Vraťme se k Theodoru McCarrickovi. Nikoliv, abychom opakovali, co už bylo řečeno, ale abychom připomněli otázky, které zůstávají bez odpovědi. Vraťme se k nim proto, že uplynulo 240 dní, a Bergoglio na otázky, předložené mons. C. M. Viganò, neodpovídá.

Tuto příležitost nám nabízí Elizabeth Yoreová v článku Strýc Ted v listě The Remnant, kde odhaluje někdejší lesk a slávu bývalého kardinála, některé jeho rozhovory, videa z doby, kdy byl všemi přijímán s nadšením a nerušeně posílal své oběti do stínu.

»Sexuální skandál církve neskončí, dokud František neotevře celý fascikl o Theodore McCarrickovi«, píše autorka.

Jsme v roce 2008, kdy se McCarrick těší ze světel ramp, které tolik miloval, přijímá doktorát na univerzitě Notre Dame a rozvíjí celý svůj arzenál, dobře známý těm, kteří měli tu možnost ho potkat: okouzlujícího irského ducha, nakažlivá vyprávění, humor, ironii, humanitarismus.

Jako zkušený herec vystupuje v roli významné a v církvi milované osoby. Líbí se také davu a mnohem dříve než František se akredituje jako mluvčí reformy a nulové tolerance v oblasti sexuálního zneužívání.

Zatímco v soukromí si počíná jako systematický lovec, na veřejnosti sklízí potlesk, souhlas a dotace. Ustavičně spřádá síť vztahů, do kterých zatahuje exponenty církve i politiky.

Elizabeth Yoreová píše: »Uplatňoval nestydatě politickou moc, krmenou velkými sumami peněz, a provozoval přitom svůj hon na zranitelné mužské osoby. Jeho arogance neznala mezí, zatahoval své bratry biskupy a své oběti do hry, kterou bychom mohli nazvat „chyť si mě, jestli můžeš“. Po desetiletí se dokázal vyhnout přistižení, protože měl své mocné ochránce: tisk, politiky a preláty«.

Mediální archivy jsou plné strýce Teda: projevy, spisy, interview s McCarrickem. Pochopitelně málo bylo těch, kteří měli chuť a zájem přijít a poslouchat ho nebo spolupracovat.

Ale byli to král, prezidenti, soudci nejvyššího dvora, mediální hvězdy, papežové, hvězdy Hollywoodu či rocku. Do sítě McCarricka se chytili všichni od Bona k Bidenovi, od Hiltonů ke Clintonům. Strýc Ted měl všechny rád a všichni milovali jeho.

»V průběhu desetiletí McCarrick získal nesčetné čestné doktoráty, byl členem prestižních správních rad a získal pověst neúnavného sběratele fondů a politického prostředníka. Můžete si být jisti, že si nikdy nenechal uniknout mikrofon ani mladíka, které chtěl zneužít ke svým vlastním egoistickým potřebám.

»Dnes víme, že za touto tváří se neskrýval nikdo jiný než »perverzní nemrava, využívající každou příležitost k získání další sexuální oběti, jež dokázal přimět k mlčení díky své obdivuhodné moci«. Ale jak to dělal? Kdo mu to dovolil? Jak mohl ustavičně cestovat po světě a pořádat své hony v jiných teritoriích pod pláštěm pozorného představitele humanitárního globalismu?«

»Tento sexuální zhýralec neměl nikdy nejmenších výčitek a měl tu odvahu veřejně kritizovat jiné kleriky, kteří zneužívali nezletilé«.

Je vůbec možné, že to nikdo neviděl a nikdo o tom nevěděl?

Yoreová píše, že »predátoři se málokdy skrývají do stínu. Jejich zpustlost se živí světly pokřivené pověsti a štěstí. To je důvod, proč McCarrick tolik vyhledával pozornost veřejnosti. A přece ho nikdo neodhalil.

V roce 2002, když propukly v americkém kléru sexuální skandály, vystupoval jako mluvčí církve a svrchovaně rozhodoval o možných řešeních.

A jsou zde další otázky: »Proč biskupové v USA dovolili takovou bezuzdnost? Proč celý episkopát zůstal sedět a líně přihlížel? Je možné, že nikdo z nich nebyl pobouřen takovým pokrytectvím jednoho z kardinálů a jeho pohrdáním obětmi? To mají být pastýři, kteří střeží katolické stádo?

Dodnes nemáme odpověď.

McCarrick se neomezoval na veřejné projevy. Ve Washingtonu měl týdenní rubriku v diecézních novinách a zde se rozhorloval nad zneužíváním a psal, že každý takový jednotlivý případ je strašným pohoršením pro nás všechny.

Tak se stalo, že se neuvěřitelně stal mediální tváří skandálu, nikoliv jako predátor, ale hlasatel ochrany obětí.

Elizabeth Yoreová zaznamenala celý „svazek hlasů“, kdy McCarrick zatímco odpovídá, nebo lépe řečeno neodpovídá tomu, který se tázal, zda je v pekle rezervované místo pro kněze zneužívatele. Všechno v něm vyjadřuje touhu po spravedlnosti. Ve skutečnosti zde není rozhořčení, ale zdá se, že teprve dnes si toto všímáme.

I slavná Christiane Amanpourová z CNN se lapila do této sítě. Kardinál se zde ještě jednou představuje jako samozvaný ochránce obětí. Okouzlení, aby bylo účinné, potřebuje ustavičné posily. Média jsou v těchto případech ti nejcennější spojenci. A jsi-li schopen představit se jako okouzlující a přístupný představitel liberální církve, hra je dokonalá.

Strýc Ted opakovaně vystupuje jako neúnavný sběratel fondů a obdivuhodný mluvčí církve, ve které „strádá tolik osob“. Proto nepřekvapuje, jak poznamenává autorka, že také National Catholic Reporterněkolikrát zveřejnil chvály na McCarricka a v průběhu desetiletí dokázal napsat, že »McCarrick miluje akci a žije zcela ve své roli putujícího vyslance«.

Nyní všichni známe tuto „akci“, kterou McCarrick miloval nejvíce.

Byl to sám McCarrick, který žádal oběti i jejich rodiny, aby mu říkali „Strýc Ted“. »Za pečlivě nastavenou tváří se skrývala nestvůra, která zastrašuje a manipuluje. Když mu jedna oběť vyhrožovala, že ho udá, odpověděl: »Opovaž se, a já tě rozmáznu v médiích. Potom zavolám pár přátel, aby to dílo dokončili«. Slova mafiózního vraha.

Nyní tento perverzní suverén padl, ale »plný rozsah jeho špinavého dědictví zůstává z velké části neznámý a skrytý díky horlivosti americké a vatikánské katolické hierarchie«.

Jak bylo možné sehrát tuto komedii? Jak toho McCarrick dosáhl, že se celý svět kolem něho točil jako kolem experta na islám, chudobu, mír na Středním Východě, mezináboženský dialog, Irán, Kubu, Čínu a ochránce zneužitých?

»Teď už Ted nemluví, nyní je řada na Františkovi«, píše Elizabeth Yoreová. Ale František mlčí, navzdory svým výzvám proti klerikalismu.

Zbývá řada otázek. Proč Vatikán nedemaskoval tohoto mistra lži a nepravosti? Proč František neodpovídá ani na jednu otázku o jeho vztazích k McCarrickovi? Proč nepožaduje, aby se nekompromisně otevřely všechny dokumenty o něm? Kolik prelátů bylo informováno o sexuálních lovech tohoto predátora? Jakou roli sehrál McCarrick při abdikaci Benedikta XVI. a volbě Bergoglia? Jaký vládní funkcionář chránil McCarricka a intervenoval v podvodech o jeho sexuálních zločinech?

Zprávy o démonické historii Theodore McCarricka jsou pohřbeny ve vatikánských archivech. A dokud tyto otázky nebudou zodpovězeny, skandál sexuálního násilí v Církvi nadále potrvá.

                                                                 
 

Aldo Maria Valli

https://www.lumendelumine.cz/