Evropská unie je prý organizací navzájem si rovných států. To slyšíme poměrně často jako obhajobu EU. Před pár dny, když si Česko připomínalo patnáct let od vstupu do Evropské unie. Mainstreamová média o našem členství hovoří jako o nové éře naší republiky. Teď prý jsme stejně důležití jako Německo a Francie. Ne, nejsme.

Pravý vztah unijních mocností k menším státům se ukazuje v maličkostech. Třeba v potravinách. Není tajemství – vlastně to vůbec nikdo netají, ani ze slušnosti – že do našich obchodů míří potraviny jiné jakosti. Kdo bydlí nedaleko německé hranice a občas si zajede do tamního supermarketu jakékoli značky, tak ví, že naši sousedé mají chuťově lepší potraviny. Ale i účinnější prací prášky nebo kosmetiku.

Že nás bruselská gehenna ubrání před nadnárodními firmami, které na východ od německých hranic cpou spotřebitelům blafy? To jste na omylu, vážení čtenáři. Dne 17. dubna toto roku poslanci v Evropském parlamentu bez výčitek odhlasovali směrnici, která dále umožňuje výrobu potravin ve dvojí kvalitě. Výrobky se tak mohou i nadále v Evropě prodávat pod stejným názvem, ale v různé kvalitě. Směrnice obsahuje tolik výjimek, že produkci odlišných výrobků vlastně legalizuje.

To rozlítilo, alespoň právě teď před volbami do Evropského parlamentu, předsedu české vlády Andreje Babiše.

„Čau lidi, asi jste mě viděli, jak jsem se na zahájení naší kampaně vytočil. Jen na to pomyslím, stoupá mi tlak. Proč si naše děti nemůžou koupit v obchodě originál zmrzlinu Magnum? Tu pravou. Tu s lepší polevou. S lepší čokoládovou chutí. Rozdíl pozná každý, kdo si ji někdy dal třeba hned za hranicemi na první benzínce v Německu. Takovou si u nás děti dopřát nemůžou. A to nemluvím o Nutelle... Jo, jsme pro ně popelnice Evropy. Sám jsem tomu nechtěl věřit, dokud jsem se o to nezačal zajímat do hloubky,“ napsal Babiš na svém Facebooku.

Ale i sám pan premiér má máslo na hlavě. Jeho podniky jsou proslulé svými párky. Možná by se tedy hodilo napsat párky s velkými uvozovkami. Před dvěma roky nezávislý test odhalil u frankfurtských párků od Kosteleckých uzenin, že výrobce klamal zákazníky. Sliboval, že výrobek neobsahuje separát, ale opak byl pravdou.

Je zvláštní, že takový národ jako Češi, kteří jsou proslulí tím, že se rádi dobře nají, se dokáže smířit s blafy. Párky nejsou párky. Rohlíky jsou gumové. I ten vlašák, snad ten nejprimitivnější salát, není to, co bývalo. To dokonce zaregistroval gastronomický expert Pavel Maurer. To je k nepochopení.

„Nejhorší na tom je, že to začíná už v prvopočátku – zem a zrno – vše je plné chemie. Takže i ta doma upečena buchta není na sto procent zdravá! Ale domácí je domácí,“ podělila se o názor na kvalitu potravin Irena Volfová.

„Lidl německý se s českým nedá naprosto srovnat. To stejné mohu já říci i o španělském Lidlu. Taky všechno velice kvalitní. A ty polské šunty, co jsou teď v českém Lidlu, to je síla,“ říká Eva Velechová.

„V Billa Prosek jsem nedávno koupil hovězí rumpsteak a po otevření jsem ještě hodinu větral. Neměl jsem chuť to ani reklamovat,“ popisuje svou zkušenost s „kvalitními potravinami“ Milan Koudelka.

Článek jsme nazvali Proč Čechům chutnají blafy? Na to my ale odpověď nemáme. Možná, že ji znáte vy, drazí čtenáři? Anebo nám napište do komentářů, jaká uzenina nebo jiná pochutina vám naposledy zkazila svou chutí náladu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce