Vzhledem k tomu, že máme docela bohatý audiovizuální materiál, jelikož věříme, že se na něj čtenáři se zájmem podívají, rozhodli jsme se v této reportáži popsat celkovou atmosféru, kterou návštěva Nočních vlků provází. Na otázku Sputniku v přiložených videích odpovídali námi oslovení Vlci, dokonce i politici, ba i reportérka ruské televize, kterou jsme zastihli v Praze.

Na setkání s Nočními vlky se reportér Sputniku vypravil do Bratislavy. Vládlo extrémně špatné počasí. Vál silný studený vítr, do kterého pršelo. Vlci na cestě získali poměrně velké zpoždění. Přibližně asi hodinu a půl na ně jejich příznivci čekali na bratislavském památníku Slavín. Akci se pokusili narušit proukrajinští aktivisté, kteří zde rozvinuli své zástavy. Reportér zaznamenal diplomatická auta jak Ruské federace, tak Ukrajiny. Je tedy jasné, že příjezd Nočních vlků do Slovenska a Česka není toliko pouhým symbolem historického vítězství SSSR nad nacistickým Německem. Poválečné československé generace zbudovaly memoriál na Slavíně či pražských Olšanech, majíc ještě v paměti hrůzu války. Určitě šlo o projev autentické úcty, z níž v dnešní době asi nezbylo v srdcích současníků mnoho.

Památníky, hroby, které reportér viděl, jsou dílem v poškozeném stavu. Proukrajinští aktivisté, kteří mávali také vlajkami EU a NATO, se dopouštějí zjevné nekorektnosti, když míchají dohromady smrt sovětských vojáků na našem území (československém) se současnou politikou NATO, Ukrajiny a Ruska.  Při osvobozování území Československa padlo 150 000 sovětských vojáků. V té době neexistovalo žádné NATO. Zato vojáci národů SSSR včetně Ukrajinců umírali za to, aby byl v Evropě mír. Jak by se asi zachovali sovětští vojáci, kdyby věděli, co s jejich odkazem učiní příští generace osvobozovaných? Míníme tím ty sovětské vojáky, kteří padli za vlast a pro mír dalších národů během Velké vlastenecké války.

Proukrajinští aktivisté v Bratislavě byli proti všemu očekávání poměrně tiší. Korektní byla i slovenská policie. Situace v Brně byla rovněž klidná, když nepočítáme jednoho „provokatéra“ s duhovou vlajkou. SSSR nebojoval ve 2. světové válce s homosexuály či NATO… Jak v Bratislavě, tak v Brně na Ústředním hřbitově proběhlo položení věnců a květin u Čestného pohřebiště Sovětské armády v Brně. V Brně vládlo již přívětivější počasí. Počet účastníků byl však v obou případech spíše symbolický. Takhle tedy končívají kdysi velké kapitoly dějin.

Zato v Praze byla atmosféra ještě trochu jiná než na Slovensku a v moravské metropoli Brně. Noční Vlci mohli zaparkovat motorky poměrně blízko Pomníku vojákům Rudé armády. Vyhlíželi velmi kompaktně. Bylo nejlepší počasí (v porovnání s předešlým dnem). Vzdoroakce proukrajinských aktivistů a příznivců NATO se projevila i zde. Nicméně protisovětská akce nepřerostla „povinný“ symbolický rámec. Nechceme sice spekulovat, ale vzhledem k počtu různých kamer rozmístěných na strategických místech a v přehledových úhlech kolem olšanského památníku, vzhledem k počtu policistů v civilu vybavených nejrůznějšími vysílačkami a potom také faktu, že „každý fotil a monitoroval každého“, asi nebudeme moc hádat, když budeme tvrdit, že v Praze se to příslušníky tajných služeb muselo asi jenom hemžit.  Reportér Sputniku se v anketě ve videu z Prahy respondentů ptal, je-li nacismus spojován s hnědou barvou, proč jsou hvězdy na Olšanském hřbitově natřeny na hnědo? Odpovědi dotázaných všem nabízíme ve videu 3. Diplomat Luboš Dobrovský v jednom pořadu krátce po sametové revoluci na TV obrazovce prohlásil, že by se nerad dožil časů, až se bude tvrdit, že Prahu osvobodila americká armáda. Zdá se, že tyto časy jsou prakticky tady.

Pamětní deska maršálu Koněvovi, která ještě nedávno visela na Staroměstské radnici, byla sundána. Prý se pro ni najde místo v plánované expozici v náhradních prostorách. Tiskový mluvčí Magistrátu Prahy Tadeáš Provazník ale nevěděl přesně, v jakých časových horizontech se plánuje expozice obohacená o pamětní desku z radnice. Pravděpodobně tuto desku potká podobný osud, který stihl pamětní desky z piedestalu, na kterém stával kdysi tank na náměstí Kinských v Praze. Veřejnost k nim už přístup nemá. Možná, že tyto desky neuvidíme již nikdy. Z těchto důvodů jezdí Noční Vlci Evropou, protože jsou ti poslední, kteří lidem mimo Ruskou federaci chtějí připomenout, jak to tenkrát vlastně bylo…

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce