Nejde o žádnou ruskou zákeřnost, nebo ještě horší agresivitu. Jde o to, že technický model fungování ukrajinských plynovodů v tomto případě vývoje událostí bohužel prostě neexistuje.

Vitrenko řekl, že tato možnost se může objevit po plánovaných květnových jednáních mezi Ukrajinou, Ruskem a EU. Vypadá to velmi záhadně, protože po zrušení tranzitní dopravy ruského plynu přes ukrajinské území přestane existovat samotný formát třístranných jednání. Květnová jednání mají být věnována právě pokračování tranzitu, a nikoli jeho neodvratnému a neslavnému konci.

Připomeneme, že stávající smlouva o tranzitu mezi Gazpromem a Naftogazem vyprší koncem roku 2019. Vitrenko je přitom přesvědčen, že Rusko téměř určitě zastaví přečerpávání plynu přes Ukrajinu hned po jejím vypršení, tedy již v příštím roce 2020. Výkonný ředitel skupiny společností Naftogazu má pro toto tvrzení jistě důvody.

O tom se ale dozvíte až trochu níž.

Zatím má smysl se vrátit bezprostředně k samotnému interview. Formálně je samozřejmě o tom, že se Rusko připravuje na válku. Na Ukrajině je to již pět let nejmódnější téma, na které se dá svalit hodně zajímavých věcí. Logika pro spotřebitele je nanejvýš jednoduchá. Objemy tranzitu přes Ukrajinu dnes rostou, což podle Vitrenka svědčí o tom, že množství ruského plynu pro evropské plynové nádrže překračuje veškeré normy. Takže Moskva podle jeho názoru hodlá i nadále dodávat evropským odběratelům potřebné množství plynu díky zásobám, jež vzniknou po zrušení tranzitu.

Musíme uznat, že racionální jádro tyto úvahy mají.

Existují totiž jisté komplikace s termíny spuštění pozemní části jak Nord Stream 2, tak „tureckých“ tras, jsou to především technické problémy. Pro takové složité projekty je to normální situace. Moskva by byla neodůvodněně optimistická, kdyby se nepřipravila na podobný scénář v případě současného uzavření ventilu pro ukrajinské plynovody. Jurij Vitrenko jako odborník, který pracoval v tomto odvětví v dost složité době, to prostě musí vědět.

Jenže to vůbec neznamená, že se Rusko připravuje na válku.

Gazprom si prostě váží své pověsti spolehlivého dodavatele a snaží se maximálně zabezpečit převzaté závazky, dokonce nejsou-li spojené s problémy samotného dodavatele, ale s prognózovanou neadekvátností jedné z tranzitních zemí.

Riziko zrušení tranzitu ruského plynu přes ukrajinské území po vypršení termínu smlouvy je reálně velké. Jenže není vyvoláno horoucím přáním Gazpromu utlačovat svobodnou Ukrajinu. Naopak ruská plynárenská korporace právě doufá v úspěch jednání. Jde o to, že zrušení tranzitu přes Ukrajinu pro ni prostě není výhodné.

Ideální variantou pro Gazprom je zachování ukrajinského tranzitu, ale za jiných obchodních podmínek - bez zaručených objemů a termínů a také za přijatelnou cenu.

Ano, není to navždy, ale na jisté období. Přinejmenším do okamžiku, kdy ukrajinský systém plynovodů prostě přirozeně skoná. Protože, nehledě na veškerá halasná prohlášení nikdo ze zahraničních partnerů nechce dát Naftogazu prostředky na potřebnou modernizaci potrubí. Samotná Ukrajina těchto pět miliard dolarů prostě nemá.

Také Evropa není znepokojena osudem ukrajinských plynovodů z velké lásky k východním sousedům. Je to jiný druh lásky - Evropané prostě potřebují plyn, a to co možná nejvíc a levněji.

Tady si všichni hráči dost chladně a pragmaticky uvědomují, že se to nejspíš nepodaří. Protože je špatné být malým a ne moc suverénním zajíčkem.

Němci ne nadarmo horlivě hájí Nord Stream 2 nehledě na veškeré politické komplikace. A Rusko rovněž neusiluje o spuštění těchto „proudů“ ze sadistického rozmaru uškodit mladé demokracii. Turkové rovněž myslí na svoji výhodu, když chodí kolem div ne s nožem a vidličkou.

Příčinou toho všeho byla právě skutečnost, že si všichni výborně uvědomují neodvratnost zániku ukrajinského tranzitu bez ohledu na to, budou-li postaveny alternativní plynovody. Příčina je jednoduchá, nikdo ji neskrývá. Naši společní zaoceánští partneři potřebují evropské trhy pro svůj zkapalněný plyn. Stačí jim, když budou politicky ovládat ukrajinské potrubí, aby měli možnost ho zavřít, až USA dokážou dodávat Evropě dostatečné objemy svého amerického zkapalněného plynu.

V případě, že Nord Stream 2 a Turecké proudy budou přece jen postaveny (dnes o tom málokdo pochybuje), má smysl zastavit ukrajinský tranzit trochu dříve, aby bylo možné získat aspoň něco z evropského trhu, než ho úplně ovládnou Američané.

A nejsnadněji se to dá udělat právě v etapě před podepsáním smlouvy. Není třeba nic vymýšlet, stačí prostě přinutit ukrajinskou stranu, aby nastolila předem nepřijatelné podmínky pro ruské, nebo jejich evropské odběratele. Což se vlastně teď děje.

Proto toto vyhrocení vášní. Probíhá velká hra, rozhoduje se o osudu celých odvětví evropského průmyslu.

Ale ani Vitrenko, ani Kobolev, ani Zelenskyj s Porošenkem, ani samotná Ukrajina, která ztratila svoji suverenitu, nemají nyní nic společného s procesy kolem ukrajinského tranzitu plynu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce