V článku je uvedeno, že nový model nejprve vzal v úvahu takové procesy, jako je interakce mezi dynamikou rotace Země a redistribucí hmoty ledové pokrývky, kompenzační vzestupy Antarktidy v důsledku tání ledu v blízkosti uzemnění, tedy oblasti, kde ledovec sklouzává do oceánu, odráží se od mořského dna a následně pluje po moři.

Ukázalo se, že podle předpovědí na dalších sto let se nový model shoduje s ostatními modely s možností chyby jen jednoho procenta. Pokud jde o vzdálenou budoucnost, existují velké rozdíly. Kolem roku 2250 se přínos ledovce Tewates ohledně vzestupu hladiny oceánu zpomalí v důsledku glacioisostázy, tj. vertikálního pohybu zemského povrchu při snížení ledové zátěže. O sto let později, v roce 2350, se pohyb uzemnění pozorovaný během ústupu ledovců z vnitrozemí zpomalí o 38 % a hladina moře bude o 29 % nižší, než naznačují předchozí modely.

Vědci zdůrazňují, že se jedná pouze o dočasné zpomalení, protože led bude i nadále tát a hladina oceánu se bude zvyšovat.

Dříve bylo zjištěno, že vědci z Oregonské University (USA) zjistili, že před 125 tisíci lety byla hladina moře o 6-9 metrů vyšší než nyní, kvůli rozpadu ledovcového hřebenu Západní Antarktidy. Příčinou oteplování před 125 tisíci lety nebyly skleníkové plyny jako nyní, ale malé změny v poloze osy rotace Země.