Ivan David
1. 5. 2019
Stále je víc než dost důvodů, proč si připomínat 1. máj. Nemám na mysli tradici, kterou si i moje generace pamatuje z dob normalizace jako demonstraci loajality. Říkalo se jí EXPO. Nikoli pro podobnost s mezinárodní výstavou, ale jako EXistenční POchod. Demonstrace neuvědomělosti ve formě neúčasti mohla mít za následek komplikaci v kariéře. Nejde také jen o připomínku stávky amerických dělníků za osmihodinovou pracovní dobu. Význam prvního máje je mnohem hlubší.
Organizace a schopnost jednotného vystupování neprivilegovaných vrstev občanů při prosazování vlastních zájmů pomáhala posilovat jejich sebevědomí a schopnost společné koordinované akce. Vedle prosazování ekonomických požadavků a zajištění lepších pracovních podmínek vedla k postupnému prosazení demokratických práv, vedle svobody slova a svobody shromažďování, politického pluralismu, a zejména všeobecného rovného a přímého hlasovacího práva, které je i podmínkou uplatnění přímé demokracie.

To je podle mého názoru hlavní důvod, proč by si 1. máj měli připomínat všichni skuteční demokraté. Pokud někomu vadí dosažení politické emancipace neprivilegovaných vrstev obyvatel, a je mu ve skutečnosti proti mysli politická rovnoprávnost, neměl by se zvát demokratem. Právě z toho podezírám zejména „demokratický blok“, který sice netvoří vládu, ale od dob vlád svých stran ovládá také „veřejnoprávní“ média, která zajišťují neobjektivitu a tendenčnost zpráv a nevyváženost politické diskuze.