Pro Francouze ukončili válku Američané

Francouzští školáci se dozvídají o druhé světové válce z vyprávění o „hrozbě fašismu a komunismu“, která tehdy vznikla. Události se popisují takovými termíny, jako je „totalitarismus“, „krutost“ a „potlačení odlišných názorů“. Jednání zemí protihitlerovské koalice se charakterizují pojmy „demokracie“, „liberální hodnoty“ a „lidská práva“.

Příčiny přepadení Sovětského svazu Hitlerem se v učebnicích dějepisu pro mladší třídy vysvětlují takto: „Hitler chtěl získat obrovská území Ruska. Díky těmto územím hodlali nacisté rozšířit svůj životní prostor. Vpád v roce 1941 byl označován za operaci Barbarossa. Zúčastnily se jí čtyři miliony vojáků a stalo se to nejrozsáhlejší vojenskou operací v dějinách lidstva.“

V učebnicích dějepisu pro starší třídy je informací více, ale například o Stalingradské bitvě se píše jen ve dvou odstavcích. Stejně tolik místa je vyhrazeno vysvětlení úlohy Rudé armády v osvobození východní Evropy. Za rozhodující okamžik je označeno otevření druhé fronty. Zdůrazňuje se, že „v roce 1942 vytváří Washington Velkou alianci, jíž se účastní všechny země, které bojují proti Německu spolu se svými spojenci. Mobilizují pro vítězství veškerý svůj ekonomický potenciál a stávají se „arzenálem demokracie“.

Závěr je následující: „Válku ukončili Američané, kteří použili atomové zbraně a donutili Japonsko ke kapitulaci.“

Británie „dávala příklad celému světu“

O událostech z roku 1941, kdy Německo přepadlo Sovětský svaz, se zmiňují v britských učebnicích jen mimochodem. Velká pozornost se věnuje roku 1942, kdy došlo k hlavním bitvám za účasti královských vojsk. Popisují se kampaně v Severní Africe, Itálii a Normandii.

O bitvách u Stalingradu a Kurska se píše jen v několika větách. A ani slovo o tom, že právě tyto bitvy se staly rozhodujícími ve druhé světové válce. V učebnicích pro starší třídy se ale úloze Sovětského svazu věnuje větší pozornost.

„Přínos Ruska byl samozřejmě neocenitelný, to ale působilo jen na Východní frontě. Přímý přínos Moskvy k úsilí Londýna byl nulový, a účast Sovětů ve společné strategii spojenců se omezovala na žádosti o dodávky zdrojů nebo okamžitého vylodění (Angličanů a Američanů – red. pozn.) ve Francii,“ uvádí se v učebnici dějepisu pro žáky starších tříd a studenty Británie v části XX. století.

Celé odstavce informují o tom, že Britové bojovali na frontách pro ochranu liberálních hodnot a vymýcení totalitarismu a diktatury. Zdůrazňuje se, že Britové se začali v průběhu druhé světové války chápat jako zvláštní značka. Jejími klíčovými charakteristikami se staly výjimečnost, odlišnost od jiných národů, mravnost a oddanost hodnotám demokracie a liberalismu.

Podle verze britských historiků právě Londýn sehrál hlavní roli ve vítězství nad fašismem. Žákům středních škol se vysvětluje, že „Velká Británie stála sice sama, ale pevně pod vedením Winstona Churchilla, a dávala příklad celému světu“. Přitom vítězství nad fašismem se stalo možným díky bitvám v Tichém oceánu a na Východní frontě, tvrdí se v učebnicích dějepisu. O přínosu zemí, které tvořily Britské společenství národů, není prakticky ani zmínka.

Pro Američany bylo nepřítelem Japonsko

Názor, který panuje na druhé straně Atlantiku, můžeme zjistit na příkladu učebnice dějepisu pro starší školáky americký pohled. V ní je druhé světové válce věnováno 69 stránek.

Jedna z nich – Amerika a druhá světová válka – začíná popisem amerického průmyslu v předválečném období a jeho přeorientováním na vojenskou výrobu. Velká pozornost se věnuje segregaci v řadách americké armády. Jsou tam informace o Normandské operaci (Den D) a o vojenských akcích v Tichém oceánu.

O SSSR se zmiňuje poprvé, když je řeč o Stalingradské bitvě, které je věnováno pět odstavců. Poukazuje se ale na to, že to byl převratný okamžik ve válce. V tabulce obětí války se podotýká, že SSSR měl největší lidské ztráty: 11 milionů vojáků a 6,7 milionů civilistů. Tato čísla se ale neshodují s odhady ruských historiků (25 až 27 milionů).

Japonci měli svou válku

V učebnici Nová historie se o Sovětském svazu zmiňuje teprve v závěru kapitoly o druhé světové válce. Tuto knihu vypracovala Japonská společnost pro reformování učebnic dějepisu, kterou v roce 1997 řídil nynější premiér Šinzó Abe. Tato organizace a samotná učebnice byly kritizovány za nacionalistický přístup k informování o historických událostech. V roce 2001 ji ale schválilo Ministerstvo vzdělání a učebnice se hned stala jednou z nejvíce prodávaných.

Její autoři tvrdí, že Moskva porušila pakt o neutralitě a přepadla Japonsko v okamžiku, kdy už bylo ochotno kapitulovat – 9. srpna 1945. V jiných učebnicích se rovněž podotýká, že v důsledku toho uchvátil Sovětský svaz „odvěká japonská území“, mj. Jižní Kurily. Zmiňují se také o rozdrcení Kuantungské armády, v jehož důsledku bylo přes 600 tisíc japonských vojáků zajato a desetitisíce jich zemřely v pracovních táborech na Sibiři. Celkem vzato je v japonských školních učebnicích suchý soupis faktů a událostí bez zvláštního emocionálního zabarvení.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce