Mezi 40. a 50. rokem života se v těle kupí genetické chyby a po osmdesátce už je riziko nádorového onemocnění „ohromné“, říká profesor Smetana v rozhovoru s Pavlem Štruncem. Čím déle žijeme, tím vyšší je riziko úmrtí na rakovinu. Zlozvyky mohou urychlit výskyt nádorů, zdravý životní styl umožní žít déle, ale „největším kancerogenem je de facto ten věk“, domnívá se vědec.

Je tedy vůbec možné vyhnout se nějakým způsobem rakovině?

„Ubránit se můžeme jedině tím, že budeme dodržovat rady lékařů a chodit na preventivní prohlídky. 90 % tumorů zachycených v rané fázi je odstranitelných bez jakýchkoli drakonických zásahů. To nám určitě pomůže,“ odpověděl Smetana.

Profesor přisuzuje stále větší počet nádorových onemocnění hlavně zdokonalení medicíny, k němuž došlo ve 20. a 21. století. Dříve se podle něj na rakovinu skoro vůbec neumíralo z jednoho prostého důvodu, a to proto, že lidi skolily jiné nemoci – záněty, infarkty, mrtvice. 

„Na něco umírat musíme. Takže jsme zvládli infekce, šli jsme na kardiovaskulární příčiny smrti, jakž takž trochu s tím něco udělali, a teďka nastupuje třetí onemocnění – onemocnění vlastně genetické,“ vysvětluje profesor Smetana.

I kvůli tomu, že bude počet nemocných stoupat, čeká společnost řešení nepříjemného tématu, které souvisí s nákladností léčby rakoviny, a morálních otázek. Je potřeba léčit i velmi staré pacienty? Neuškodí jim více invazivní metody? Vědec v souvislosti s tím volá po nastartování debaty nejen mezi lékaři, ale i biology a filozofy.

„Možná by měl vzniknout nějaký společenský konsenzus, který by nějak definoval postavení lékařů a který bude určovat, jestli ta léčba má pro toho člověka opravdu benefit,“ řekl Smetana.