V rozhovoru pro Izvěstija o tom promluvila předsedkyně strany Matka Itálie, bývalá prezidentka Sněmovny poslanců (dolní parlamentní komora) Irene Pivettiová, která vedla italskou delegaci na Jaltském mezinárodním ekonomickém fóru 2019.

26. května se mají konat volby do Europarlamentu. Máme očekávat, že se po nich změní postoj EU vůči Rusku?

Ano, samozřejmě, navázání dobrých sousedských vztahů s Ruskem bude pak jedním z hlavních úkolů zvoleného evropského parlamentu. Tento směr je jedním z klíčových, poněvadž se týká téměř všech zemí EU. Pro moji zemi se protiruské sankce staly vážným problémem. Mluvím o tom přímo, protože jsem optimistka, a věřím, že nesmíme přimhuřovat oči nad obtížemi. Musíme jednat. Sankce se staly skutečně, zvlášť ze začátku, opravdovou tragédií pro italskou ekonomiku. Pouze v naší zemi bylo po vyhlášení sankcí a ruských protiopatření zrušeno přes 100 tisíc firem. Tato opatření byla natolik bolestivá, že jsem nucena (a nejen já) ptát se sebe sama: Byly to sankce proti Rusku, anebo proti Itálii?

Ujišťuji vás, že v případě zvolení do Europarlamentu nastolím otázku zrušení sankcí. Proti budou, samozřejmě, vlády třetích zemí, například, Ukrajiny. Ale tento problém je třeba řešit, máme najít jinou cestu, nové řešení. Sankce již byly, a vidíme, že negativní účinek měl dvě ostří, byl vzájemný.

Jaký dopad měly sankce na jednotlivé italské regiony?

Četné regiony v důsledku těchto opatření prostě zchudly. V mnoha z nich značně klesl počet turistů, a také aktivity místních výrobců.

O které oblasti jde?

Je to, například, region Marche (Izvestija: na Jaderském pobřeží). Celý Jadran se fakticky nemůže dosud vzpamatovat z účinku sankcí. Byla postižena Sardinie. Negativní následky sankcí pocítily především přímořské regiony. Projevily se také na výrobcích v severní a centrální části země. Proto doufám, že politiku sankcí vystřídá brzy normální dialog. Vždyť Itálie a Rusko nejsou nepřátelé.

Počítáte s tím, že tato návštěva Krymu vám vynese dodatečné hlasy ve volbách do Europarlamentu?

Možná, ano, trochu, avšak o jiné stoupence přijdu. Je to tak s každou politickou aktivitou. Hlavní je, že si uvědomuji, že návštěva Krymu je můj uvědomělý politický krok. O jeho následcích bude možné mluvit konkrétněji tak za měsíc. Nejde ale o nějaké výhody nebo ztráty vyjádřené čísly, je to otázka důvěry. Jak jsem již řekla, ve všem se chci vyznat sama. Abych pak mohla s jistotou říkat svým voličům: Ano, byla jsem na Krymu, a viděla jsem na vlastní oči, jak tam lidé žijí.

Vraťme se ale k Evropě. Bude mít sestava nového parlamentu tvrdší postoj v otázce migrantů?

Určitě. Doufám v to, protože migranti jsou skutečně jedním z největších problémů Evropy v posledních letech. Mluvím právě o nelegálních imigrantech. Jsem proti podobným přesídlencům ze dvou důvodů. Jsou, upřímně řečeno, přímou hrozbou pro bezpečnost. S každým rokem roste soupeření, nezdravá konkurence.

Druhá příčina tkví v tom, že nelegální imigrace nemůže v žádném případě být reakcí na nedostatečný rozvoj některých zemí. Evropa potřebuje jednotnou zahraniční politiku, společný štít, jenže zatím to nedokáže. Bude to hlavní výzva pro budoucí parlament.

Další problém spočívá v tom, že některé členské státy EU navrhly do parlamentu kandidáty, jež nevěří ve spojenou Evropu, a sní pravděpodobně o tom, aby jejich země vystoupily z EU. Nesdílím podobné nálady euroskeptiků a považuji vystoupení, nebo dokonce záměr o vystoupení z unie, za velkou chybu. Jsem Italka a jsem hrdá na svůj původ, ale zároveň si uvědomuji, že z planetárního hlediska je Itálie příliš malá, aby řešila globální problémy. Potřebujeme Evropu jako svaz.

Podíváme-li se na základní příčiny dnešního přítoku migrantů, uvidíme, že příčinou je nerovnováha v Středomoří. V minulosti, třeba před 20-25 lety, hrála Itálie hlavní úlohu jako vyvažující síla celého regionu. Velmi důležité je vyvážit situaci, podpořit rovnoměrný rozvoj všech středomořských zemí. Navázat spolupráci nejen v odporu nelegální imigraci, ale také v ekonomické, politické a kulturní sféře. Budu-li zvolena do EP, plánuji založení svého druhu námořní aliance mezi Středomořím, Černomořským a Kaspickým regionem. Umožní to upevnit naše hranice a společně bojovat s nelegálními migranty, vždyť problém je vždy snadnější odvrátit.

Víme, že se v Německu situace zhoršuje, protože se přistěhovalci neučí němčinu. Často vedou život podle vlastních pravidel, vytvářejí něco jako ghetta. Jak je tomu v Itálii, která čelí hlavnímu náporu? Učí se přistěhovalci italštinu?

Ne, jsme v jednom člunu s Němci, dá-li se to tak říci. Nechci urazit Německo, ale v Itálii víc povzbuzují to, čemu v angličtině říkají diversity, rozmanitost. Naše kultura akceptování jiných kultur vznikla tisíc let před založením Říma. Proto nebyla v Itálii rozmanitost nikdy problémem, dokonce naopak, bylo to naše bohatství.

Také jazykový problém není hlavní, v Itálii se klidně mluví několika jazyky. Problém spočívá v právním systému, který přinášejí migranti. Souvisí s jejich náboženskými tradicemi. Jistá část muslimů interpretuje, například, své náboženství jako svérázný právní systém, zákon šaría. Žijí podle něho a neuznávají italské zákony. A tohle je problém. Protože země, která dovoluje koexistenci dvou právních systémů, vytváří stát ve státě. Dovolíte-li přistěhovalcům mít tři ženy, kdežto Italům ne, ztratíte jednotnou společnost. Všechny ostatní aspekty problému migrantů mohou být v budoucnosti překonány, tento ale vyžaduje neodkladné překonání. Migranti musí akceptovat evropské standardy. Mohou mít jakékoli náboženství, jakoukoli barvu pleti, jakýkoli jazyk, žijí-li podle stejných pravidel jako my.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce