Uvádí se, že realizace hrobu bude stát stát 820 000 eur, které ministerstvo obrany navrhuje vyčlenit z vládních rezerv. Návrh resortu obrany prošel připomínkovým řízením a následně jej schválila i vláda.

Památníku bude dominovat meč

Podle materiálu ministerstva obrany, který na konci března schválila vláda, bude komplex sestávat ze čtyř částí – monumentu, věčného ohně, hrobu neznámého vojáka a tzv. vlajkoslávy. Dominantním prvkem přitom bude monument, který ministerstvo navrhuje vytvořit v podobě vztyčeného Blatnického meče. Jedná se o zbraň z poloviny 9. století, která patřila slovanskému velmoži. Podle ministerstva meč „symbolizuje nejen vítězství nad nepřítelem, ale také vítězství ochránce vlasti nad smrtí, jelikož i po hrdinské smrti zůstává jeho jméno a činy natrvalo zapsány v paměti národa“.

Takové ztvárnění se zamlouvá i Vladimírovi Mikundovi, který stál na počátku projektu.

„Takový památník nám bude jasně připomínat, že náš Památník neznámého vojáka není jen symbolem republiky, ale i vlasti,“ uvedl pro Sputnik Mikunda, který je vedoucím mediálního oddělení Slovenského svazu protifašistických bojovníků a šéfredaktorem periodika SZPB Bojovník.

Ten zároveň dodává, že sice stojí za prvotní myšlenkou, ale za konkretizací její podoby stojí i další instituce či odborníci: „Minimálně na začátku se mluvilo jen o myšlence, umístění a ztvárnění jsme ponechali na kompetentních osobách. Nejspíše si nikdo z partnerů nedokázal představit, že by měl někdo odvahu tuto myšlenku realizovat nevhodným způsobem a v nevhodném prostředí. No a když vznikl nápad s Náměstím svobody, tak jsme mu asi všichni v duchu zatleskali.“

Záměrem je vytvořit z tohoto areálu ústřední pietní místo a nejčestnější válečný hrob, u kterého se budou pořádat státní pietní akty. Umístěn má být v těsné blízkosti Náměstí svobody a Úřadu vlády – tedy mezi Leškovou ulicí, která se táhne od Štefánikovy ulice, křižuje Čajkovského ulici a je rovnoběžná se Štefanovičovou ulicí. V současnosti se na tomto místě nachází socha komunistického politika a státníka Mareka Čulena z roku 1978.

Mikunda dále doal, že na úrovni SZPB se k možným lokalitám nevyjadřovali. „Nám se Náměstí svobody od začátku zdálo jako výborný nápad a zbytek jsme s důvěrou ponechávali na odbornosti architektů a vlasteneckých politiků,“ řekl.

Za nápadem stojí antifašisté

Na začátku myšlenky vytvořit hrob neznámého vojáka stál již zmiňovaný Vladimír Mikunda, který psal článek o hrobech neznámých vojáků. Později v odbojářském periodiku vytvořili anketu, v níž se většina hlasujících vyjádřila pro to, aby i Slovensko mělo svůj hrob neznámého vojáka.

SZPB postupem času získal pro danou myšlenku i Svaz vojáků SR a Klub generálů SR.

„Naše předsedy přijal předseda vlády i předseda parlamentu. Tehdy se také poprvé začalo mluvit o tom, že by měl být pomník umístěn na náměstí s příhodným názvem Náměstí svobody. Myslím si však, že to ve městě asi nebylo zcela vyjednáno, jelikož se Bratislava vytasila s projektem revitalizace tohoto náměstí, v němž se s hrobem, pomníkem neznámého vojáka, nepočítalo,“ vzpomíná Mikunda.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce