„Papež František má nepochybně právo vyslovit vlastní názor. Přiznám se ale, že nepovažuji za správné jeho stálé výzvy k přijímání migrantů ze severní Afriky, kteří směřují k našim břehům. Nemohu kritizovat ty, kdo k nám přicházejí z Afriky, vždyť bych na jejich místě udělal pravděpodobně totéž. Kritizuji ty, kdo prohlašují, že migranti budou přijati s otevřenou náručí, protože je to velký stimul pro zájemce o Evropu,“ domnívá se Sommossa.

Komentátora také pobouřil fakt, že si všichni tito velmi „hodní“ lidé nekladou otázku: kolik lidí dokáže přijmout Evropa, z čeho budou živí, jak se jejich přítomnost projeví na naší společnosti s ohledem na rozdíly v obyčejích, kultuře, jazyku, náboženství a tradicích.

„Donedávna existoval názor, že v budoucnu budou jenom multikulturní a multietnická společenství. Později se ukázalo, že je to utopie, a ‚nejchytřejší hlavy‘ navrhly ideu ‚integrace‘, když se člověk jiné kultury stává ‚jedním z nás‘. Nevzali ale do úvahy hlavní podmínky úspěšné integrace diktované zákony sociologie: přání být integrován (jež nově příchozí často nemají), počet přistěhovalců musí být menší než přijímající národ, lidé mají přicházet postupně a mají být správně rozděleni po celém území. Ale stačí se podívat na skutečné množství migrantů, na to, kolik jich přišlo za poslední 3-4 roky, abychom pochopili, že podmínky integrace dodrženy nebyly,“ uvedl publicista.

Upozornil, že licoměrní politici a novináři a také vydavatelé udělali vše, aby si v Itálii knih, které poradil Svatému otci, nevšimli anebo v nejlepším případě bylo jejich vydání odloženo.

„Kniha Jeana Raspaile byla vydána ve Francii v roce 1973, přečetl jsem si ji ve francouzštině v polovině osmdesátých let. Navrhl jsem nakladatelství Mondadori koupi práv na vydání v Itálii, ukázalo se ale, že tato práva již vlastní, ale nehodlá tuto knihu vydat. Cíl spočíval v tom, aby tato práva nekoupilo žádné jiné italské nakladatelství. Až v roce 1998 se ji malému nakladatelství AR Editions podařilo vydat v italštině, malým nákladem, takže tuto knihu si moc lidí nepřečetlo. Je to ale prorocký román o tom, jak migranti uchvátili loď a snaží se dostat do Evropy, kdežto Evropané se nemohou rozhodnout, jestli ji mají potopit, nebo pustit. Druhá kniha je dokumentární esej obsahující analýzu kvantity a následků migračních proudů do Evropy v posledních letech a pokrytectví politiků a intelektuálů, kteří nemají odvahu přiznat reálnost, a proto útočí na ty, kdo pochybují o možnosti integrace migrantů,“ napsal Sommossa.

„V Londýně se například za britské bělochy označilo v roce 2011 pouze 44,9 % obyvatel. V Bradfordu, rovněž v Anglii, byl propuštěn ředitel školy, který napsal o svých potížích kvůli tomu, že 90 % žáků tvořily děti migrantů. Byl nucen odejít prostě proto, že poukázal na problém. V roce 2014 27 % dětí, které se narodily ve Velké Británii, byly děti rodičů migrantů, podle odhadu místních demografů budou ‚bílí Britové‘ tvořit v zemi v roce 2060 zjevnou menšinu,“ varoval odborník.

Murray uvádí data z Francie, Německa a Itálie, nejsou podle Sommossy moc odlišná.

„Ve Francii mají největší muslimskou komunitu v Evropě a navzdory propagandistické ‚asimilaci‘ roste počet migrantů, jež si nepřejí integraci. Analýza svědčí o tom, že multikulturalismus zkrachoval a že pokrytectví ‚dobra“ vědomě zatajuje negativní následky pro sociální stabilitu a zákonnost v Evropě. Budoucnost, která nás čeká, je sebevražda kultury, Evropy a nahrazení celých původních národů přistěhovalci. Svatý otec by měl přiznat, že vítat každého, kdo se chce vysadit na našem pobřeží bez povolení, znamená přiznat, že naše civilizace musí zaniknout. Bylo by dobře, kdyby někdo přímo řekl, pro koho je to výhodné. A ti, kdo popírají dramatické následky migrace, si skutečně přejí sebevraždu Evropy anebo pokrytecky schovávají hlavy do písku?“ ptá se publicista.