Ministr zahraničních věcí USA Mike Pompeo se opět pustil do boje proti projektu plynovodu Nord Stream 2 a uvedl, že Moskva ho chce použít jako „pákový efekt“ nad Evropou a dodal, že se bude nadále snažit tento projekt rozvrátit.

Pompeo, dobře znám pro svou hlasitou kritiku proti plynovodu, hovořil na toto téma v Centru politických studií v Londýně.

„Rusko chce použít Nord Stream 2 jako pákový efekt nad Evropou. Neměli bychom to dovolit,“ prohlásil Pompeo a pochválil úzký vztah mezi USA a Spojeným královstvím.

Plynovod, postavený ruskou společností Gazprom v partnerství s pěti evropskými energetickými společnostmi pod Baltským mořem, byl opakovaně kritizován Washingtonem a některými dalšími evropskými zeměmi, včetně Ukrajiny.

Vedoucí američtí představitelé, včetně Pompea, opakovaně „varovali“ Evropu před údajnými hrozbami, které přinese Nord Stream 2 a tvrdí, že by se prohloubila závislost EU na ruské energii. Navzdory tlaku ze strany USA však Evropa – konkrétně Německo, hlavní partner projektu – necouvla a výstavba plynovodu, který by měl zajistit tranzit 70 procent prodeje ruského plynu do EU, pokračuje.

Zatímco obavy Washingtonu o „závislosti“ EU na Rusku se mohou jevit jako skutečné, USA se ve skutečnosti aktivně snaží získat svůj vlastní podíl na evropském trhu s energií a snaží se prodat více zkapalněného zemního plynu (LNG).

Nord Stream byl prvním podmořským plynovodem z Ruska do Německa. Vzhledem k rostoucí spotřebě zemního plynu v Německu a očekávaným výpadkům produkce v Nizozemsku se od roku 2015 realizuje druhý obdobný projekt s názvem Nord Stream 2, který má koncem roku 2019 zdvojnásobit přepravní kapacitu z 55 miliard m³ na 110 miliard m³ zemního plynu ročně. Tento projekt zavdal příčinu k intenzivním mezinárodním sporům o jeho uskutečnění. Začátkem roku 2019 bylo v orgánech Evropské unie dohodnuto řešení, které umožní plynovod Nordstream 2 dostavět, zároveň však bude pravděpodobně do určité míry omezen vliv ruského plynařského koncernu Gazprom na jeho provoz a posílen vliv německé vlády a institucí EU.

Původní projekt plynovodu pochází z roku 1997, kdy Gazprom a finská společnost Neste (později Fortum) založily společně společnost North Transgas, která později začala spolupracovat s německou plynárenskou společností Ruhrgas (později EON). Průzkum trasy a studie proveditelnosti byla provedena v roce 1998. Dne 8. září 2005 Gazprom, německý chemický koncern BASF a EON podepsaly základní dohodu o vybudování tohoto plynovodu. Za financování úvěru ve výši jedné miliardy euro, nabídnutého Gazpromu bankami Deutsche Bank a KfW, se zaručila německá vláda Gerharda Schrödera. Krátce poté, co nastoupila vláda Angely Merkelové, se stal Schröder předsedou dozorčí rady německo-ruského konsorcia pro výstavbu plynovodu, v němž Gazprom má podíl 51 %.

Plynovod Nord Stream byl již zprovozněn. První linka byla otevřena opět kancléřkou Merkelovou a tehdejším ruským prezidentem Medveděvem 8. listopadu 2011. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili také člen Evropské komise Günther Oettinger (komisař pro energetické otázky), premiéři Francie a Nizozemska, François Fillon a Mark Rutte a předseda představenstva Gazpromu Alexej Miller. Zprovoznění druhé linky se uskutečnilo 8. října 2012. V plánu je dále dobudování druhého dvojitého potrubí pro zdvojnásobení stávající kapacity. Také plynovody OPAL a NEL byly již dostavěny.

Proti výstavbě plynovodu měly kromě Ukrajiny námitky také země v Pobaltí a Polsko, které Nord Stream obchází, a proto se bály, že by mohly zůstat zcela odříznuty od zdrojů plynu. Navíc přicházejí o zisk z tranzitních poplatků. Námitky těchto zemí, ale nebyly vyslyšeny, protože souhlas těchto zemí nebyl zapotřebí. Plynovod vede po mořském dnu na území Ruska, Finska, Švédska, Dánska a Německa. Nord Stream je také kritizován kvůli ekologickým dopadům nejen na mořské dno. Odpůrci z řad ekologů tvrdí, že projekt porušuje zavedené ekologické normy, a to že je v rozporu s evropskou legislativou. Dalším důvodem kritiky bylo to, že Evropa je příliš závislá na Rusku a na jeho ochotě dodávat plyn do Evropy. Často se mluví o tom, zda Rusko nevyužívá plyn jako politickou zbraň.