Sám Pašiňan prohlašoval, že "unikátní sametová revoluce", která v Arménii proběhla, ukončila pouze "první etapu" a hlavní události jsou teprve nastanou.

Patrně to tak je. Nicméně otázka, co to bylo, zůstává v Arménii i mimo ni otevřená. Ano, v době, kdy Pašiňan přišel k moci, byla v zemi obtížná sociálně ekonomická situace, narůstaly vlny velmi ostré politické krize a vytvořily klasický marxistický vzorec, kdy "vyšší vrstvy nemohou, ale nižší vrstvy obyvatelstva nechtějí". Cesta z této krize však mohla být nejrůznější. Byl zvolen pouze jeden chod: Serž Sargsjan oznámil svou rezignaci, ačkoli den předtím, 22. dubna 2018, během neúspěšných rozhovorů s vůdcem protestujících Pašiňanem, demonstroval neoblomnost, prohlašoval, že nikdy nebude souhlasit s jazykem ultimát. Co ho přimělo k prudké změně původních přístupů? Ter-Petrosjan to neudělal v roce 1996 a nevydal se touto cestou v roce 2003 ani Robert Kočarjan.

V tomto ohledu mnoho arménských a také ruských expertů uvádělo, že snad až v budoucnu, a to v případě vzniku nebo zjištěním nových dokumentů, se jim podaří adekvátně popsat náhlou změnu mezníků v Jerevanu. Ale zmýlili se, i když se střetli s neočekávaně ostrým úskokem. Vyznačme však nejprve výchozí pozice, které byly stanoveny, v každém případě ztrátou tehdejší informační a politické oblasti. Sargsjan si zachoval obraz "proruského politika, který zemi přivedl do celní a poté do Eurasijské hospodářské unie se souběžným členstvím Arménie v OSKB (Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti). Pašiňan měl "prozápadní" pověst, kritizoval jednostrannost Jerevanu při výběru partnerů, kdy měl na mysli Rusko. Změna moci v Arménii byla proto na Západě vnímána jako "triumf demokracie", možná spojené se změnou vektoru zahraniční politiky Arménie, nikoli však okamžitě.

Vědecký pracovník Carnegie Foundation Paul Stronski prohlásil, že "USA a Rusko nezměnily arménské události na geopolitický problém a rozhodly se neopakovat chyby na Ukrajině v roce 2014". Stronski také uváděl, že "USA neočekávají vážný posun v zahraniční politice Arménie po vnitropolitických změnách, protože si uvědomovaly unikátní geografii Arménie, uzavřenou arménsko-tureckou hranici, nevyřešený konfliktu v Karabachu". Znamená to, že Washington soudil, že Jerevan, přes jeho členství v OSKB, "musí udržovat rovnováhu ve vztazích mezi Ruskem a USA". Pašiňan zase ujišťoval, že "revoluce v Arménii proběhla bez účasti jakékoli síly zvenčí", že hlavní zásadou v zahraniční politice bude "mnohovektorovost". Toto bylo poněkud ostražitě přijato v Rusku, které považuje Arménii za svého strategického spojence.

A najednou se výše zmíněný Stronski rozhodl udeřit na Pašiňana. V sérii příspěvků na Twitteru se obrátil na premiéra Arménie s požadavkem na posílení "proamerického" vektoru arménské zahraniční politiky a poukázal na to, že "Washington již za to zaplatil revolučnímu Jerevanu 25 milionů dolarů". Zvláštnost situace spočívá v tom, že tak se expert rozhodl odpovědět na repliku Pašiňana z března při závěrečném vystoupení ke zprávě "O procesu a výsledcích realizace vládního programu Arménské republiky", kdy řekl:

"Spojené státy jsou už dlouho tím nejhorlivějším zastáncem demokracie na celém světě. Chci vám a všem položit otázku, jak Spojené státy zareagovaly na bezprecedentní demokratické změny v Arménii, které jsou naprosto demokratické ve své podstatě a obsahu, o čemž nikdo nemůže pochybovat. A jak zareagovaly? Řekl jsem zástupcům USA, že si myslím, že reakce byla nulová".

"To jednoduše neodpovídá skutečnosti. USA významně zvýšily svou pomoc zemi po změně moci. Na rozdíl od Evropské unie, která slibuje peníze, ale poskytuje je pomalu, během šesti měsíců přišla do Arménie z USA další pomoc ve výši 14 milionů dolarů, říká Stronski. "Celkově USA poskytly v loňském roce Arménii více než 25 milionů, to navíc k pomoci, kterou Washington poskytl Arménii v rozsahu více než 1 miliardy od roku 1992". Dále poznamenal, že "USA jsou připraveny poskytnout ještě více, pokud si Pašiňanova vláda vyjasní politické priority a akční plán". Důvody "zablýsknutí" takových operativních informací ze strany Američanů, zaměřené na politickou diskreditaci Pašiňana, vyžadují zvláštní analýzu.

Washington prozatím vyjadřuje otevřenou nespokojenost s odesláním Jerevanem arménských vojáků do Sýrie a nazývá to "bezděčnou chybou", ale "pobyt arménských ženistů v Sýrii spolu s ruskými je pro USA velkým problémem". Je naprosto jasné, že určité kroky Pašiňana v ruském směru Washingtonu nedělají radost a Američané začali ztrácet tzv. "arménskou perspektivu", protože vidí, že některé rozpory ve vztazích mezi Arménií a Ruskem nevedou ke snížení vojensko-technické spolupráce a součinnosti v oblasti bezpečnosti.

Sám Pašiňan se teprve vybarvuje jako politik. V podstatě odmítl podnikat riskantní kroky, ovlivňující vztahy v rámci OSKB nebo konkrétně s Ruskem, byl schopen navázat osobní kontakt s ázerbajdžánským prezidentem Ilchamem Alijevem o otázkách řešení konfliktu v Náhorním Karabachu, i když se Západem nedosáhl nějakých mimořádných preferencí. Je těžké říci, jak se budou USA chovat ve vztahu k Arménii dále. "Signál" Stronskiho prozatím neslibuje nic dobrého.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová