Ale na první pohled tato ohromná armáda byla neviditelná, protože byla jenom papírová. Co divize to prezidentský dekret, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Pluky zastoupily oběžníky, vyhlášky, nařízení různých ministerstev. Tím se ještě před koncem bojů vyzbrojovala československá republika proti zrádcům a českým či sudetským Němcům a proti Maďarům a kolaborantům.

Podívejme se na několik příkladů:

Vládní nařízení z 5. května 1945 o volbě a pravomoci národních výborů, které vyšlo 9. května 1945 ve třetí částce Sbírky zákonů a nařízení státu Československého, otevřelo poválečnou či spíše druhou válečnou frontu.

Na osvobozeném území Československé republiky měly být zvoleny místní, okresní a zemské národní výbory. Jednalo se o orgány státní správy. V každé obci vznikly místní národní výbory, které nahradily kompletně současnou moc – zastupitele, radu i starostu obce či města. Národní výbory měly ihned vyhodit na dlažbu úředníky, kteří se provinili proti národním, čili proti státním, čili československým, zájmům.

V obcích a okresech, kde většinu obyvatelstva tvoří Němci, čili státně nespolehlivá cháska, nemohl být ustanoven z Čechů národní výbor (NV). V tom případě na úrovni okresu byly jmenovány okresní správní komise (OKS) a na úrovni obcí místní správní komise (MSK).

Tím byl dán základ pro převzetí moci i v Sudetech.

Dekretem prezidenta republiky ze dne 19. května (č.5/1945 Sb.) byl majetek osob státně nespolehlivých, tedy Němců a Maďarů a kolaborantů, dán pod národní správu.

Vládní nařízení ze 17. května 1945 o některých opatřeních v zásobování obyvatelstva potravinami, představovala doslova škleb vůči německému obyvatelstvu v ČSR. Na nařízení bylo pikantní, že židé dostali potravinové lístky D, čili pro Němce. Němci se museli spokojit s lístky s přetiskem JUDE. Němci se tomu mohli vyhnout jen tím, že prokázali, že byli antinacisty, že zůstali věrni republice a také, že se zúčastnili boje za osvobození republiky. Pokud prokázali některý z těchto bodů, měli více na talíři.

Ale nebylo to nic proti tomu, jak se rozjela ve velkém úřední mašinérie do roka a do dne.  Svědčí o tom například příval oběžníků vydávaných zemským národním výborem.

Podívejme se na oběžník z roku 1946 číslo 1022. Byl vydán 30. 9. 1946 a týkal se i takové drobnosti jako odměny úředním zřízencům za donášku úředních zásilek těžších 14 kg z pošty a na poštu. Od 1. června 1946 zřízenci při přenášení zásilek o vyšší váze měli nárok na 2 korun, ne jenom 70 haléřů, jako dosud. Obecné zásady pro úpravy této odměny byly podány ministerstvem financí 30. 7. 1919.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)