Ron Paul
8. 5. 2019     ronpaulinstitute
Chystá se prezident Trump napadnout Venezuelu? Jeho poradci se stále větší rozhodností opakují, že „všechny možnosti jsou na stole“ a že „americký zásah k obnovení venezuelské ústavy“ se „může ukázat jako nezbytný“. Americký ministr zahraničí Pompeo pak v neděli večer v televizním vystoupení prohlásil, že „prezident Trump by vojenskou akci proti Venezuele mohl zahájit dokonce i bez souhlasu Kongresu“. Doslova řekl: „Jsem plně přesvědčen o tom, že jakákoli akce, kterou by prezident ve věci Venezuely podnikl, by byla zákonná“.
Takže zde ho máme v celé jeho velikosti. Zcela nedávno se chvástal, jak umí lhát, podvádět a krást, čímž v předstihu dal svému prohlášení o Venezuele tu nejpřesvědčivější vizitku. Ano, pravda je taková, že prezident bez souhlasu Kongresu žádné ústavní právo a zplnomocnění k zahájení války s Venezuelou či jakoukoli jinou zemí, která Spojené stát nenapadla a ani je neohrožuje, nemá. To je nevyvratitelný fakt.

A pak, jaká to ironie, když Pompeo a další neokonzervativci jsou hotovi napadnout Venezuelu, aby „obnovili její ústavu“, a přitom se ani v nejmenším neohlížejí na ústavu svou vlastní.

A vraťme se i o nějaký čas zpět. Zatímco Washington po dobu dvou let paralyzovala ničím nedoložená prohlášení o tom, jak se Rusko zasloužilo o zvolení Trumpa prezidentem, jak licoměrně se pak každému zdravě uvažujícímu člověku musí jevit snaha Washingtonu otevřeně do výsledků voleb v zahraničí zasahovat a tyto pak podle svých představ i revidovat? Demokraté samozřejmě hovoří od rána do večera o potřebě zbavit Trumpa prezidentského úřadu, ale určitě by si jako záminku k tomuto kroku nezvolili jeho nelegální válku. Protože jak oni, tak republikáni nelegální války milují. A bohužel, kdyby prezident Trump o něj stál, neměl by se souhlasem Kongresu k zahájení války s Venezuelou nejmenší problém. A americká současná média jsou zrovna tak, jak byla v r. 2003 před válkou v Iráku, pro vojenské řešení s Venezuelou rukama i nohama.

Skutečností nicméně zůstává, že dokonce i válka „ústavní“ proti Venezuele by nebyla válkou spravedlivou. Byla by to válka agresivní a hanebná, za kterou by Washington zbytek světa odsoudil – a to bez ohledu na to, jak usilovně americká mainstreamová média pumpují do světa své proválečné lži a média nezávislá se ocitají v palbě kritiky za to, že nejsou ve sporu s Venezuelou dost vlastenecká a proamerická.

I tak si však největší míru rozhořčení amerických médií sklidil až prezident Trump – a to za nejrozumnější věc, kterou kdy v poslední době učinil. A to když v průběhu minulého týdne telefonicky promluvil o situaci ve Venezuele s ruským prezidentem Putinem. A tak zatímco Trumpovi neokonzervativní poradci činí možné i nemožné, aby svého šéfa přesvědčili o tom, že válka je jediná možnost, která USA ve sporu s Venezuelou zbývá, musíme doufat, že prezident Putin dokázal Trumpovi vysvětlit, že tou možností je něco zcela odlišného: nechat totiž na Venezuelanech samotných, aby si svůj problém vyřešili sami mezi sebou.

Jistě, USA společně s Rusy by mohli umožnit diskuzi mezi venezuelskou vládou a opozicí, ale možnost druhá, jíž je americké napadení Venezuely, by naprosto jistě skončilo tak, jak skončily všechny předchozí války neokonzervativci vedené: to je totální katastrofou.

Americká média samozřejmě soptí zlostí nad tím, že si Trump dovolil s Putinem mluvit – a to i když si pro tento rozhovor vybral až okamžik nejnaléhavější: Totiž ten, kdy neokozervativci prosazují přímou konfrontaci, která by do konfliktu zatáhla i Rusko.

Opravdu tedy upřednostňují nukleární válku? Kvůli Venezuele?

Z článku na webu Global Research vybral a přeložil Lubomír Man