Nález se týkal případu z roku 2014, kdy se v jednom ostravském hotelu rozhodli neubytovat ruské státní příslušníky, kteří nepodepíší předložené prohlášení odsuzující anexi Krymu.

Jmenovaný senát Ústavního soudu, v němž dva ústavní soudci hlasovali pro a jeden proti zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, jenž v roce 2018 rozhodl, že se dotyčná hotelová obchodní společnost vyhlášením podmínky k ubytování ruských občanů dopustila správního deliktu diskriminace spotřebitele. Ústavní soud byl mínění opačného.  Konstatoval, že Nejvyšší správní soud svým rozsudkem porušil u ostravské obchodní společnosti její ústavně zaručenou svobodu projevu a právo vyjadřovat své politické názory, a to  i prostřednictvím své podnikatelské činnosti.

V případě polemiky Ústavního soudu s názorem Nejvyššího správního upoutá, že k argumentaci byly využity dvě postavy klasické české literatury. Jednou figurou je hostinský Palivec z Haškova Dobrého vojáka Švejka, známý to sprosťák úzkostlivě dbalý pravidla „host  je host“, „pro živnostníka neplatí žádná politika“.  Druhou je pak doktor Galén z Čapkovy Bílé nemoci. Ten je na rozdíl od apolitického Palivce aktivistickým pacifistou. Jím objevený lék proti smrtelné nemoci  odmítá poskytnout bohatým a mocným, pokud nezastaví výrobu zbraní a nenastolí mír.

Je zřejmé, koho  výše uvedené postavy náležející do zlatého fondu českého písemnictví měly v kauze ostravského hotelu charakterizovat.  Palivec je typem nestranného podnikatele držícího se zásady „zaplať pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš“. Toho při posuzování dění v ostravském hotelu dává za příklad Nejvyšší správní soud. Ústavním soudcům, kteří rozhodli o  zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu je bližší  Galén nezastávající oportunistický názor „pacient jako pacient“, a jenž se snaží svou činností aktivně ovlivnit politické dění tím, že podmiňuje vydání svého léku zastavením války.  

Může nám případat, že přirovnání ke zmíněným  literárním postavám je pouhým pokusem obou soudů zpestřit text svých rozhodnutí jakousi vtipnou doplňující dekorací.  Jsem však názoru, že právě stanovisko ústavních soudců dávajících ve věci za příklad aktivistu Galéna před trapně indiferentním výčepním z hostince U Kalicha vypovídá o dotyčném nálezu víc, než by se mohlo na první pohled zdát.

Domnívám se, že nález, od nějž se na Ústavním soudu distancoval nejen třetí člen II. senátu Ludvík David není aktem ochrany ústavnosti dle čl. 83 Ústavy ČR, nýbrž nepřípustnou politickou deklarací. K tomu posloužila postava doktora Galéna, který formou svého vystupování odpovídá prototypu dnešních aktivistů odhodlaných nechat se ušlapat při demonstraci novodobých globalistických (neomarxistických) hodnot.  

Ústavní soud v odůvodnění práva na svobodu projevu politického názoru zdůrazňuje, „že podnikatel nemusí být politicky neutrální a při výkonu podnikatelské činnosti by nemělo být vyloučeno projevovat svoje politické názory…“. Upozorňuje, že „politika je totiž věc veřejná a k jejímu provádění nejsou povolány pouze státní instituce a registrované politické strany, nýbrž má o ni projevovat zájem, vyjadřovat se k ní a podílet se na ní celá občanská společnost, tedy včetně podnikatelských subjektů“.  

Snad by bylo možno i připustit, že nález je příspěvkem v ústavně právní debatě o tom, kdy svoboda projevu a právo podnikatele vyjadřovat své politické názory převyšuje coby  ústavně chráněný statek legitimní očekávání, že podnikatel nebude ve svém podnikání spotřebitele diskriminovat.  Bylo by to možno připustit, nebýt toho, že z odůvodnění nálezu ostentativně trčí výtka, že „Nejvyšší správní soud nedostatečně zohlednil okolnost, že anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem (viz např. rezoluce Valného shromáždění OSN s názvem „Územní celistvost Ukrajiny“ ze dne 27. 3. 2014) a oficiální zahraniční politika České republiky stejně jako Evropské unie se k ní vymezila negativně a pro Českou republiku má tento akt navíc zřejmou historickou paralelu ve vztahu k okupaci Československa v srpnu 1968, učiněné právním předchůdcem nynější Ruské federace“.

Chci říci, že pochopit by bylo lze takové ústavně právní rozhodnutí, které by podnikatelům přiznalo právo projevu jakéhokoli politického názoru souladného s ústavním pořádkem ČR a závaznými mezinárodními lidskoprávními pakty, tedy nejen práva, které je v souladu s oficiální zahraniční politikou ČR a Evropské unie.  Jinak řečeno, podnikatel by měl mít právo vyjadřovat i ty své politické názory, jež jsou s oficiální politikou vlády nebo Unie v rozporu.      

Ústavní soud v hodnoceném nálezu obhajuje jednání ostravského hotelu slovy, že se nejednalo o omezení typu „Američanům nenaléváme“, neboť poskytnutí těchto služeb bylo odepřeno jen konkrétně určeným občanům Ruské federace, tedy těm, kteří odmítli podepsat prohlášení odsuzující anexi Krymu. V té souvislosti mne napadá, kterak by Ústavní soud kvapil poskytnout ochranu podnikateli, jenž by například konkretizoval důvod, proč Američanům nenalévá sdělením, že naleje jen těm Amíkům, kteří odsoudí  prezidenta Clintona za to, že v roce 1999 zaštítil bez souhlasu Rady bezpečnosti barbarské bombardování Srbska.   

Nejvyšší správní soud v rozsudku, jímž označil jednání v ostravském hotelu za diskriminační vyslovil přesvědčení, že „přitakání způsobu, který stěžovatelka (ostravská hotelová obchodní spol. – pozn. JH) zvolila pro prezentaci svého názoru (na nějž má „svaté“ právo), by mohlo posloužit coby další pražec umožňující, aby ve veřejném prostoru zas o něco povyrostla kolej zrychlující cestu k prorůstání nevraživosti až nenávisti ve společnosti“. Nález Ústavního soudu, který rozsudek  obsahující citovanou myšlenku zrušil, se nepochybně na uvedené cestě k prorůstání nevraživosti a nenávisti podílí, končí komentář Jaroslav Hošek.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)