Císař Akihito se stal prvním, jehož status od samého počátku vlády byl definován v ústavě země jako „symbol národa“. A soudě podle průzkumů veřejného mínění si s touto rolí dobře poradil. Takový názor má kolem 80 % Japonců.

Císař Akihito se během všech let své vlády snažil být stejně jako všichni ostatní, jako nejobvyklejší Japonec. Je skromně oblečený a s radostí komunikuje se svým národem na stejné úrovni. Často se císařský pár během procházek podél mořského pobřeží nedaleko své rezidence za městem zastaví, aby si promluvil s místními obyvateli.

Jeho proslov k národu po největším zemětřesení a tsunami v roce 2011, které si vyžádaly 20 tisíc životů, byl bezprecedentní. V pětiminutovém projevu se císař obrátil k poškozeným lidem s nadějí, že budou nalezeny pohřešované osoby a že vše bude obnoveno a život se vrátí do starých kolejí. Našel slova vděčnosti japonským hasičům a armádě i zahraničním záchranářům. Poslední věta tohoto proslovu s přáním, aby se každý Japonec podílel na bolesti spoluobčanů z postiženého severovýchodu země a aby udělal přinejmenším něco, co by ji obnovilo, byla začátkem nebývalého dobrovolnického hnutí. Lidé z celé země spěchali do postižených oblastí, všude se organizovaly sběry potravin a balíčků s humanitární pomocí. Hnutí se dostalo do takového rozsahu, že ho musely úřady dokonce omezit. Občané byli požádáni, aby tam nejezdili sami, ale aby čekali na informace, jaký druh pomoci je nyní obzvláště potřebný. Nikdy předtím japonský císař neměl proslov ke svému národu po živelné katastrofě.

Jeho rozhodnutí předat trůn svému synovi za svého života bylo stejně nečekané a bezprecedentní. Naposledy japonský císař abdikoval před 202 lety. Proto vládám, odborníkům, parlamentu a císařskému dvoru trvalo téměř tři roky, aby zajistili, že tohle přání může být realizováno legálně.

Ale nejčastěji, když Japonci mluví o svém císaři, vzpomínají na to, jak po přírodní katastrofě, kdy Akihito komunikoval s lidmi v evakuačním centru, poklekl, aby se nedíval na zraněné ze shora dolů, a vedl rozhovor vsedě na podlaze na japonský způsob. Bere lidi za ruku, apeluje na ně slovy útěchy. To je něco, co mu ultrapravicoví nacionalisté nemohou odpustit - že je „příliš lidský“ a není v něm nic božského. Ale to je přesně to, za co ho respektují a milují Japonci.

Samotný Akihito považuje za hlavní v době své vlády její mírovou povahu. Hlavními motivy jeho činnosti byla touha po trvalém míru a paměť na ty, kteří zahynuli za války. Proto často navštěvoval místa bojiště, aby osobně uctil památku obětí. Mnozí věří, že tímto způsobem císař převzal část odpovědnosti za svého otce, který měl přímý vliv na rozhodování během 2. světové války.

Císař Akihito 30. dubna oficiálně opouští Chryzantémový trůn.