Schengenská dohoda a současný mechanismus sdílení migrantů jsou chybné a vyžadují naléhavou opravu, řekl francouzský prezident Emmanuel Macron. Evropa musí „mít hranice“, i když to znamená menší schengenskou zónu.

Na první významné tiskové konferenci, která se odehrála v důsledku hnutí Žlutých vest, jež protestují od listopadu, Macron představil řadu politických opatření, která by protestujícím umožnila uklidnit se, včetně navrhovaného přepracování celoevropské migrační politiky a schengenské dohody.

Angažovaný francouzský vůdce uvedl, že dohoda, která zaručuje volný pohyb v celém schengenském prostoru, zatímco je „báječná“, už nefunguje.

Totéž platí pro dublinské nařízení, které určuje, který členský stát EU je zodpovědný za přijímání žadatelů o azyl. Podle stávající verze dohody, která vstoupila v platnost v roce 2013 a platí pro všechny členské státy EU s výjimkou Dánska, je hlavním kritériem pro určení odpovědnosti první bod vstupu.

„Společné hranice, Schengen, dublinské dohody už nefungují,“ řekl Macron a dodal, že je nezbytné, aby Evropa ve svém způsobu zacházení s příchody migrantů učinila „hlubokomyslné“ změny.

Macron vyzval k posílení bezpečnosti hranic, což by mohlo v důsledku znamenat, že by měl schengenský systém „méně států“.

Schengenský prostor zahrnuje 26 států, z toho 22 členských států EU a čtyři země, které nejsou členy EU: Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Je pojmenován po dohodě z roku 1985, která zrušila vnitřní hranice, což lidem v rámci zóny umožňuje svobodně cestovat z jedné země do druhé.

Francouzský vůdce uvedl, že si myslí, že „Evropa, která si zachovává své hranice, chrání je, má opodstatněné a společné právo na azyl, kde odpovědnost nese solidaritu“.

Od evropské migrační krize z roku 2015, která vedla k velkému počtu nevyřízených procesů zpracování, a které přinesla nepřiměřenou zátěž pro jižní státy EU, dochází k výzvám na revizi dublinského nařízení.

Dublinské nařízení dává členskému státu EU právo poslat zpět žadatele o azyl do první země vstupu v EU. Zákon byl v roce 2017 potvrzen Evropským soudním dvorem.

I když je to stále technicky platné, Evropská komise se domnívá, že nařízení je zastaralé. V roce 2016 navrhla reformu dublinského systému, která by zahrnovala „mechanismus opravné alokace“ zaměřený na zajištění toho, aby všechny země převzaly spravedlivý podíl migrantů. Čtvrtá verze dublinského nařízení by umožnila členskému státu odhlásit se ze systému sdílení migrantů tím, že by zaplatil 250 000 EUR za každého žadatele o azyl, který by měl přijmout.

I když došlo k obnovenému tlaku na revizi dublinského rámce, blok zemí v rámci EU, který zahrnuje Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko, se důrazně staví proti povinnému relokačnímu systému navrženému EU jako způsobu řešení krize a projevu solidarity. Argumentují tím, že ačkoliv je zapotřebí reforma dublinských pravidel, povinný systém přerozdělování migrantů „nebude ve skutečnosti fungovat“ a nebude možné jej prosazovat, protože nemá podporu všech členů EU.

Maďarský pravicový premiér Viktor Orban výslovně označil Macrona za „vůdce pro-imigračních sil“ a slíbil boj proti jeho agendě.

(Francouzský prezident Emmanuel Macron Foto: Facebook/EmmanuelMacron)