Nevím, kdo má, nebo bude mít v představitelné budoucnosti důvod slavit úspěch a výsledky z účasti na druhém summitu Jeden pás, jedna stezka. Zcela určitě první kolo druhého summitu vyhrál prezident Si Ťin-pching. Vyhrál nejenom účastí více než 130 představitelů států, z nichž cca 40 byly hlavy států a vlád. Ale i 283 uzavřenými dohodami v hodnotě 64 miliard USD. Pro srovnání uvádím, že v 2017 se summitu účastnilo 28 hlav států a vlád.

Prezident Si vyhrál nehledě na absenci kvalitního zastoupení USA, omezeného zastoupení EU a politiku USA vůči ČLR. Vyhrál i vysvětlením strategie svého geopolitického projektu a změnou pozice Malajsie a Pakistánu, co se týče tzv. dluhové pasti. Jednoho z varovných argumentů EK na adresu balkánských států. Ke změně pozice Malajsie a Pakistánu se se podle mého hodnocení přiřadí Indie, nejpozději do příštího summitu. A to díky účasti Indie v projektu ŠOS. Úspěch prezidenta Si také potvrzuje pokračování v nesmiřitelném v boji s korupcí a indikace ústupků a změn, které hodlá provést ve jménu projektu. Ústupky a změny podle mého hodnocení nepovedou v žádném případě ke ztrátě kontroly nad procesem realizace projektu. O tom by nemělo být nikde pochyb. Včetně Washingtonu a Bruselu.

To i proto, že prezident Si ví dobře, jaký je zdravotní stav západních společností. Proto mi summit 2019 nepřinesl nic opravdu nového. Nové ale očekávám od příštího summitu. Bude se konat pro ČLR a RF ve významném roce 2021. V tomto roce se budou konat důležité volby do ruské Dumy a strategicky důležité oslavy 1. Sjezdu (23–31. Července v Šanghaji) vedoucího k založení KS ČLR. Ne-politiky může v roce 2021 zajímat 100. leté výročí od založení People's Park v Guangzhou, historiky 100. leté výročí války Guangdong–Guangxi.

Málo nového mi přineslo nedávné jednání v Kongresu USA. Tam bylo možné slyšet mimo jiné varovný hlas ředitele NIН (národních institutů zdravotnictví). Při podezření z obdržení finanční pomoci ze zahraničí (míněno z ČLR) mohou lektoři, výzkumníci a studenti ztratit nejenom práci, ale i šanci na obdržení víza F1. Pro informaci uvádím, že jenom v minulém roce nebylo vydáno vízum cca 200 čínským profesorům v oblasti sociálních věd, nehledě na smluvní závazky mezi USA a ČLR. O odmítnutí víz čínským a ruským specialistům a studentům jiných oborů se nebudu zmiňovat. Čistky od Číňanů a tzv. čínských a ruských elementů nezastaví ani relativní pokrok v obchodních jednáních, která dnes (30.4) pokračují v Pekingu, a možné setkání prezidentů USA a ČLR v květnu nebo červnu t.r. To indikoval prezident Trump začátkem dubna v interview NYT výrazem epic trade could be getting closer. Co znamenají pro nás čistky v USA a omezení spolupráce USA s ČLR a RF?

Je to nedůvěra, především USA samým k sobě. Je to strach z konkurence nevylučující možnost dostat se k technologiím USA. Je to symptom transformace USA do státu snažícího se získat výlučně svojí výhodu, ideálně bez rizika, ať to stojí, co to stojí. A vědění prezidenta Trumpa, že USA nemohou současně tancovat na dvou svatbách: velmoci a hegemona.

Proto je na místě si připomenout i skutečnost, že ČLR se stala nejenom civilním exportním velikánem, ale i vojenským. Stačí se zamyslet nad veřejně dostupnou informací o vojenské exportní politice ČLR, seznámit se se statistikami SIPRI (Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru) a mít dobrý sluch a zrak, aby si člověk uvědomil kvalitu a typ důvodů pro export vojenských technologií a systémů ČLR v různých časových obdobích.

V 50. a 60. létech minulého století se export ČLR řídil především ideologií. Od 70. do začátku 80. let se export řídil geopolitickými principy. Od 80. let do cca roku 2000 se export orientoval především na komerční výhody. V současné době export vojenských technologií a systémů se řídí principy konkurenčního boje. Především se západními exportéry z USA, UK, SRN a Francie. O globálním konkurenčním boji mezi mocnostmi nemluvě. V žádném případě nelze ignorovat skutečnost, že ČLR dodávala zbraně oběma stranám v Irácko – Iránské válce (1980-1988). Že ČLR dodávala zbraně Pakistánu nehledě na sankce OSN, zavedené po atomových zkouškách. A že export ČLR v současné době se musí hodnotit jako zbraň dvojitého použití v rostoucí strategické konkurenci s USA a v boji o život a na smrt.

Z uvedeného vyplývá, že vztah USA – ČLR, a tím i vztah USA s ostatními státy, včetně EU, a všechna představitelná rizika vyplývající ze vztahů musíme posuzovat z pozice generačního, víceúrovňového a vědeckého rizika. Nejenom s ohledem na ZTE, Huawei a 5G, jak je tomu dnes. Řešení uvedených rizik je v podstatě možné. Například formou veřejně – privátního partnerství (PPP). Řešení však stojí v cestě především absence důvěry (na všech úrovních společnosti), státem nekontrolovaný lineární technický rozvoj (bez možnosti účasti státu) a smrtonosná konkurence mezi účastníky procesů, z nichž pramení uvedená rizika pro jednotlivé společnosti a civilizace.

V tomto kontextu jsou argumenty spojené s tzv. ekonomickou diplomacií, včetně podpory pana prezidenta obchodníkům druhořadé. Prioritu získávají totiž znalost jazyků, opravdových potřeb potenciálního partnera a vědecká diplomacie. O ní se zmíním v jednom z příštích příspěvků. I proto, že vztah ČLR, RF, EU s USA se v představitelné budoucnosti nezlepší.

Že tomu tak bude, napovídají vztahy USA - RF a USA - Irán. V Iránu si dobře pamatují publikaci z května 2018. Ve zveřejněném příspěvku známého iránského historika a rozhlasového redaktora (Chorsov Motazed) se nachází zmínka o písmenu A. To představuje Americký projekt rozdělení Iránu na sedm nezávislých států. Kdo má zájem o podrobnosti, může si publikaci dohledat. Zmiňuji se o Iránu v době post summitu Jeden pás, jedna stezka i proto, že před několika dny proběhla zpráva o sdělení Said Mahmoud Alawi (1954, ministr zpravodajské a státní bezpečnostní služby VAJ) během páteční modlitby (v IRNA, Fars News, Mehr News a další) o identifikaci špionážní sítě CIA v různých státech regionu v počtu 290 špionů. Doplňuji, že během roku (březen 2018 - březen 2019) iránské bezpečnostní služby eliminovaly 114 teroristických skupin, 116 extrémisticky a separatisticky aktivních buněk a 380 obchodníků s narkotiky. Posuzováno v kontextu odstupu USA od smlouvy s Iránem, vše uvedené se mi jeví jako první reakce na přiznání KSIR teroristickou organizací ze strany USA. Jaké budou další, nevím. Mohu si je pouze představit.

Co se týče účasti RF v projektu Jeden pás, jedna stezka, omezím se dnes na jednu jeho část: Mořskou hedvábnou cestu 21. století. Na základě tohoto projektu a s ohledem na dominanci USA a Japonska v ADB (Asijské rozvojové bance) byla v roce 2015 založena nová Asijská banka pro investice do infrastruktur (ABII). Zdůrazňuji slovo infrastruktur v názvu nové banky, protože slovo má přímý vztah a klíčový význam pro pochopení komplexity šesti transportních koridorů, z nichž dva se nacházejí na území RF. A také kvůli současné nezbytnosti jednoho transportního a logistického komplexu, bez kterého nemůže celý systém efektivně a ekonomicky fungovat. Co se týče třetího E, ekologie systému a dopadové analýzy, čekám na oficiální odpovědi. Ty by měly obsahovat i posouzení rizik, která se jeví části ruské odborné veřejnosti jako významná. O jaká rizika a řešení se jedná?

Zástupně se krátce zmíním o třech důležitých: 1) Vedoucí role RF v oblasti vývoje a nasazení atomových ledoborců. 2) Geopolitické nároky a vojenské zájmy USA a jejich spojenců v oblasti Mořské hedvábné stezky. 3) Následky nerovnoměrně vyvinuté pozemní, pobřežní a mořské infrastruktury (v ruské části stezky), vyžadující kompletní integraci.

Již povrchní pohled na uvedená rizika dovoluje tvrdit, že nejsou těmi nejvážnějšími a největšími. Největším rizikem se mi totiž jeví neúčast RF v projektu. Neúčast v projektu představuje bezpochybné nebezpečí pro sjednocení Eurasie bez účasti USA a jejich zatím nepotopitelných spojenců, Velké Británie a Japonska. A současně oddělení severu Eurasie od jejího jihu. Proto účast RF v projektu, byť i minoritní, například jenom s tranzitní funkcí, představuje pro RF v jejím současném stavu kontrolovatelné a řiditelné riziko a výhodu.

Ta se může transformovat do výzvy v případě, že se opravdu realizuje to, co prezident Si popsal jako nový prostor pro růst světové ekonomiky a nová platforma pro mezinárodní obchod a investiční činnost. Přeloženo do jednoduché češtiny to neznamená nic jiného, než omezení, nebo dokonce vyloučení, destruktivní politiky USA a jimi kontrolovanými institucemi. Proč? Protože při dosažení majority v kvantitativním smyslu objemu transportu a obchodu na Mořské hedvábné stezce ve vztahu k druhým možnostem je představitelné, že dojde k novému konfliktu s USA. Ten by měl umožnit omezení tranzitu a obchodu. Nebylo by to poprvé, ani naposledy v historii obchodu a globalizace. Prezident Putin jistě ví o pravděpodobnosti rizik, možnostech jejich řešení, včetně následků. To indikuje jeho vystoupení v rámci kulatého stolu a na tiskové konferenci v Pekingu. Stručně shrnuto, sdělil:

Ruský zájem v rozvoji transportní, energetické a telekomunikační infrastruktury není v protikladu s čínskými zájmy. K roku 2025 bude zcela rekonstruován Transsib a BAM v rámci projektu Bezpečné a kvalitní cesty, dovolující bezpečně transportovat 210 milionů tun nákladu ročně. Prezident Putin zdůvodnil zájem v projektu Jeden pás, jedna stezka i možností vybudovat novou kontinentální energetickou infrastrukturu v kontextu konkurence a zájmu USA zvýšit obchodní bilanci s energetickými zdroji. Co se týče telekomunikační infrastruktury, prezident měl a má na mysli ASEAN. Ten se stal již před léty bojovou arénou pro ČLR a Západ. V kontextu uvedeného se nachází vystoupení USA z TPP, náhradní role Japonska v TPP a v neposlední řadě uvědomění si slabší pozice Západu ve vztahu k páru ČLR – RF v asijském regionu. Proto si dovedu představit určitou roli Velké Británie v této oblasti po odchodu z EU. A samozřejmě také vývoj geopolitického spojenectví ČLR – RF s ohledem na historické zkušenosti obou suverénních států a jejich vztah v minulosti.

Zřejmě proto se oba prezidenti (Si a Putin) rozhodli odděleně jednat o kritických bodech projektu Mořská hedvábná stezka na podzim t.r. Oslavy 70. výročí od založení ČLR a založení diplomatických vztahů mezi oběma státy a státní návštěva prezidenta Si v RF mohou dát jednání odpovídající rámec a atmosféru. To se nebude líbit ruským neoliberálům. Jejich konání představuje již dnes riziko pro prezidenta Putina a volby do Dumy v roce 2021.

Co se týče zpráv a přání delegace ČR popsaných v mediích, které jsem chtěně-nechtěně zachytil v Právo a u známých, jeví se mi, že prakticky nikdo z českých účastníků nebude trpět kocovinou: tou obecně známou, a ani morální. To již kvůli absenci příležitostí, kterých bývá během krátké státní návštěvy jako šafránu, především když jeden hledá podporu prezidenta na cestě do známa-neznáma a očekává brzký komerční úspěch. Přidám-li absenci zkušenosti (u většiny podnikatelů a politiků) a výčitky svědomí, se špatnou náladou po ostudě a v neposlední řadě absenci osobní finanční ztráty, vidím vše jako poslední hřebík do rakve s nadějí. Krátce formulováno: Kromě výdajů, nic praktického se pro voliče-občana neudělalo.

Na výsledku návštěvy v Pekingu nic nezmění ani setkání ministra zahraničí ČR Petříčka s velvyslancem ČLR, J.E. Zhang Jianminem. Pan ministr se nechal slyšet, že Právě kultura by nás měla spojovat. Je velice smutné, že čínská strana ohlásila zrušení koncertů Pražské komorní filharmonie – navíc, když PKF je zřizována ministerstvem kultury, ne Prahou. Výsledek pokusu pana ministra vysvětlit J.E., že spojování kultury s politickými podmínkami není správné, znám, aniž bych byl jasnovidec, nebo znalý schopností pana ministra.

Na výsledku návštěvy v Pekingu nezmění nic ani dvě Memoranda podepsaná paní ministryní v odcházení (Martou Novákovou). Ta se nehodí ani pro ohřátí staré a studené kávy. Patří do vzpomínkového alba. V žádném případě memoranda nehodnotím jako základ pro výrobu letadel a stavbu logistického centra, nebo zisku z finančních transakcí s občany propadlými konzumu. Zvěst, že poradce pana prezidenta Zemana není ve vězení a proto musí být na svobodě, plně zapadá do přísloví - Do třetice všeho dobrého a zlého.  A dovoluje otázku: Proč pan poradce, který musí mít opravdu hodně práce s prodejem aktiv CEFC, včetně neexistujících práv na krtka, si neudělal okénko, dovolující mu se podívat na pana prezidenta, jeho doprovod, včetně krtka, obdařeného vyvinutým sluchem, čichem a tlapkami dobře uzpůsobenými k hrabání. Upozorňuji, že případná shoda s určitou osobou je čistě náhodná.

Náhodou ale není, že suverénní stát, jakým je ČLR, většinou nic nenabízí a nejedná se státem nebo spojenectvím s omezeným ručením a suverenitou jako s partnerem. Neomalenost úředníků EK jednat s politickými představiteli ČLR v nepřítomnosti volených politických zástupců členských států EU, tak jak tomu bylo během nedávného summitu EU – ČLR v Bruselu, je do nebe volající. Pro Číňany mnoho sdělující a pro budoucnost vztahu EU – ČLR destruktivní. Státy a spojenectví s omezenou suverenitou, nebo prakticky s žádnou, vědí o svých přáních, méně o tom, co chtějí a ještě méně, nebo nic o tom, co opravdu potřebují. Co potřebují? Jsou to suverenita, znalost opravdových potřeb a pokora. V tomto případě potřeb ČLR a čínských občanů. A pokora v chování. Tato trojice tvoří základ možného úspěchu. Projekty a analýzy vypracované v teplých pražských kancelářích bez práce v čínském terénu patří do příjmové kategorie idealistů, odborných a politických alibistů.

Proto není na místě si stěžovat na nedostatek čínských investic. Když nabízíme svá přání bez pokory a neznáme opravdové potřeby svého potenciálního partnera, stáváme se svědky neuspokojivého výsledku zastaralého chování a myšlení, nejenom slovem, ale i obrazem.

Totéž platí i pro fotografii setkání prezidentů Zemana a Putina. Kdo vydal prezidenta Zemana na nůž kritikům, nevím. Distance a rozmístění křesel, prázdná váza na květiny a zřejmá snaha pana prezidenta něco sdělit svému ruskému protějšku, mluví za sebe a jasně: Vlak odjel. K zpomalení rychlosti, nebo dokonce zastavení vlaku není síla (u ČR) a není zájem (u RF).

V tomto kontextu připomínám část posledního odstavce příspěvku z 20. 4. 2019 váženého Zbyňka Fialy - Čína a stabilita. Stabilita tedy začíná být stále vzácnějším zbožím, a o to cennější je vše, co se pro ni udělá. Je lepší, když se vzdálené konce provážou obchodem, než nepřátelstvím… To je strana mince, se kterou nemám potíže, i když vím, že stabilita je již dávno deficitem na celém světě. Tou druhou stranou mince, kterou zanedbáváme zmiňovat a učit se jí vidět, je skutečnost oboustranné absence reálného hodnocení stavu a nekompromitované znalosti partnerů, jejich potřeb a potenciálů. Že jsou mladí a schopní vidět věci jinak a mít úspěch v zahraničí dokazují fotografie Linn Si v Trendymen a poslední hit čínsko – kanadského pop idola Kris Wu. Hit - rap na téma čínskýh nudlí, Big Bowl, Thick Noodle byl zveřejněný na  streaming Miaopai. Poslechlo si během tří dnů, pokud se nemýlím, více než 90 milionů zainteresovaných v dění života mladé generace. Nehledě na svůj věk, mě její život stále zajímá.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce