Letos v lednu rozeslal Grenell předním německým firmám dopisy, v nichž vyslovil hrozbu uvalení sankcí ze strany Washingtonu. Grenell rovněž neustále připomíná Němcům, že navzdory svým slibům dosud nevydávají 2 % HDP na obranu. Co se týče výdajů na vojenské účely, náleží SRN i tak mezi deset zemí s nejvelkorysejším obranným rozpočtem světa. V roce 2018 byla v tomto ohledu osmá v pořadí, mezi Velkou Británií a Japonskem.

Je evidentní, že Grenell nemá nejmenší obavu zapsat se do dějin a možná i do Guinnessovy knihy rekordů jako historicky první velvyslanec USA, kterého v SRN prohlásí za nežádoucí osobu, persona non grata. Přesně to totiž navrhl místopředseda Bundestagu Wolfgang Kubicki.

Ústupek ze strany Německa, jenž měl spočívat ve vybudování terminálu pro příjem tankerů se zkapalněným zemním plynem (LNG), který Berlín zas až tak nutně nepotřebuje, a tudíž mělo jít o vstřícný krok směrem k diverzifikaci zdrojů a tím i snížení „závislosti“ na Rusku, na Washington dojem neudělal: kompromisy jsou nepřijatelné, Berlín se musí podřídit vůli Spojených států a vzdát se dovozu ruské energie. Tím dojde k ekonomickému a následně i politickému oslabení jak Německa, tak Ruska.

Německo nebude schopné klást odpor diktátu Spojených států v Evropě, Rusko ve světě.

V tutéž dobu vystoupil v Bruselu americký ministr energetiky, Rick Perry, proti evropsko-ruské spolupráci v oblasti energetiky; ruský plyn označil za „nespolehlivý“ a „laciný“. Jedno prý přitom vychází z druhého: ruský plyn údajně vděčí za svou cenu, tak přitažlivou pro evropské spotřebitele, své nespolehlivosti, a není tedy podle něj pro Evropu zajímavý svými zjevnými konkurenčními výhodami oproti americkému plynu – jak cenovými, kvalitativními.

Jaké jsou důvody?

Všichni američtí vrcholní politici se v této záležitosti chovají jako nevěrný, žárlivý manžel, který předpokládá, že když může podvádět on sám, tak to určitě dělá i jeho žena. Koneckonců jsou Spojené státy známé tím, že když se jim něco nelíbí, neváhají se sankcemi.

Rádi by měli v budoucnu Němce úplně v hrsti: když nepřijmete naše podmínky, snížíme vám dodávky plynu. Navíc není pochyb o tom, že pokud budou Němci více platit za plyn, zdraží jejich auta stejně jako všechny ostatní výrobky, a tudíž budou méně konkurenceschopné. To z Trumpova pohledu není vůbec špatné, vždyť „Amerika je nade všecko“. O jednoho konkurenta méně.

Pravdou však je, že i kdyby Spojené státy do Evropy dodávaly podstatně více LNG, nebudou moci nahradit ruský plyn z plynovodů, na němž podle Perryho závisí jedenáct evropských zemí „až sedmdesáti pěti procenty svého celkového importu“. Spojené státy prostě nemají a nikdy nebudou mít pro evropský trh k dispozici takový objem zkapalněného plynu, jehož ceny jsou v Evropě nižší než v rapidně rostoucí Asii, kde americké společnosti prodávají svůj LNG především. Do Evropy dokonce Američané často prodávají LNG nakoupený z Ruska a vydávají ho za svůj vlastní.

Co podniknou Evropané?

Evropané jsou si toho dobře vědomi, ale jsou nuceni k souhlasu. Příkladem je evropský komisař pro energetiku Miguel Arias Canethe. Při svém projevu na konferenci v Bruselu, jíž se zúčastnil i Perry, podpořil nárůst dovozu plynu z USA z důvodu jeho „důležitosti nejen pro bezpečnost dodávek, ale i pro konkurenční prostředí“.

Je to však zjevné – bez ruského plynu čeká Německo nepříjemná budoucnost. Proto by v tomto případě nemělo na amerických zájmech příliš záležet.

Jeden z politiků, kteří se k tomuto tématu staví směle, je rakouský kancléř Sebastian Kurz. Podle jeho slov Vídeň podporuje stavbu plynovodu Nord Stream 2 a míní ho považovat za základ rakouské energetické bezpečnosti – navzdory opačnému názoru některých bruselských a štrasburských politiků.

K čemu tento spor povede?

Existence jiných politických názorů, z nichž ten hlavní propaguje nutnost usmiřovat si Spojené státy, povede k určitému zpoždění výstavby plynovodu a také k jejímu „mírnému“ zdražení.

To bude pravděpodobně jediné, čeho budou nepřátelé Evropy schopni. Dokončení montáže Nord Streamu 2 bylo naplánováno na konec roku 2019. Tento termín nyní sklouzne o půl roku nebo o rok.

Čelní představitelé Evropské unie vědí jedno. Pokud se podvolí, vytvoří tím nesmírně nežádoucí precedens, díky němuž se pak budou Spojené státy neustále vměšovat do evropských zájmů a do vnitřní i hospodářské politiky EU. To by se nelíbilo nikomu.