Sputnik hovořil s velitelem spolku Českoslovenští vojáci v záloze za mír pplk. v.v. Ing. Ivanem Kratochvílem.
Jak byste okomentoval prohlášení pana Štětiny?
Kratochvíl: Senátor (mandát senátora Jaromíra Štětiny skončil, když se stal evropským poslancem - red.) dělá z lidí hlupáky. Můj dojem, jako přímého účastníka oslav v Moskvě, je naprosto opačný. Bavíme se o oslavách vítězství protihitlerovské koalice, protinacistického spojenectví Sovětského svazu, Velké Británie a USA.
Přehlídka na Rudém náměstí, slavnosti na Poklonné hoře v blízkosti muzea vítězství, vše bylo prodchnuto upřímností, čistými pocity, byl jsem opravdu nadšený a hrdý, že jsem v tuto chvíli mezi Rusy. Ano, významným prvkem oslav je vojenská přehlídka. Přehlídka, která ukazuje účast nejen vojenských útvarů, ale i občanských hnutí a jejich odhodlání a odhodlání Ruska nedopustit opakování něčeho tak strašného, jako tahle válka byla. O tom, že možnost opakování války v Evropě je vysoká, svědčí i zvěrstva páchaná nacistickými pohrobky z Azova na Donbasu, které Štětina tak vřele podporuje.
V kolonách demonstrantů v Rusku bylo možné vidět portréty Stalina jako symboly boje a vítězství nad nacistickým Německem. Ale pro pana Štětinu jsou Stalin a Hitler stejní zločinci, oba jsou vinni ze zahájení války. Co na to říkáte vy?
Když posuzujeme oslavy Dne vítězství v Rusku z publikací v českých médiích a podle toho, co jste viděl na vlastní oči, je v tom rozdíl?
Je v tom bohužel velký rozdíl. Česká media uveřejňují pouze střípky, ale tak, že duch oslav, to nadšení a všelidové odhodlání, které tyto oslavy provázejí, se mezi lidi nedostalo. V Moskvě jsem potkal nejen Moskvany, ale i Mongoly, Slováky, Bulhary, dokonce i herce Stevena Seagala. Všechny nás spojovala úcta k těm, kteří nám vybojovali svobodu, a štěstí, že jsme tady a můžeme každý z nás něco udělat pro lepší život náš i našich blízkých. Vím, že toto nadšení bude pro spoustu lidí zcela nepochopitelné. Realita v České republice je, bohužel pro nás, mnohem šedivější a depresivnější. Kdyby česká média informovala pravdivě, byli by lidé jako Štětina a jejich chlebodárci dávno posláni na smetiště dějin.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce