133 partají zaregistrovaných do voleb. Některé se spojily, každopádně volebních lístků je 40. Kolik z nich má reálnou šanci na úspěch? Odhaduji, zhruba šest až sedm. Každopádně se opět úspěšně podařilo rozdrobit české voliče tak, že zmizí nějakých 20 % hlasů, možná i víc, které by byly vesměs proti bruselské a berlínské totalitě, kolonialismu a jaderné válce v Evropě. Samozřejmě to není náhoda. Část těch zaregistrovaných stran a hnutí, která nejhlasitěji vlastenecky povykují a přesto nemají šanci, stejně jako v minulosti, je s velkou pravděpodobností dotována euromarxisty z Bruselu a Berlína, aby se rozptýlil počet hlasů a snížila pravděpodobnost úspěchu průchodných vlasteneckých stran a jejich kandidátů.
Rovněž nelze přehlédnout fakt, že většina volebních kandidátů v posledních letech představuje odborně i morálně ubohý průměr, místy doslova bezcharakterní, avšak ve většině případů spolehlivé, pokrytecky prolhané a zavedené slouhy cizáků. Kromě nemnohých vlasteneckých idealistů jsou to především namyšlení psychopati, žvanilové, komedianti a profesionální paraziti placení bůhví kým. Místo vůdčích osobností, až na výjimky vydíratelné a zkorumpované nuly a šašci, jedním slovem, slouhové, nebo potenciální slouhové. Přesně takové vládcové EU potřebují. Rodiny zrádců a slouhů se osvědčily už v dobách rakouské okupace a germanizace, znovu v době takzvaného protektorátu, kde za podivných okolností přežili, stejně jako následnou národní očistu od kolaborantů a zrádců. Někteří vyrazili do akce ve prospěch německých, především sudeťáckých zájmů roku 1968 a opět od roku 1989.
Prachsposté zájmy pravda a láska
Největší lží listopadu 1989 a následujícího období byly moralizující kecy o pravdě a lásce. Téměř třicetiletá praxe ukazovala a ukazuje rozdíl mezi řečmi a činy, evidentně opět nikoli náhodný. Růst agresivní prolhanosti, ať už přímo, nebo ve formě pokrytecké politické korektnosti, sprostoty, nenávisti a zloby, protibělošský rasismus a zároveň antisemitismus, k tomu stále méně zakrývané úchylné pedofilní choutky. Republika zažívala zlé doby, ale takové zhloupnutí, morální rozvrat a úpadek národa, jako v současnosti se nekonal ani v době rakouské, dokonce ani nacistické okupace a už vůbec ne před listopadem 1989, kdy jsme měli vyspělé školství a lidé se na veřejnosti, natož v médiích, až na naprosté výjimky chovali slušně.
Vše probíhá už dlouho v současné inkluzivní a multikulturní škole, prolezlé nízkou kvalitou výuky, zato úchylnými socialistickými ideologiemi, které šíří aktivisté mezi učiteli a politicky dosazenými řediteli pomocí státem placených aktivistů z politických neziskovek. Z tohoto hlediska je obzvláštní a zároveň ilustrativní, že školství má být podle platných zákonů apolitické. To naše současné je apolitické asi jako v třetí říši, nebo později v padesátých letech, a nikomu z politiků porušování zákona nevadí. Václav Klaus mladší vidí správně ve školství, základ problému celé společnosti i směřování státu a národa v budoucnosti.
Z tohoto hlediska nelze přehlédnout, že za dlouhodobý úpadek školství mohou především reprezentantky ČSSD Buzková, Marxová a Valachová. Poslední z nich na to absolvovala speciální školu euromarxistů, kterou vedl, kdo jiný, než socialista Dienstbier, známý protičeský eurovlastenec. U socialistů má živnou půdu jako kopřiva na humusu. Pro zajímavost, jeho školku absolvovala s Rambohafíkou také význačná blonďatá reprezentantka multimiliardářského oligarchy a jeho firmy ANO a zároveň špičková vojenská odbornice Šlechtová. Podle obtížně ověřitelné informace tehdy údajně ještě nikoli LGBT. A poté nám jakýsi komický, rádoby testosteronový býk Onderka z Augiášova lihového chlívku ČSSD předvádí komedii, jak bude bojovat s oligarchou. Pár týdnů po socialistických volbách a boji o partajní koryta a nezbyl po něm ani smrad. Zkuste se zeptat lidí na ulici, kdo je Onderka a jak bojuje společně s Hamáčkem proti Babišovi. Ostatně, zkuste se zeptat, kdo je Buzková? Někteří heterosexuální chlapi a závistivé reprezentantky lesbické lobby si možná vzpomenou na její výrazné přednosti, ale nikoli nějaká vyřčená moudra. Žádná totiž nebyla a vyznamenala se pouze podporou legalizace drog, tedy programem současných euromarxistických Pirátů. Zato Hamáček a Petříček jsou samá boule, jak závodí, kdo častěji a kdo hlouběji oligarchovi. Kdyby mohli, vetkli by si mezi hýždě žerď s praporem vyzdobeným nápisem ANO - pane premiére. Všechno jedna pražská havlérka, zájmový spolek tradičně vydíratelných a zkorumpovaných euromarxistických slouhů cizáckých zájmů. A mohou pocházet z Prahy, Brna, Ostravy, nebo Čierne pri Čope.
Velcí a malí hráči
V osmnáctém století byly hlavní hráči geopolitiky Británie, Francie, Rusko a Osmanská říše. Geopolitiku můžeme označit jako spojení historie, politiky, geografie a především zájmů. Proč se asi vytváří a prosazuje již od poloviny devatenáctého století německá historie světa. Podle ní jsou Němci největší géniové, kteří dali světu kulturu a vzdělanost. Přitom už před 4000 lety byla v Rusku velká města, která obchodovala se Sumery a Etrusky. V té době měli Němci starost, kde sehnat kus kůže, kterým by si zakryli holý zadek, na nějž jim táhlo v primitivní chýši z listí a větví. Bude znamenat obrovskou práci, než se dějiny světa osvobodí od germánské propagandy a uvedou na správnou míru. Nemáme se za co stydět a Germáni čím chlubit, především ne v současnosti.
Německo, které bylo do druhé poloviny 19. století konglomerátem chudých knížectví, bez centrální moci, se začalo přidávat k velmocem až ve druhé polovině devatenáctého století na základě vojenské agrese podporované Británií. Ve dvacátém století došlo ke změnám. Jednu skupinu tvořily na počátku Británie a Japonsko, druhou Francie a Rusko a samostatnější hráči Německo s pangermánským protislovanským přívěskem Rakousko-Uhersko a USA. Británie se zároveň ve spolupráci s Francií pokoušela orientovat Německo proti Rusku. To se jí povedlo v první i druhé světové válce. Nicméně po první světové válce podporovala Británie, částečně rovněž USA finančně poražené Německo, jako protiváhu Francie a k útoku na SSSR. Nicméně Německo napadlo především Británii a její spojence, kteří v roce 1938 obětovali Československo, věrného spojence Francie. Nacisté se nechtěli se svými sponzory o vládu nad kontinentem dělit, natož jim posluhovat. Proto došlo ke spojení Británie, USA a Francie s Ruskem (SSSR) proti Německu, Itálii a Japonsku, které uzavřely nejistý účelový spolek, známý jako Osa Berlín-Řím-Tokyo. Stalin, reprezentující SSSR, který nesl podstatnou část války a vítězství v Evropě se rozhodl maximum kořisti z druhé světové války si ponechat, stejně jako kdysi Lenin. Odmítl nechat svoji zemi drancovat takzvanými západními demokraty, na rozdíl od svého pozdějšího nástupce Gorbačova. Výsledkem bylo spojení USA, Německa, Británie a Francie proti SSSR. V době studené války to zabránilo řádné denacifikaci Německa, naopak umožnilo jeho stabilizaci, hospodářský růst a sním spojený růst agresivity, který pokračuje dodnes. Dokladem je růst agresivity především sudeťáků, kteří nebyli denacifikováni vůbec a mají v Německu výraznější politickou pozici, než odpovídá jejich počtu. V současnosti existují globálně tři zájmové skupiny, a to USA s nepotopitelnou letadlovou lodí Británií, Německo s přívěskem Francie a koloniemi, maskované jako EU a Rusko s Čínou. Hlavním zájmem každé zájmové skupiny byla vždy kontrola zdrojů. Jedná se o zdroje přírodní, tedy suroviny a lidské, tedy pracovní síly, z hlediska současných euromarxistů nejlépe otrocké, moderně řečeno, levné.
Dnes je sice z kolonizace naší země Německem po listopadu 1989 obviňován bývalý premiér a prezident Václav Klaus, ale to je nestydatá smyšlenka. Pan prezident prosazoval tržní hospodářství a stal se doslova obětí podvodu ze strany západních euromarxistů, kteří obvykle něco kážou a opak dělají. Následně se stal objektem brutálního nátlaku ze strany euromarxistů v ODS, když moudře odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu. Kolonizaci naší republiky Německem, ničení našeho zemědělství, rozprodej průmyslu a změnu jeho struktury na německé montovny a lisovny prosadily především vzorně spolupracující ČSSD a KDU-ČSL, potažmo její klon TOP 09, a to pod ideologickým vedením Václava Havla. Jaký je rozdíl ve slouhovství německým cizákům mezi Špidlou, Fialou, Hamáčkem, Hermanem, Halíkem a Petříčkem?
Teličkovo polské maso z Agrofertu
Před volbami si můžeme připomenout, že europoslanec Telička, vzorový slouha cizích zájmů byl v době počátků kolonizace jednou z hlavních postav ČSSD. Pokud se vám, milí voliči nelíbí propad českého zemědělství, masivní dovozy masa a ovoce z Polska, nesmyslné pěstování řepky, likvidace našich chovů vepřů a kácení ovocných sadů, je to zásluha právě Teličky, který je dlouhodobě hlasem cizáckých zájmů. On prosadil ve prospěch cizích zájmů nejhorší přístupové podmínky naší republiky k EU a těžce poškodil naše zemědělství. Poté dostal za odměnu koryto v německém Volkswagenu v Mladé Boleslavi, později v Německem řízeném EU v Bruselu. On pomáhal Bakalovi a v současnosti Babišovi prosazovat evropské dotace. A prý Bakala a Babiš nejsou jedna parta, s takovým výkonným společným sluhou. Babiš je už v současnosti jedna ruka s vedením protinárodní ČT, kterou řídí právě Bakala. Bez něj by si tam milovaný oligarcha ani neškrtl. Opravdu podivné nepřátelství. Komedie pro veřejnost a duševní malorolníky si mohou oba nezištní a vlastenečtí oligarchové odpustit. Je to stejný podfuk, jako tvrzení, že Babiš a Charanzová Česko ochrání, nebo Onderkův testosteronový boj proti Babišovi. Každopádně, kdo má rád polské maso a jiné produkty a pamlsky z Agrofertu, volí Teličku. Kdo vítá afroislámskou invazi, volí Teličku. Kdo chce být levnou pracovní silou v německé EU, volí Teličku a samozřejmě Štětinu a jim podobné, kteří vykládají, že bez německé EU nemůžeme žít a sudeťáci jsou naši nejlepší přátelé.