Denis Terebihin dorazil do Voločanky, vesnice v Tajmyrském Dolgano-Nenetském okrese na území Krasnojarského kraje, nikoliv na exotickou prohlídku, ale s návrhem ministerstva školství, aby řídil místní střední školu. V doprovodu krásné Anastasie - později jeho manželky - a dvou štěňátek sibiřského husky.

Nový ředitel dlouho snil o vlastním tažném klubu, ale v městských podmínkách je téměř nemožné ho realizovat. Voločanka neomezuje psy ani rozlohou - tundra začíná hned za oknem, ani jídlem - zvěřina a ryby jsou zde velmi levné. Další výhodou je dlouhá sezóna a přírodní stezky.

„Pro mě byl sever vždy spojován s jeleny, spřeženími, psy, šamany,“ říká Denis. „Když jsem sem přišel, nebyli tady prakticky žádní tažní psi, mnoho tradičních řemesel přestalo existovat. Místní národnosti nebyly včas podporovány, jejich jazyk, kultura, tradice a řemesla byly postupně zapomenuty, a proto zde prakticky zanikla psí spřežení, typická zábava domorodých obyvatel Tajmyru. To je velmi smutné. Ačkoli dříve psi v těchto místech byli prostě nezbytní. Jezdili na nich do obchodu, na poštu, pro jídlo, nebo odváželi lidi do nemocnice,“ uvedl Denis.

Sibiřský husky je jedno z nejstarších plemen psů. Husky mají nejen lehké tělo a vyvinuté svaly, ale také jsou rychlí, vytrvalí, silní a mají hustou srst, díky které snáší mrazy až do -60 stupňů.

Pro Denise a jeho manželku, kteří pracují s dětmi, jsou však hlavní předností těchto psů stabilní psychika, přátelskost a naprostá absence agrese vůči lidem. Ve škole je zatím málo studentů, ale dveře jsou otevřené všem.

„V blízké budoucnosti chceme dosáhnout všeruské úrovně a účastnit se profesionálních soutěží takových klubů,“ říká Denis.