Ať žije EU, ale za své Petr Havlíček
 |
| Petr Havlíček |
Petr Havlíček
17. 5. 2019 blog autora
Za pomoci byrokratů EU, ovládaných globalistickou elitou, hodlají tyto skupiny zničit nezávislost národních ekonomik a vytvořit obludu, nad kterou již nemá národ, žádnou ekonomickou, politickou a už vůbec ne demokratickou moc.
K veslu se dostává neviditelná ruka loutkovodiče, který už nemusí k dosažení svých cílů nákladně korumpovat národní politiky, ale rovnou si tahá za provázky poslušných evropských loutek tak, jak potřebuje.
Podle nejaktuálnějších dat České národní banky působí na českém trhu 46 zahraničních bank a poboček. Téměř všechny velké obchodní řetězce mají zahraničního majitele. Takzvaný a všemi politiky proklamovaný tahoun naší ekonomiky, automobilový průmysl, není český, ale je ve vlastnictví zahraničních korporací. Nakládání s pitnou vodou je též ve značné míře ponecháno nečeským firmám. Zahraniční firmy v ČR ovládají v drtivé míře i oblast likvidace komunálního odpadu. A to nejhorší, čeho se hloupá nebo spíše zkorumpovaná reprezentace státu dopustila, je cílený zánik výroby vlastních potravin, který byl nahrazen dovozem, jak jinak, než ze zahraničí. Takovéto chování se dá nazvat samolikvidací vlastní prosperity. Nejlépe je tento proces, který již trvá čtvrt století, vidět na následujícím grafu odlivu zisků.
Kdepak jsou sladká slova o tom, že Česko je čistým příjemcem evropských dotací? Je to sprostá lež a my jsme ti naivní idioti, kteří si tuto lumpárnu nechají líbit.
Takto razantní odliv kapitálu vyprodukovaného Čechy se odráží v dalších ukazatelích v průměrné hrubé mzdě, viz následující tabulka, ze kterých je patrný hlavní důvod, proč nás potřebují mít v EU.
Průměrná hrubá měsíční mzda v zemích OECD
(za rok 2017, v korunách, přepočet ze dne 8. 5. 2018)
Země
Průměrná hrubá měsíční mzda
(v českých korunách)
Švýcarsko - 153 518
Norsko - 127 133
Lucembursko - 123 893
Dánsko - 117 448
Austrálie - 111 271
Nizozemí - 107 645
Německo - 104 624
Belgie - 100 130
Rakousko - 97 261
USA - 93 966
Finsko - 93 072
Velká Británie - 92 665
Švédsko - 87 345
Japonsko - 84 685
Francie - 81 622
Korea - 77 557
Irsko - 76 925
Nový Zéland - 73 888
Izrael - 73 445
Kanada - 71 004
Itálie - 65 247
Španělsko - 56 133
Řecko - 44 200
Slovinsko - 39 986
Portugalsko - 38 057
Estonsko - 31 329
Česko - 31 800
Chile - 26 726
Polsko - 24 656
Slovensko - 24 169
Maďarsko - 24 142
Lotyšsko - 23 077
Turecko - 16 934
Mexiko - 10 859
Pramen: OECD, Tax Database, Dataset: Taxing Wages – Comparative tables, Total gross earnings before taxes in national currency
Stačí se podívat do historie, ze které je zřejmé, že silnější a větší státy vždy usilovaly o ekonomické vykořisťování těch slabších a menších. Dělat si iluzi, že by to mělo být najednou jinak, je naivní představa důvěřivého občana, který uvěřil mediálním lžím o poctivém záměru jednat v rámci EU jako rovný s rovným. To, o co se s námi chce EU bratrsky podělit, jsou migranti, i přes to, že jsme migrační krizi nezpůsobili. Také se s námi chtějí podělit o řecké dluhy, se kterými nemáme nic společného. To nejhorší, o co větší a silnější státy evropským diktátem usilují, je vytlačit naše české výrobky a nahradit je výrobou svou. Ten nejrafinovanější systém, jak toho dosáhnout je, že zahraniční majitel použije domácí výrobní sílu jiné země k výrobě svých produktů, kterou tím maximálně zatíží a následně smetanu, tedy přidanou hodnotu, slízne sám. Nejsmutnější na této ekonomické pasti ale je, že všechny dosavadní jepičí vlády, které doposud řídily náš stát, vymetaly zahraničním společnostem cestičku k odtékajícímu blahobytu miliardovými pobídkami. To, že tím likvidovaly a doposud likvidují domácí ekonomiku, jim je zřejmě ukradené. Otázka zní: Proč?
Cílené znevěrohodňování našeho státu
Ekonomicky silnější země si udělaly z bývalých postkomunistických zemí svého druhu kolonie, odkud odvážejí bohatství. A výrazně tím přispívají k udržování nízkých platů. Země papírově bohatnou, ale lidé mají pocit, že moc z toho vytvořeného bohatství neužijí. Středoevropané cítí, že cíl dohnat v životní úrovní západní státy se přibližuje pomaleji, než čekali a začínají z toho být frustrovaní. Zvlášť, když je ze západu dost často kádrují, že ještě nedorostli jejich civilizačnímu standardu.
Jak se to projevuje? Drzé odmítaní kvót na přerozdělování migrantů. Mají pocit, že ve střední Evropě jsou nevděční za peníze, které od nich přes evropské dotace dostávají. „V Paříži, Berlíně a Bruselu lidé nerozumějí tomu nedostatku vděčnosti za ty obrovské sumy veřejných peněz, které na východ ze svých daní posílají. Ale v Praze a Varšavě se věci interpretují dost odlišně. Lidé tam zdůrazňují, že návratnost západních investic tady byla obrovská a že sumy, které si odtud západní investoři stahují, výrazně převyšují částky, které sem z Evropské unie přišly.“ říká francouzský ekonom Thomas Piketty. „Ve skutečnosti, když se podíváme na čísla, mají ti Češi a Poláci pravdu. Po kolapsu komunismu se postupně západní investoři (především Němci) stali majiteli významné části kapitálu v postkomunistické Evropě. Když vezmeme celkový objem fixního kapitálu (včetně budov), patří jim čtvrtina. Když se díváme jen na vlastnictví firem, je to víc než polovina. Ještě větší je podíl u velkých firem.“
Piketty, coby ekonom, své teze dokládá čísly. Cituje z velmi detailní studie Filipa Novokmenta – Mezi komunismem a kapitalismem. Esej o vývoji nerovnosti v příjmech a majetku ve východní Evropě v letech 1890 až 2015. Nejvýstižnější je srovnání, kolik peněz ze střední Evropy v letech 2010 až 2016 odešlo na dividendách, tedy rozděleném zisku. A kolik sem naopak přišlo na evropských dotacích.
V Česku se těží nejvíc miliard
Největším poraženým z celé střední Evropy je Česká republika. Ekonom Karel Kříž to v Salonu Týdeníku Echo nedávno popsal slovy, že jsme největším krmelcem Evropy. Že se tady západní investoři chovají jako novodobí kolonialisté. Vytěží levnou pracovní sílu – a zisky odvezou domů. Podle oficiálních statistik Eurostatu odešlo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách 7,6 procenta HDP. Přímočaře řečeno: do zahraničí se odvezlo 7,6 procenta toho, co se tady vydělalo. Ze země za tu dobu na dividendách odešlo 2252 miliard korun. Naopak na evropských dotacích za tu dobu přišlo do Česka 1,9 procenta HDP. To znamená 563 miliard korun. Jsme v rekordním minusu 1689 miliard korun za sedm let. Roční minus dosahuje 241 miliard korun. V přepočtu na výkon ekonomiky je ten minus 5,7 procenta HDP. Pro lepší představivost: Kdyby se ty peníze rozdělily mezi zhruba pět milionů lidí, kteří v Česku pracují, vycházelo by to na 48 tisíc na člověka ročně. Za sedm let to dělá 192 tisíc korun. Kdyby ty peníze neodešly na dividendách, ale rozdělily se na platech, mohl být průměrný plat o čtyři tisíce korun vyšší.
To zcela oprávněně vede k interpretaci, že nikomu v Evropě, ani Německu coby největšímu financiérovi společného evropského rozpočtu, nic nedlužíme. Protože jsme nejvýkonnější a nejbohatší z celé střední Evropy, jsme zároveň s velkým náskokem největším krmelcem. Z evropských fondů jsme v poměru k výkonu ekonomiky získali nejméně z celé střední Evropy. Na ziscích se odtud naopak vyvezlo nejvíc. Jak už bylo výše zmíněno, za sedm let od roku 2010 do roku 2016 je to 5,7 procenta HDP. V nejmenším schodku jsou Maďaři s 1,5 procenta HDP, následovaní Slováky se dvěma procenty a Poláky s 3,2 procenta. Jsme tedy v poměru k výkonu ekonomiky bezmála čtyřikrát výnosnější krmelec než Maďaři, skoro třikrát výnosnější než Slováci a téměř dvakrát výnosnější než Poláci.
Velikost krmelce se nejlépe ukazuje na konkrétních číslech. Kdyby od nás odcházely zisky slovenským tempem, bylo by to místo oněch 2252 miliard za sedm let jen 1276 miliard. Při polském tempu 1428 miliard a při maďarském 2190 miliard korun.
Bruselisté usilují o likvidaci naší státní suverenity
Nejhorší pro naši zemi bylo to, že se kvůli nedostatku českého kapitálu privatizovalo zahraničním zájemcům, aniž by se, podle prvorepublikového bankéře, ředitele Živnobanky Jaroslava Preisse, trvalo na nostrifikaci. Chce-li zahraniční zájemce vlastnit produkční kapacity a produkovat na území českého státu, využívat jeho infrastruktury, musí mít jeho firma sídlo a konta v Česku.
Dnes odtéká z Česka na dividendách zhruba 400 miliard korun ročně. Další úniky jsou způsobeny tím, že podniky v držení zahraničních vlastníků odvádějí podnikovou daň v zemi sídla podniku, tedy v zahraničí, často v daňovém ráji. Tyto peníze pak chybějí ve státním rozpočtu, ze kterého se vyplácejí kromě jiného i důchody. Z uvedených důvodů je jasné, proč stát, firmy, mnoho obcí a občané je dnes zadlužených.
Evropská unie a její antidemokracie
Občanské iniciativy, hnutí ale i politické strany, které se vzpírají dominantnímu diktátu a slepé poslušnosti, jsou mocensko-ekonomickými byrokratickými strukturami Evropské unie označovány za nacionálně populistické živly. Toto tvrdí bez jakýchkoli seriózně podložených ekonomických argumentů. Pravda už nehraje roli mravnosti a morálky, ale je politickým terorizmem dehonestována heslem „budete si myslet to, co my vám řekneme“.
Zmutované komunistické ideologie totalitního myšlení, které jsme s velkou slávou opustili za hlasitého cinkání klíčů, se nám vrací ve formě přehlížení a ignorace postojů občanů ze strany politických, mediálních a akademických elit. Máme tu opět masivní přerozdělování, plánování a postupné odevzdávání vlastní suverenity novému eurosajuzu, který se chystá importovat nám bez našeho vědomí muslimské migranty, chytře zakotvené do dohody známé pod názvem DUBLIN IV (neboli odejmutí azylového řízení jednotlivým členským státům).
Cíl je tento – rozbít národní pospolitost, její politiku a umožnit vládnutí nezvoleným elitám nejrůznějších nevládních, odborných organizací, které by nepodléhaly demokratické kontrole občanů. Jedním z novodobých sofistikovaných nástrojů veřejné kontroly je mimo jiné i GDPR, které má za cíl potlačit a eliminovat morální projevy vycházející z přirozených lidských vztahů ve společnosti.
EU nám postupně vnucuje změnu legislativy a právního řádu, tak, aby v budoucnu bylo rozhodování na úrovní bruselských byrokratů o nás bez nás.
Evropské byrokratické struktury, které velmi dobře platíme a které mají být k nám, občanům, tedy k svrchovaným vlastníkům státu, v podřízeném postavení, se chovají jako mocenská vrchnost, uzurpující si privilegia vládnutí o nás bez nás. Zpochybňují základní principy struktury rodiny a bourají základní mantinely mezi právem a osobní odpovědností jednotlivce.
Brusel je představován v roli všemohoucího zdroje k naplnění všelidových potřeb. Ve skutečnosti to je gigantická nekompetentní masa tzv. rádoby legislativců, která postupně, za pomoci sociálního inženýrství, požírá sama sebe.
Úsilí o znesvéprávnění národa
Sofistikované nástroje prosazování pro společnost nepřirozených a pokřivených forem a principů života dnes máme denně na talíři. „Profesionální“ nedostatečnost a nekompetentnost na politickém nebi jen září. Formulace typu inkluze, integrace, korektnost, imigrace, multikulti a vyzdvihování obohacující odlišnosti etnoskupin je slyšet hlavně z úst levicově orientovaných aktivistů.
Zásadou vlastní sebedestrukce národa je ustupování rostoucím požadavků ze strany těch, kteří neznají morální pevnost, vlastní zodpovědnost, pracovitost, pokoru, sebeobětování pro rodinu a jen vyžadují osobní prospěch na úkor ostatních, bez vlastního přičinění. Tato sebedestruktivní unijní ideologie vede k likvidaci národů a je jen těžké uvěřit tomu, s jakou rychlostí se prohlubuje degradace staré Evropy, která se žene do vlastní záhuby.
Všichni jsme jen pouhými figurkami, kterými manipulují tajemné skupiny mocných.
Za pár dní máme možnost jim to zase hodit nebo nehodit nebo tam poslat ty, kteří jim toto svinstvo možná překazí.
Tento článek lze libovolně šířit mediálním prostorem.
Zdroj
