Od této události plné hrůzy uplynulo již pět let. V Oděse 2. května 2014 byly upáleny desítky občanů během pokojného májového shromáždění. Staly se cílem nenávisti pravicových extrémistů. Stalo se to v naší Evropě! Vraždy z Oděsy daly připomenout obdobnou tragickou událost, která se stala před 75ti lety ve francouzském městečku Oradour. Jednotky SS tam upálily ve stodolách a v kostele na 642 obyvatel, včetně žen a dětí. Svět na tuto hrůzu dodnes nezapomněl. Neotočil se ale zády, naopak vrahy potrestal.
Ukrajinská revoluce, která měla přinést positivní změny se zvrhla v nenávist. Mnohonárodnostní Ukrajina se stále více zmítala v nepokojích plných emocí, střelby, krve,… V Kyjevě i v jiných městech Ukrajiny leželi na ulicích mrtví, zranění. Místo dialogu se revoluce zvrhla v protiruské tažení, které bylo uměle živené také ze zahraničí.

Ukrajina se téměř přes noc stala středem pozornosti EU a NATO. Přišly velké sliby i naděje. Je známý výrok Madeleine Albrightové: „Kyjevský Majdan je stejný jako náš Listopad '89.“ Tento výrok byl zcela falešný, měl jen zakrýt ty mrtvé, měl zakrýt tu rodící se nenávist. Také další politici EU, včetně některých našich, jezdili na Ukrajinu, místo chladit horké hlavy přikládali tzv. pod kotel.

A kotel explodoval právě při událostech v Oděse 2. května 2014. EU a NATO místo ohromení a odsouzení, se otočily zády. Nechtěly vidět viníky. Je zcela zřejmé, že tato událost měla svůj počátek ve vyhrocené protiruské atmosféře. V Oděse podobně, jako v dalších městech východní Ukrajiny, kde žije ruská menšina, tam všude probíhala shromáždění občanů, kteří vyjadřovali svůj nesouhlas s výsledky kyjevského Majdanu. Výsledkem střetu v Oděse s pravicovými extrémisty, bylo uvěznění proruských občanů v Domě odborů, budova byla zapálena, desítky lidí bylo upáleny, jiní spáchali sebevraždu skokem z budovy, mnozí byli lynčováni. Nepotrestaný zločin v Oděse otevřel jen další nenávist, Ukrajina se proto dnes zmítá zejména v národnostních problémech. Kyjev ztratil kontrolu nad částí svého státu.

Ukrajinci jsou národem, s kterým máme stejné kořeny. Obdobně jako Srbové, Poláci, Rusové, Chorvati… Miliony pracovitých Ukrajinců odchází zklamaně ze země, statisíce z nich odchází i do České republiky. Z Ukrajiny mizí řada odborníků, ti jistě najdou své uplatnění ve světě. Vedle ČR i další státy EU vyzobávají Ukrajinu. Kde jsou ty sliby a naděje které dávala EU? Je možné na Ukrajině pokročit k normálnosti bez vyšetření událostí v Oděse a potrestání viníků?