Zaprvé jde o dodávky dodatečných objemů plynu v případě růstu poptávky po ruském plynu anebo alespoň jejího zachování na úrovni roku 2018. A skutečně, všechny fungující a stavěné exportní plynovody poskytují Rusku celkovou kapacitu 190 miliard kubíků, zatímco střednědobá prognóza exportu je na úrovni minulého roku – 200 miliard kubíků.

Opravdu ale potřebujeme export těchto kubíků navíc? Možná by bylo jednodušší zcela odmítnout ukrajinský tranzit? Exportovat navíc 10 a možná i 30 miliard kubíků by nebylo samozřejmě špatné, je to ale jen jedna z variant. Možná, že tento objem nebude vůbec vyžadován. A na pozadí vypršení starých dlouhodobých smluv už Rusko nebude na začátku 30. let mít žádné závazky na dodávky těchto objemů.

Víc než to… Protože Ukrajina nyní importuje plyn podle reverzního schématu, právě 10 miliard kubíků z evropského exportu Gazpromu připadá na ukrajinský import. Tedy čistý export činí podle výsledků minulého roku právě těch 190 miliard kubíků, které akorát odpovídají kapacitě fungujících a stavěných plynovodů.

Nicméně zůstává ukrajinský tranzit i nadále potřebným, a nejde jen o absolutní objemy exportu, ale také o sezónní nestejnoměrnost tranzitu – a to je druhá a hlavní příčina ruského zájmu o ukrajinský plynovodní systém.

Ukrajinská trasa se tradičně využívá pro kompenzování výkyvů poptávky (zpravidla sezónních), zatímco nové plynovody obcházející Ukrajinu se zatěžují na stejné úrovni (maximálně). Kromě toho se export přes Ukrajinu zvyšuje v době plánovaných oprav jiných plynovodů.

Nyní, když ukrajinským koridorem prochází přes 80 miliard kubíků tranzitního plynu, umožňují celkové příjmy (kolem dvou miliard dolarů) zachovávat způsobilost systému k provozu s rezervou (celková kapacita se podle různých hodnocení liší, činí ale přibližně 150 miliard kubíků). Avšak sníží-li se objem tranzitu čtyřnásobně, už nebude výnosné takový systém zachovávat.

První řešení se zdá být očividné. Snížit počet potrubí v plynovodním koridoru. Pomůže to mimochodem zachovat způsobilost k provozu ukrajinského plynovodního systému v podmínkách nedostatku investic. Ze tří starých plynovodů a stanic bude jednodušší udělat jeden fungující.

Otázka je, jaká bude maximální tranzitní kapacita nového plynovodního systému. Pro zjednodušení necháme stranou řadu vzájemně spojených problémů: minimální nezbytné objemy přepravovaného plynu v plynovodním systému, propletení tranzitní funkce plynovodního systému s distribuční sítí na samotné Ukrajině, fungování reverzních dodávek a také rozdělení tranzitního proudu na jižní a západní směr.

Když bude třeba zachována tranzitní kapacita 20 miliard kubíků ročně (za stejnoměrného zatížení), nebude moci Gazprom přepravovat „špičkové“ objemy. Bude-li zachována větší kapacita (třeba 40 nebo více miliard kubíků ročně) kvůli špičkám, ale bude-li činit průměrná kapacita 20 miliard, bude údržba systému dražší, což se odrazí na ceně tranzitu, která se stejně zvýší kvůli snížení celkových objemů.

Možným řešením pro Ukrajinu, které jí umožní zachovat svou funkci „špičkového“ dodavatele plynu do Evropy s minimální kapacitou plynovodů, bude maximální využití podzemních plynojemů. Právě pro to se vlastně stavěly, v posledních letech se ale prakticky nevyužívají účelně.

Hlavní plynojemy se nacházejí na západě země nedaleko hranice. Proto by bylo možné zachovat výkonné plynovody pro uspokojení špičkové poptávky, které vedou od západní hranice k podzemním plynojemům (díky své malé délce si vyžadují minimální provozní náklady), a kapacitu hlavní části potrubí snížit na úroveň, která umožní její stejnoměrné zatížení během roku.

To jsou ale řeči o perspektivě. Skladování plynu je však aktuální už dnes.

Všichni účastníci trhu se obávají ledna 2020, kdy vyprší tranzitní smlouva mezi Naftogazem a Gazpromem. Tedy smlouvání se neúprosně blíží a začne pravděpodobně v zimě.

Aby se pojistili, načerpají importéři snad více plynu do podzemních plynojemů: Evropa – do svých, a Naftogaz – do svých. Naftogaz už oznámil, že načerpá o tři miliardy kubíků více než loni.

Jak je známo, v prvním čtvrtletí se export Gazpromu znatelně snížil, a proto se očekává snížení ročních objemů exportu. Nyní ale optimismu dodává skutečnost, že kvůli obavám z „problému 2020“ načerpají státy více plynu do svých plynojemů.

Avšak v evropských podzemních plynojemech není mnoho volného místa (vzhledem ke standardnímu načerpání před začátkem topné sezóny) – pouhých 10 až 15 miliard kubíků. A protože podle výsledků minulé topné sezóny zůstalo v plynojemech hodně plynu, bude objem načerpaného plynu stejně menší než o rok dříve.

Místa je ale dost v poloprázdných ukrajinských plynojemech a tento případ je pro Naftogaz dobrou příležitostí k tomu, aby ukázal evropským importérům své možnosti. Především jako spolehlivého a průzračného operátora. Naftogaz ještě loni oznámil, že zahraniční obchodníci mohou využít ukrajinské podzemní plynojemy, avšak podle informací médií byla tato nabídka využita jen velmi málo. V březnu letošního roku znovu pozvala ukrajinská strana evropské tradery do svých podzemních plynojemů.

Když ale nebude moci Naftogaz přepravovat špičkové objemy (které odrážejí výkyvy poptávky) za ceny, které budou pro Gazprom přijatelné po uvedení do provozu všech „proudů“, bude ukrajinský plynovodní systém jakožto tranzitní systém Rusku skutečně nepotřebný.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce