S hlubokým porozuměním a dojetím v posledních týdnech pozoruji, jak se umělci a další osobnosti (tak nějak jako politicky) angažují před volbami do EP ve prospěch Evropské unie.

Slyšíme o tom, že by euroskeptičtí voliči vlastně vůbec neměli chodit k volbám.

Slyšíme, že stavět se kriticky k EU (tedy, dotacím, regulacím, multikulti, genderismu, politické korektnosti) je protievropské.

Slyšíme, že brexit je vlastně sprosté slovo, které by slušný člověk neměl napsat ani vyslovit.

Slyšíme, jak ti oškliví euroskeptičtí voliči chtějí slušným EUropanům ukrást Evropu.

Slyšíme, že se teď máme díky EU nejlíp v naší historii a kdo si to neuvědomuje, tak je asi debil/Putinův agent/komouš/všechno dohromady.

Slyšíme (např. od profesorky Zaoralové), že potřebu aspoň té reformy může normální smrtelník těžko posoudit.

Ani bych se nedivil, kdyby se ještě před tím 24. a 25. květnem zorganizovala nějaká sešlost herců, zpěváků a všech pokrokových umělců v Národním divadle. Podepsala by se zase nějaká ta prezenčka, zanadávalo by se na euroskeptiky/populisty/pravicové extrémisty a Česká televize by to odvysílala pěkně v neděli v rámci OVM.

Nejhorší na tom je, že by se tomu člověk dnes už ani nedivil.