Zvláštní rota

Oddíl podvodních diverzantů a průzkumníků byl nikoli náhodou zformován právě na Baltu – kvůli malým hloubkám byly tyto vody ideální pro lehkou potápěčskou výstroj. Kromě toho na hitlerovci okupovaném pobřeží probíhalo naplno zřizování vojenských základen a přístavišť, čemuž nemohli sovětští admirálové nečinně přihlížet. Museli si neodkladně něco vymyslet. A vymysleli si.

„Zformovat při výzvědném oddělení štábu Baltského loďstva rotu zvláštního určení ve složení 146 lidí s veliteli a potápěči průzkumníky, kteří absolvovali speciální přípravu na Vojenské námořní lékařské akademii a ve Správě Expedice podvodních prací zvláštního určení,“ uvádí se v rozkazu lidového komisaře námořních sil Nikolaje Kuzněcova. „Velitelem roty zvláštního určení jmenovat poručíka Prochvatilova Ivana Vasiljeviče a komisařem roty – politického instruktora Maščenka Anatolije Fjodorviče. Pro vedení a konzultování potápěčů přidělit rotě vojenského lékaře 1. stupně Savičeva Ilju Iljiče.“

Čas na dlouhé přípravy potápěči neměli – už za měsíc byli posláni na likvidaci nepřátelského výsadku na jednom ostrově ve Finském zálivu. Vznikla hrozba obklíčení jednotek 23. armády, které nestačily ustoupit z Vyborgu. Vojáci Ivana Prochvatilova dorazili v několika člunech k ostrovu, nepřítel tam už ale nebyl – někdo ho asi předem o útoku informoval.

Operace Burlaci

Dalším úkolem bylo zjistit příčiny nezdravé aktivity Němců v obsazeném Petrodvorci. Potápěči se tam dostali v noci po dně kanálu a uviděli velké staveniště – ženisté Wehrmachtu stavěli dřevěné přístaviště pro motorové čluny minonosky, vedle byla zamaskovaná skladiště munice. Prochvatilov dostal rozkaz tento objekt zničit, než bude dostavěn.

Průzkumníkům dali dvě velké lodní miny, tři motorové čluny a veslici. Do veslice nasedli čtyři potápěči, čtyři veslaři a vedoucí skupiny. Naložili miny. V noční tmě se vydal malý oddíl do Petrodvorce.

„Kdy jsme byli ve vzdálenosti dva nebo dva a půl kilometru od břehu, obrněné čluny se zastavily,“ zapsal později do svého deníku Ivan Prochvatilov. „Přešel jsem na malý člun a odvlekl jsem veslici ještě na kilometr, následně plula pomocí vesel ke břehu a za minutu zmizela ve tmě.“

Veslice se přiblížila k rozestavěnému přístavišti na vzdálenost vizuálního kontaktu. Připlout blíž by bylo nebezpečné, silueta veslice by byla vidět ze břehu. Vojáci hodili miny přes palubu a dali konce vlečného lana dvěma potápěčům s kompasy. Ti dopravili miny těsně k přístavišti a pevně je připoutali k pilotům. Poté se do vody ponořil staršina s rozbuškami. Přišrouboval je k minám a nastavil časové spínače na devět ráno. Námořníci čekali, až se všichni vrátí do veslice, udělali ze stanových dílců plachtu, a když měli vítr v zádech, stačili do úsvitu opustit zónu diverze.

Příští den kolem poledne dostalo velení Baltského loďstva stručnou zprávu z pozorovatelny: „V devět hodin 12 minut byly v okolí Petrodvoreckého přístaviště zpozorovány skoro současně dva výbuchy. Ve vysokých sloupech kouře a plamenů bylo jasně vidět, jak letěli do vzduchu lidé a fragmenty přístaviště.“ A k tomu byla připsána lakonická věta: „Dolů už nepadali.“

Němci přístaviště neobnovili, v zaminovávání plavebních drah ale pokračovali.

Otec „mořských ďáblů“

V letech Velké vlastenecké války splnila potápěčská četa Ivana Prochvatilova mnoho nebezpečných úkolů. Třeba v létě roku 1944 vzali průzkumníci pod palbou z paluby německé ponorky U-250 potopené ve Vyborgském zálivu palubní deník a šifrovací stroj Enigma.

Později připevnili na ponorku pontony, aby mohla být vyzvednuta a odvlečena do Kronštadtu. Zisk U-250 se stal strategickým vítězstvím sovětských námořníků. Na její palubě byla totiž dvě tajná torpéda s akustickým naváděním, která dělala spoustu starostí Baltskému loďstvu a spojeneckým konvojům. Inženýři je prozkoumali a rychle vypracovali protizbraň. Jedno z těchto torpéd darovalo sovětské vedení Velké Británii.

Vojáci Ivana Prochvatilova zjistili také polohu odpalovacího komplexu pro německé rakety V-2, který se stavěl u města Luga a v jehož dostřelu byl Leningrad. Když námořní dělostřelectvo dostalo od průzkumníků souřadnice, srovnalo rozestavěná odpalovací zařízení se zemí.

Tyto a jiné hrdinské činy RON byly detailně popsány v deníku Ivana Vasiljeviče, který je nyní ve Vojenském námořním muzeu v Petrohradě. Rota, která byla pod jeho vedením zformována, se považuje za předchůdce unikátního oddílu „mořských ďáblů“ Hlavní výzvědné správy – legendární podvodní speciální jednotky.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce