Pane Srpe, co vy a čas… Je ten magický cynik přítel či nepřítel?

Je mi 82 let. Pamatuji heydrichiádu v roce 1942, osvobození Rudou armádou v roce 1945, vzpomínám si na únor 1948, i jak pohřbívali Edvarda Beneše. Pamatuji vysídlování sudetských Němců, kteří nepřijali československé občanství, pamatuji příjezd volyňských Čechů, osudy lidských trosek, které přežily nacistické koncetráky. Bydleli u nás tenkrát mladí kluci, židovští letci, to když jsme vyzbrojovali Izrael, prožíval jsem smrt Stalina i Gottwalda, znám procesy z 50. let, kolektivizaci zemědělství, boj s třídním nepřítelem, amnestie politických vězňů z 50. let, samozřejmě pražské jaro, srpen 1968… Naplno jsem si v dělnické profesi vychutnal normalizaci, a to včetně věznění, včetně vyhazovů z práce, a jak čtu ve svodkách generálů předlistopadové kontrarozvědky, sdílel jsem označení třídního nepřítele. Ptal jste se na čas. Když si myslíte, že jsem vtipný člověk, tak se ke mně čas celkově asi nezachoval špatně…

Cítíte křivdu vůči minulému režimu? Našel jste po revoluci, co jste předtím neměl?

Myslíte, že musím předlistopadový režim nenávidět? Já jej z hlediska tehdejší ideologie respektuji. Po listopadu 1989 mi prošly rukama metráky tajných písemností o tzv. odpůrcích režimu doma i v zahraničí. Neskutečně vymakaná, centralizovaná a profesionální technologie moci, která koncem 80. let „dojela“ na určitou politickou bezradnost. Mohu snad potvrdit, že mne poté semlela právě doba, o kterou jsem celý život usiloval. Jsem ale spokojený. Máme dokonalou ústavu, nejlepší od roku 1918.

Je kolem vás mnoho mýtů. Řeknete něco z toho, co je pravda?

Ještě před normalizací jsem měl silné vztahy s důležitými západními ambasádami. Myslím, že už nás mnoho není. Bývalí zaměstnanci v penzi za mnou dodnes jezdí. Jednoho jsem se ptal: „Proč jste nás na listopadový převrat nepřipravili?“ Odpověděl: „My to sami nečekali, dušoval se jistý plukovník.“

Dnes to vypadá, že si řada lidí na kritice komunistů dělá současnou kariéru. Není to trochu laciné?

Máte pravdu, že echo komunizmu se stalo podlým a legitimním kšeftem manipulátorů dějin. Jestliže se mne dnes vystudovaná novinářka zeptá: „A proč jste s tím ‚estébé‘ (pozn. Státní bezpečností) vlastně nezatočili rázněji?“ Mám na to reagovat snad tak, že odejdu? Dal bych jí podnět, aby si myslela, že jsem nafoukaný. Když ji nazvu krávou, zajásá a popíše mě jako sprosťáka. Pak už by mohla dodat, že jsme se Zemanem stejní.

Snažili se vám přišít spolupráci s STB…

Napíše-li tzv. historik Petr Blažek, že jsem poskytl StB přes 300 zpráv, z nichž se však žádná nedochovala a že jsem je dokonce posílal StB i z vězení na Borech. A současný tisk mu to publikuje! Ve skutečnosti jde o to, natřít to člověku kolem Miloše Zemana. Je mi to jasné. Co s tím naděláte.

Dnešní doba skloňuje slovo fejk. Vše se dá na objednávku pohanět…

Ano, existují témata na objednávku, antidemonstrace na objednávku, hledáte-li nakonec nějaké epicentrum, zjistíte, že za lživou propagandou stojí agentura, která třeba propaguje zemědělské stroje.

Účelově lhát tedy mohou všichni.

Business. Záleží, aby byla faktura včas uhrazena. Tak je třeba začít deformovat realitu v něčí prospěch. Jsou na to celé agentury. Když máte dost peněz, možná i čas, ten mág, kterého kartářky jakože předjímají, vám začne být a priori dobře znám. Pak vlastně víte, co se stane. Jste pánem událostí. Dnešní noviny mají řadu věcí nalajnovaných. Novináři nemusí předstírat, že jsou událostmi zaskočeni. I když vy teď vyhlížíte dost překvapeně.

To je můj pracovní výraz…Pan prezident Zeman nazývá novináře hlupáky…

Pan prezident nenazývá hlupáky autory, kteří vychází z věrohodných skutečností, byť i jemu třeba nepříjemných. Nemá rád ty, z nichž přímo čpí záměr pošpinit.

Žijeme přece v těch nejlepších časech. Máme demokracii, fungující zákony.

Mně obecně dnes vadí prorůstání legislativy nařízeními a zákazy, které míří na nehlučnou menšinu, ale ve skutečnosti utahují smyčku kolem krku všem. Kupoval jsem mobil za čtyři stovky pro důchodce a podepsal text malým písmem, že nejsem politicky exponovanou osobou ve smyslu zákona č.253/2008 Sb..., což snad znamená, že mé čtyři stovky nebyly získány trestnou činností a financováním terorismu. Že by ti reální teroristé byly zcela bez telefonů a bez spojení?

Vyplývá z toho, že nemáme hanět jen komunisty? Máme být více kritičtí i k sobě? Půlka národa sice kritizuje prezidenta, ale je to ta adekvátní kritika?

Žádná sranda. Dnes telefon, zítra to bude chleba. Nepodepíšete, chleba nedostanete. Toto nevymýšlí prezident Zeman, ale úřednická chátra, která je připravena všecko zdanit. Dešťová voda. Bezva. Zdaníme. Atd. atd.

Václav Havel

O Václavu Havlovi čtu rád. Už proto, že jsme měli na Borech stejného bachaře. Toho, co se v noci lekl, že by přece jenom bylo blbé, kdyby jim [Havel] na zápal plic v cele zhebnul, takže jej dal tajně eskortovat do špitálu v Praze. Vím to přímo od něj, držitele medaile za vítězný únor 1948. To mě [ten bachař] poslal zdechnout na měsíc do díry za dopis prezidentu Husákovi. Psal jsem, že nám v dekách nasadili filcky, že vedle [v cele] mají otevřenou tuberkulózu, že jíme shnilé maso…

Ptal jste se na čas. Je přítel, poněvadž jsem nezdechnul. Nakonec tam nezemřel ani kamarád Pavel Wonka, jak se dochovalo v záznamech – takže ho umlátili až v lochu v Hradci. Tuto vzpomínku adresuji blbci, co uvedl nedávno v tisku, že jsem z basy posílal zprávy řídícímu důstojníkovi do Prahy. Václava Havla jsem měl rád, stejně jako Rudlu Battěka, Láďu Lise, Petra Uhla, Evu Kantůrkovou, Olgu Havlovou, tedy všechny, se kterými mě někdy vezli v antonu, měli jsme tenkrát komunismus na věčné časy, víte?

Nic věčně asi netrvá, nebo ano?

Mohl bych hovořit o době, kdy se lámaly ledy, kdy se rozdělovaly třeba knihy zasílané z emigrace Honzou Kavanem a jak to bylo s penězi, což by současný bulvár uvítal. Toto knižně nenapíšu… Václav Havel mě však zprostředkovaně potěšil minulý měsíc. Četl jsem hlášení vysokého generála StB ještě vyššímu. Sděluje, že Václav Havel uznává činnost Jazzové sekce za velmi prospěšnou. A to trvá, ta prospěšnost…

Václav Havel prý využíval služeb astrologa.

Zdali existoval hradní astrolog, nevím. Po „upevnění pozic“ Občanského fóra se předpokládalo, že Václav Havel bude mít kancelář na Václaváku a také na Hradě. V tichosti z toho sešlo. Jisté je, že v rejdišti individuí, které jej obklopovaly, by astrologa potřeboval…

Na svém webu Antonín Baudyš uvádí, že Václav Havel astrologa měl. Mně to nedá. Byla tady teď Marine Le Penová. Nesešel jste se s ní. S Mitterrandem ano. Jak to?

Když se François Mitterrand jako první prezident západní demokracie rozhodl navštívit Československou socialistickou republiku, požadoval setkání s disidenty. Osm účastníků vybral Václav Havel a dva si přál sám Mitterrand. Byli to Saša Dubček a já. Se mnou nakonec hovořil nejdéle, a proto s Husákem neodletěli včas do Bratislavy. S Mitterrandem jsem se poté setkal ještě několikrát. Zasloužil se o změny ve východní Evropě hlavně vynucováním dodržování Helsinských dohod ze strany Východu. Tyto dohody byly biblí demokracie a dnes se na ně zapomíná, možná záměrně.

Před pěti lety přijel do Prahy ministerský předseda Manuel Walls, který si přál setkat se s bývalými účastníky prvého setkání, které proběhlo na pražské ambasádě. Byla to snídaně. Nabídl jsem, že Jazzová sekce postaví v Praze bustu François Mitterranda. Nadšeně souhlasil a skutečně za pouhých osm měsíců a bez státních financí busta stála. Je jediná mimo Francii! Loni uplynulo od prvé snídaně 30 let. Žijeme pouze tři, kdo jsme se zúčastnili.

Má to všechno nějaké pokračování?

Ministr zahraničí Petříček, kterému bylo v době prvé snídaně asi pět let, rozhodl, že jubilejní snídaně tedy bude bez jediného účastníka, kterého si vybral Mitterrand. Ostatní, vyjma dvou, již nežijí. Současný velvyslanec v Praze, který je zde téměř třetím rokem, se k bustě nikdy nepřišel poklonit, ačkoliv je 800 metrů od ambasády.

Prezident Macron při své návštěvě Prahy popíjel dvě hodiny v hospodě vzdálené pár set metrů od Velkého Evropana. Petříčkova nevzdělanost je dána školami, kterými prošel po listopadu 1989. Bohužel v tomto gardu se neliší od právě nastoupené generace hlupáků, kteří chtějí měnit dějiny. Není divu, že i webové stránky Sputniku jsou kyberfízly řazeny do prokremelských webů, ale je mi líto, já jsem u událostí z úvodu článku byl. To je i důvod, proč novináři nechodí za lidmi mé generace.

Děkujeme vám. Přejeme, abyste byl i nadále čilý, zdráv, při chuti a plný sil.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce