V Praze nadšeně přivítali tradiční kolonu historických vozidel. Rudou vlajku, symbol vítězství nad nacismem v Evropě, v čele kolony míru vezl automobil ZIS-6 s legendárním raketometem Kaťuša. Vozidla budou dále pokračovat do Brna a Ostravy, kde se zúčastní oslav osvobození Čech a Moravy od nacismu, k němuž došlo v květnu roku 1945.

Vážení čtenáři, omlouváme se za malou mystifikaci. Nebo snad parodii. Žádná sovětská technika naší republikou samozřejmě neprojela. Nic bystrým odpůrcům historické pravdy, kteří nás také s chutí čtou, neušlo. Jen jsme přeonačili zprávu o americkém konvoji osvobození, který křižuje Českem pod patronací americké ambasády a na počest osvobození Plzně americkou armádou.

A teď s pravdou ven. Koncem dubna odstartovala krasojízda amerických jeepů. Akce začala před americkou ambasádou, před kterou měl k naleštěným veteránům projev americký velvyslanec Stephen King. Ten ve své krátké řeči upozornil na aktuální bezpečnostní hrozby, kterým je třeba společně čelit. Pak se kolona vydala Prahou směr Plzeň. Tam dne 4. května vyvrcholí oslavy amerického osvobození slavnostní přehlídkou.

Nic proti. Je dobré si připomínat konec té nejhorší války v dějinách lidstva, která postihla české země a jejíž poslední kapitoly se psaly také na našem území. Nechybí tu ale něco? Nezapomnělo se na někoho? Většinu území osvobodila Rudá armáda. Skoro 140 tisíc rudoarmějců položilo život během osvobozování území Československa. Američané při vyhánění nacistů z našeho území přišli o 116 vojáků. Rozdíl ztrát mluví sám za sebe.

Dějiny jsou ale v první řadě politika. Proto je nemyslitelné, aby Českem projela oficiální kolona s rudoarmějci. Chraň Bůh, aby vystoupil ruský velvyslanec v Praze a varoval před bezpečnostními hrozbami. To by byla v mainstreamových médiích mela. Politizací dějin si škodíme sami sobě.

Dnes se zkrátka nenosí nahlas říkat, že vděčíme za naši svobodu především Rudé armádě. Obracíme se tím zády k vlastním dějinám a vlastní paměti. Vytěsňujeme i to poslední, na čem se dají stavět normální mezilidské vztahy, když se ty politické blíží k bodu mrazu. Výsledek je nabíledni. Ničí se pomníky osvoboditelů, protože prý nešlo o osvobození, ale údajně o okupaci. Pamatujete, jak loni tiskový mluvčí českého prezidenta Jiří Ovčáček čistil pomníček Rudé armády na Hradčanech? Památník atakovali neznámí vandalové hned třikrát.

A co když se situace opět změní? Třeba se Evropská unie definitivně rozhádá se Spojenými státy. Navzájem na sebe uvalí sankce a euroatlantická jednota se rozpadne. Budeme si v květnu připomínat osvobození pouze belgickou, polskou a rumunskou armádou? Nebo na oslavy osvobození zapomeneme úplně? I k tomu by mohla vést politizace dějin.

Měly bychom se vrátit k historickým faktům a být vděčni všem, kteří porazili hnědý mor a přinesli nám mír. Nezapomínat na ohromné oběti, které byly položeny na oltář naší svobody. Jejich hvězdy byly rudé a také bílé.

„Připomínání historie je potřebné, takže každá akce pravdivě připomínající naše dějiny je žádoucí. Je také důležité nevytrhávat jednotlivosti, ale připomínat komplexně se všemi souvislostmi,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik Dan Urbánek, který je vedoucím sekce vojenské historie společnosti Renata.

Podle jeho názoru bychom si měli připomínat všechny osvoboditele a nedávat přednost pouze jedné straně. I jeho společnost se pokusila o organizaci podobné akce. „Právě pro komplexnost a pravdivost je potřeba, aby se oslavy osvobození konaly na počest všech osvoboditelů, kteří umírali za naši svobodu. To, že se ani letos nekoná žádná oficiální kolona osvobození s účastí Rudé armády, je ostuda a hanba. Naše podněty a nabídky nebyly vyslyšeny, zástupci státu, který nesl největší tíhu i zásluhy o naši svobodu, nevyvinuli žádnou aktivitu a nevyjádřili ani morální podporu,“ tvrdí Urbánek.

„Jako každý rok pořádáme oslavy osvobození města Brna Rudou armádou, organizujeme kolonu osvobození a 8. května pořádáme pietní akty. To vše za účasti až několika stovek uniformovaných rudoarmějců, mnoha kusů dobové techniky a tisíců návštěvníků. Naše vzpomínkové oslavy podporují města, obce i ministerstvo obrany. Z ruské strany však nikdo. A to je škoda,“ říká vedoucí sekce vojenské historie společnosti Renata.

„Pro nás, potomky odbojářů a legionářů padlých a zavražděných nacistickými říšskými a sudetskými Němci, je otázka jasná. Za prvé, pro nás platí den osvobození 9. května. Když se v Londýně a New Yorku slavila kapitulace s Německem, podepsaná bez SSSR v Remeši, v ČSR se ještě bojovalo! A teprve kapitulace pod SSSR v Berlíně znamenala ukončení evropské války, nikoli druhé světové války! Osvobození Prahy uskutečnila Rudá armáda společně s československými povstalci, nikoli vlasovci. Ti jen parazitovali pozdním renegátstvím na vítězné straně, aby zachránili holou kůži. Za druhé, asi 95 procent území ČSR osvobodila Rudá armáda, královská rumunská armáda a Svobodův československý armádní sbor. Američané osvobodili zhruba 5 procent ČSR,“ konstatuje Jiří Jaroš Nickelli, který je historikem, členem Společnosti Edvarda Beneše a čestným předsedou okresní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu v Boskovicích.

Jaroš Nickelli se také domnívá, že by byl konvoj Rudé armády v Česku politicky nepřijatelný. „Teoreticky to možné je. Mohly by to uskutečnit například Kluby vojenské historie ve spolupráci s ruskými konzuláty a ruskou armádou, které se seriózně zabývají osvobozením ČSR všemi stranami. Dle mne, prakticky nikoli. Vzpomeňme jen na hanobitelskou akci Růžový tank. Šlo o zprznění tanku T-34 neandertálcem, jenž se vyhlásil za umělce. Avšak obávám se obrovského politického skandálu, který by okamžitě vyvolali političtí kolaboranti NATO a přivodili by jednak zákaz vstupu představitelů veteránů RF, jednak by neumožnili průjezd konvoje plánovanou trasou. Zmobilizovali by všechny kolaborantské kádry proti takové akci. Taková je politická a společenská situace dnešní České republiky,“ říká vážený historik.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce