Proč na kapalné pohonné látky?

Opravdu, proč? Zvykli jsme si na to, že první balistické rakety byly na kapalné pohonné látky, ale pak se nejprve v zámoří, a později i v SSSR, naučili vyrábět kompozitní tuhé pohonné látky a všechny rakety přešly na tuhý pohon. V Rusku jsou však v současnosti spolu s vysoce účinnými raketami na tuhý pohon v provozu i mezikontinentální rakety na kapalné pohonné látky. Vysvětluje se to tím, že při stejné hmotnosti a velikosti rakety s motorem na kapalné pohonné látky dokážou vyvést na bojovou trajektorii mnohem větší naklad. To znamená, že taková raketa místo 3-6 bojových jednotek může nést 10-12 a více.

Každá bojová jednotka je jadernou hlavicí, která má zasáhnout cíl na druhé straně Země. Kromě hlavic raketa také nese komplex prostředků pro překonání protivzdušné obrany (PVO) nepřítele. Takový komplex zahrnuje systémy pro rušení nepřátelských radarů a falešné cíle odpuzující PVO nepřítele od skutečných hlavic. To zaručuje garantovaný zásah nejdůležitějších a nejchráněnějších cílů v hloubce nepřátelského území.

Their Satanic Majesties Request 

Moderní historie těžkých mezikontinentálních balistických raket na kapalné pohon začala střelou RS-20 Vojevoda (podle klasifikace NATO známé jako Satan), jejíž výrobu zahájili v posledních letech Sovětského svazu. Tato raketa, kterou vyvinula na přelomu 80. a 90. let konstrukční kancelář Jižní v Dněpropetrovsku, byla nejdokonalejším stvořením raketové školy jednoho z průkopníků sovětského raketového programu M. K. Jangela. Raketa byla jednou z největších, pokud jde o rozměry - 34 metrů dlouhá a tři metry v průměru. Raketa se mohla pochlubit nejvyspělejšími technologiemi své doby - speciálními materiály a pokrytí, snížený počáteční úsek aktivní části trajektorie, kdy motory zrychlují raketu pro další volný let do cíle, několik variant bojového vybavení, včetně možnosti umístění řízené bojové jednotky, která může manévrovat na posledním úseku letu, což komplikuje práci PVO. Do konce roku 1990 obdržela Raketová vojska strategického určení SSSR 82 těžkých raket Vojevoda, ze kterých jich 58 bylo rozmístěno v hloubi území Ruska, tedy mimo zásah konvenčními prostředky.

Důstojný nástupce

V roce 2010 již bylo zřejmé, že prodloužení životnosti raket Vojevoda po roce 2020–2022 je nepravděpodobné a globální jaderné odzbrojení zatím nebylo vyhlášeno. Vzhledem k výšeuvedenému se modernizace těžké složky strategických raketových sil jevila jako účelná. Spolupráce s ukrajinskou kanceláří Jižní na projektu nové mezikontinentální balistické rakety už nebyla možná, a proto bylo vytvořeno seskupení podniků Vojensko-průmyslový komplex Ruska, které tradičně měly rozsáhlé zkušenosti v práci s raketami na kapalné pohonné látky, tedy Strojírenská výrobní asociace a Makejevova konstrukční kancelář. První z nich je známa svými balistickými raketami UR-100 a nosnými raketami Proton, druha balistickou strategickou raketou typu Siněva určenou pro ponorky. Rakety UR-100 umožnily SSSR dosáhnout jaderné parity se Spojenými státy ve strategických zbraňových systémech a Siněva je nejúčinnější balistickou raketou na kapalné pohonné látky na světě a je stále v provozu v ruských námořních silách. Do roku 2012 bylo zahájeno kompletní projektování nové rakety, která měla nahradit Vojevody.

Raketa doletí, odkud to nečekali

Nový těžká mezikontinentální balistická raketa Sarmat na kapalné pohonné látky by měla disponovat ještě jedinečnějšími vlastnostmi než již zastaralý Vojevoda. Vývoj výroby motorů, vědy o materiálech a elektroniky, spolu s rozvojem hypersonické technologie, umožňuje znatelně zlepšit vlastnosti nové rakety. Se stejnými rozměry má Sarmat mnohem vyšší poměr výkonu k hmotnosti, což raketě poskytuje kratší aktivní část letu. To zase znamená podstatně méně času na odhalení startu rakety a předvídání její trajektorie a také to snižuje pravděpodobnost zničení rakety v aktivním úseku, kdy všechny hlavice a prostředky pro překonání PVO Sarmatu mohou být zničeny jednou ranou.

Navíc Sarmat dokáže nést větší zatížení než Vojevoda (10 tun oproti 8,7 tunám) při dálkovém dosahu 11 tisíc km. Pokud zatížení bude sníženo, dosah rakety může být zvýšen a v jedné z variant vybavení se raketa může stát „globální“. Globální raketa může zasáhnout cíl z jakéhokoliv směru. Nemusí letět k cíli nejkratší cestou, ale například přes jižní pól, čímž opět zvyšuje pravděpodobnost překonání PVO, která se obvykle zaměřuje na oblasti s největší pravděpodobností letu rakety.

Předpokládá se, že Sarmat stejně jako Vojevoda budou mít nejméně 10 konvenčních hlavic nebo 3 až 5 řízených hlavic nové generace. Spolu s moderními prostředky maskování bojového vybavení a prostředků pro překonání PVO nepřítele bude odražení Sarmatu extrémně nepravděpodobné.

Rusku zaručené odpoví

Samozřejmě taková mezikontinentální raketa bude nasazena v omezeném množství a podle médií bude umístěna ve stejných důlních odpalovacích zařízeních, ve kterých se v současné době nachází Vojevody. Maximální ochrana a vzdálené oblasti rozmístění těchto raket zajistí jejich nedostupnost pro konvenční zbraňové systémy a vzhledem k téměř neomezenému dosahu zaručí tyto rakety zásah jakéhokoliv agresora.

Testovaní rakety RS-28 Sarmat zahrnuje minimálně dvě etapy. Během první bylo provedeno několik raketových startů raketových prototypů se startováním motorů a zkouškou důlních startovacích zařízení. První takové zkoušky proběhly v roce 2017 zanedlouho před prvním zveřejněním informací o nových raketách během prohlášení Vladimira Putina pro Federální shromáždění Ruska 1. března 2018.

O druhé etapě testování, tedy letových zkouškách rakety, bylo informováno 11. dubna. Myslím si, že do roku 2021 vstoupí testy Sarmatu do závěrečné fáze a od roku 2021 může začít zapojení rakety do bojové služby místo RS-20 Vojevoda, která bude vyřazena z provozu. Hlavním účelem této třídy raket je zaručená odpověď, která zničí základy ekonomické a vojenské moci jakéhokoli potenciálního protivníka. Jedná se o jedinečné, bezkonkurenční rakety na světě a jejich aktualizace nejen zachová potenciál ruské odvetného úderu, ale také významně posílí Strategická raketová vojska Ruska.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce