Posudky o tomto filmu doslova zaplavily média a sociální sítě. Představitelé moci a duchovenstva, veřejní činitelé a obyčejní Poláci hodnotí film různě, většina z nich ale zdůrazňuje, že je důležitým dokumentem a že má ho zhlédnout co nejvíce lidí.

Svůj názor na skoro dvouhodinový film sdělil Sputniku mediální kritik a redaktor internetových stránek Telemagazyn.pl Krzysztof Połaski.

Jaké cíle podle vás měli bratři Sekielští? Odsouzení církve, nebo snahu o její obnovení?

Myslím si, že bratři Sekielští si nekladli za cíl církev odsoudit. Snažili se upozornit na skutečnost, že církev nezvládá problém pedofilie, který v ní existuje. Není to proticírkevní film, spíše naopak. Tomasz Sekielski tvrdí, že hierarchové polské církve byli pozváni vyložit ve filmu svou pozici, to ale odmítli. Mluví to samo za sebe.

Film „Jen nikomu neříkej“ ukazuje instituci, která prožívá hlubokou krizi, protože buď nechce, nebo nemůže vyhnat ze svého prostředí zločince a uznat svou bezmocnost v této otázce. Avšak v dané etapě už není možno zachovávat status quo. Poznamenám, že problém pedofilie v církvi se týká nejen Polska. To je problém globálního rozsahu, v prostoru od Spojených států až po Vatikán. Ukazuje to, jak naléhavě potřebuje církev reformy a svého druhu obnovení. Bude film Sekielských napomáhat tomu, že si představitelé polské církve konečně uvědomí nutnost přeměn? To nevím, ale doufám.

Jak přijala tento film polská veřejnost, moc a církev?

Přes 16 milionů zhlédnutí na YouTube mluví samo za sebe. Veřejné mínění je tímto snímkem ohromeno, což se může zdát dokonce divné, protože o pedofilii v polské církvi se mluví už dávno. Avšak nikdo předtím nepřistoupil k tomuto tématu tak globálně. Poláci jsou šokováni rozsahem zločinů a tím, že církevní hierarchové si tolik let nevšímali ponižování, jemuž byli vystaveni jejich věřící.

Polská církev zaujala k filmu Sekielských dvojí postoj: někteří duchovní otevřeně uznali, že podobný film je nutný a že církev musí nést odpovědnost za své činy. Ale někteří hierarchové tento problém znovu ignorovali. Názorným příkladem podobného přístupu je arcibiskup Leszek Głódź, který na otázku, jestli viděl tento dokumentární film, odpověděl: „Nesleduju všelijaké ty hlouposti.“ Už se ostatně za svá slova omluvil, udělal to ale jistě na nátlak ze strany primase Polska Wojciecha Polaka.

Zcela předvídatelná je reakce vládnoucí strany, která na jedné straně začala vyzývat k aktivizaci boje s pedofilií, a na straně druhé nespojuje tento jev jen s církví. Tento proces probíhá rychle – už se konalo projednání v prvním čtení novel Trestního zákoníku, které předpokládají zpřísnění trestů za sexuální zneužívání dětí.