„Amnestii politickým vězňům dal 8.12.1989, tedy 9 dní před svou abdikací, už Gustáv Husák (č. 150/1989 Sb.). Pokud chtěl nějakou amnestii při svém nástupu udělit i Václav Havel, v podstatě už mohl propouštět jen kriminálníky,“ napsal Hasenkopf s odkazem na článek s názvem Havlova velká amnesie: na Nový rok 1990 propustil dvě třetiny vězňů.

„Když jsem dostal na podzim 2012 za úkol napsat nějaký návrh amnestie, s tím, že to nemá být žádná tuctovka za účelem vylidnění ve švech praskajících věznic, ale má to nést politické poselství, že je třeba překopat celý systém souzení, začal jsem tím, že jsem si prostudoval všechny amnestie od roku 1918. A protože na Hradě spousta lidí v roce 2012 ještě Husáka pamatovala, tak tak trochu tuším, že to byla svým způsobem Husákova pomsta, že Havlovi vyfoukl „politické“... Zas na druhou stranu, když jsi v krimu, tak každý den, o který tam budeš míň, dobrý,“ uvedl k věci.

V souvislosti s rokem 2013 pak prezidentský poradce poznamenal, že „Klaus sice nějaké lidi pustil, ale už se nedoceňuje, že tím jen uvolnil místa ve věznicích lidem, kteří čekali na nástup trestu“.

Pracovník Pražského archivu Petr Kreuz v komentářích k příspěvku uvedl: „Gustáv Husák rezignoval 10. prosince 1989, poté kdy jmenoval Čalfovu federální vládu.“ Osobně to vnímá tak, že podlehl obecnému tlaku veřejnosti poté, kdy už koncem listopadu 1989 prominul trest či zastavil individuálně trestní stíhání několika politickým vězňům. Kreuz také vzpomíná na to, jak v sobotu 9. prosince 1989 vyprávěl Ivan Martin Jirous před galerií U Řečických obklopen houfem svých příznivců, jak probíhalo jeho osvobození z Valdic.

„Jirous se dozvěděl o Husákově amnestii už v pátek a poté se začal chovat jako svobodný člověk. Bachaři se ho báli dotknout, ale zároveň se báli ho i pustit a další muklové si z nich proto dělali srandu. V sobotu už stáli před valdickou věznicí Jirousovi příznivci, takže ho pozdě odpoledne pustili a on večer dorazil do Prahy. Přesto byl na Husáka poněkud n…ranej. Pravil cosi v tom smyslu, že netušil, že prezident je tak neschopný, že nedokáže prosadit ani vlastní aminu,“ pokračoval.

I vědecký pracovník Tomáš Vaněk se k danému příspěvku vyjádřil.

„Nezbývá než souhlasit... Protože ani za komunismu nebyl žádný důvod uměle vyrábět běžné kriminálníky... Velice dobře si pamatuji zděšení, koho to VH pustil,“ napsal. 

Server iDNES.cz se Havlově amnestii věnoval poměrně obšírně. Amnestie, která se odehrála před 30 lety, přinesla totiž svobodu tisícům vězňů. Mezi ně patřil i Jaroslav Oplíštil, jenž byl odsouzen za pedofilii. Následně byl zaměstnán v pražské Nemocnici na Bulovce na dětském oddělení, odkud odnesl sedmiměsíční holčičku, již znásilnil a udusil. Poté se do vězení vrátil, tentokrát na dalších 25 let.

A nebyl sám, kdo opět zavítal za mříže. Na konci roku 1991 totiž amnestovaní, kteří se vrátili do vězení, představovali čtvrtinu všech trestanců.