„HDP vzkvétá, země exportuje, domácnosti bohatnou, spokojenost s životem vzrostla,“ takové pozitivní důsledky členství v EU se dočítáme, píše Lipovská. Zároveň se však podle ní náš státní dluh a zadluženost českých domácností více než ztrojnásobily.

„Vzrostl státní dluh 3,3×; vzrostla zadluženost českých domácností 3,3×; vzrostl 1,8× počet přerušených studií českých vysokoškoláků; klesla výroba jatečního skotu o 12 % a jatečních prasat o 40 %; klesl počet nově dokončených bytů o 11 %; vzrostl počet neuspokojených žádostí o umístění ve vybraných zařízeních sociálních služeb o 60 %; klesla relace čistého průměrného důchodu k čisté průměrné mzdě z 55,2 % na 51,8 %; zdražil chleba o 60 %,“ píše ve svém příspěvku ekonomka.

Podle ní tak každý tento bod můžeme tak či onak spojit s členstvím v EU stejně, jako s ním můžeme spojit i výšeuvedené úspěchy.

„A přesto je takové zjednodušené spojení zjevně poněkud tupé, až k absurdnosti. Jak totiž říkal nositel Nobelovy ceny za ekonomii Ronald Coase: mučíte-li data dostatečně dlouho, přiznají se. Náš ekonomický růst, růst naší životní úrovně, není zásluhou ani Jeana-Claudea Junckera, ani pana Tajaniho, ani paní Merkelové, není zásluhou Unie, ale našich zaměstnanců a zaměstnavatelů, našich obchodníků a exportérů. Za 15 let života by naše hospodářství rostlo i kdyby EU neexistovala. Možná rychleji, protože by nás nebrzdila administrativa a regulace, nevím,“ dodala k věci.

Kromě toho se ekonomka pokusila definovat obecné náklady našeho patnáctiletého členství v EU:

„Už zase jsme si zvykli čekat na příkazy odjinud. Po Vídni, Berlínu a Moskvě čekáme na nápady z Bruselu. Už zase se učíme žebrat. Už zase se v nejzákladnějších momentech lidského života vzdáváme vlastního rozumu a citu a přijímáme tupé, ubohé nehodnoty, které jdou proti přirozenosti.“

V této souvislosti se zmínila i o tom, jaký názor má na reformu EU. „Snahy o reformu Rakouska-Uherska a SSSR byly nesmyslné, předem odsouzené k neúspěchu. Podobně nesmyslné je tvrdit, že lze reformovat EU. Na reformu už je pozdě,“ domnívá se Lipovská.

Dle ekonomky totiž Evropská unie nepotřebuje reformu, nýbrž transformaci. Podle odbornice totiž rozhodně nestačí vyměnit předsedu Komise, ale je zapotřebí vrátit EU z pokusu o superstát zpět k pouhé mezivládní spolupráci suverénních členů.

„Neneseme totiž odpovědnost ani za „Evropu“, ani za „Unii“, ale za Českou republiku,“ konstatuje.

Členství ČR v EU tak dle Lipovské není důvodem k vděčnosti, ale je jen historickou okolností, která nějakou chvíli potrvá, a pak se zase změní. Argumentuje tím, že členské státy bez EU existovat mohou, zatímco EU bez členů smysl nemá.

„Nejsme proto občané Evropské unie žijící v regionech „Česka“. Jsme a zůstaneme občané České republiky žijící v Evropě,“ uzavírá poněkud patrioticky danou věc Hana Lipovská.